Classic Steel: 1979 Honda CR125R Elsinore

Pro tento týden tu máme jednu z nepříliš dobrých nabídek od Hondy 1979 CR125R.

1979 CR125R Elsinore byla po čtyřech letech kompletně novým modelem. Nová nebo stará, koho to zajímá, když stále nestačí na ostatní.

V roce 1973 Honda převálcovala celý motokrosový svět vynikající CR250M Elsinore. O chvíli později se Hondě podařilo to stejné s revoluční CR125 Elsinore. Nová Honda byla úplně jinde proti tomu, co v té době nabízela konkurence. Třída do 125ccm  byla toho času zanedbávaná Evropskými značkami, které směřovaly svou pozornost na dvěstěpadesátky a půllitry. Honda překvapila spící konkurenci a dominovala malé třídě v 74tém. Slávy a dominance si Honda neužívala dlouho, ostatní značky se chtěly přiživit na vzrůstající popularitě malých objemů a tak Yamaha a Suzuki představily vzápětí svoje stroje. Následující čtyři roky Honda bojovala s konkurencí jen drobnými úpravami původní CR125. Yamaha a Suzuki naopak vyvíjely své 125 s velkým nasazením, aby získaly před rychle zastarávající Hondou náskok. V 79tém se Honda rozhodla zvrátit situaci ve svůj prospěch a představila zbrusu novou CR125R Elsinore, aby s konečnou platností předběhla konkurenci.

1979 CR125 dostala poprvé výfuk vedený nad motorem. Nový motor doplácel na problémy s karburátorem a byl i tak nejpomalejší ve své třídě.

Označit novou Hondu za zklamání je slabé slovo. Honda představila kompletně nový model jen proto, aby byl zcela zastíněn konkurencí. Nový motor, který byl inspirován továrním modelem RC125, ztratil při přerodu na produkční verzi zcela své kouzlo. CR125 se dusila při přidání plynu z volnoběhu, což skoro znemožňovalo plynulý rozjezd. Poté, co motor překonal tuto díru ve výkon, měl velmi solidní až skvělý rozsah použitelných otáček. Doba, kdy Honda stavěla nejlepší 125 motory teprve měla přijít, motor modelu 79 takovým motorem rozhodně nebyl. V konkurenci YZ, RM a KX byla malá Honda v první zatáčce skoro vždy na posledním místě.

79 Elsinore je neznámější neobvyklým 23 palcovým předním kolem a ještě neobvyklejším vzorkem pneumatiky. Obě tyto zvláštnosti na 80 CR125 už nenajdeme.

Kolem roku 78 probíhala revoluce v odpružení, kdy motocykly měly každý rok delší zdvih než tomu bylo u předchozího modelu. Inovace, jako centrální tlumič u Yamahy nebo dopředu montované dlouhé zadní tlumiče u Suzuki, nedávaly CR125 78 příliš šancí. CR125 79 opustila uložení tlumičů vzadu na kyvné vidlici a  posunula Hondu blíže ke konkurenci. 79 CR125 používala dvojici nenastavitelných tlumičů Showa, přední vidlice měla 11 palců zdvihu (280 milimetrů). Bohužel, na rozdíl od konkurence, zde nebyla žádná možnost jak tlumiče nebo vidlici nastavit. Pokud Vám tovární nastavení nevyhovovalo, nezbývala jiná možnost než tlumiče rozebrat a upravit nastavení uvnitř.

Bohužel odpružení bylo jedním slovem strašné. Vidlice byly tvrdé a nereagovaly na malé nerovnosti, které přenášely přímo jezdci do rukou, na druhou stranu byly velmi měkké na to, jak byly vidlice dlouhé, měly příliš malý průměr a průhyb trubek vidlice tak znemožňoval hladký pohyb kluzáků. Zadní tlumiče na tom byly podobně jako přední vidlice. Byly hodně přetlumené a beznadějně špatné tím, že nebylo možné je nastavit. Vám nezbylo než se s nimi smířit nebo zkusit jiné pružiny. Případně jít drahou cestou nových tlumičů (Fox prodal spoustu tlumičů nespokojeným majitelům CR125). Podobně jako přední vidlice, tak i zadní část se potýkala s kroucením. Slaboučká ocelová kyvná vidlice se kroutila natolik, že docházelo k lámání vodítek řetězu a jeho následnému padání. Nový rám CR125 nebyl připravený na vyšší namáhání, které s sebou přineslo zvýšení zdvihů.

Tlumiče Elsinore neměly vyrovnávací nádobku a nebyly ani moc dobré. Ocelová kyvná vidlice se kroutila tolik, že to způsobovalo padání řetězu.

Jízdní vlastnosti 79 CR125 nebyly o nic lepší než pérování nebo motor. Honda udělala zvláštní rozhodnutí, když použila 23palcový přední ráfek místo obvyklého 21 palcového, což vedlo hned k několika problémům. První potíž byl výběr pneumatik, v té době nikdo nevyráběl 23 palcové, tak si Honda navrhla  vlastní. Výsledkem byla nechvalně proslulá „Claw Action“ pneumatika, která pořádně nefungovala na žádném povrchu. Ani po představení nové CR, žádný výrobce nezařadil do nabídky tento atypický rozměr.  Takže volba byla jasná Claw Action nebo nic. Jedinou výhodou této pneumatiky bylo, že se prakticky nesjížděla.

Nezvyklá volba předního 23 palcového ráfku znamenala omezenou volbu pneumatik. Výrobci pneumatik nesdíleli nadšení Hondy pro nový rozměr.

Druhý problém 23 palcového kola byl, že prostě dobře nefungovalo. Reklamní letáky Hondy popisovaly jak skvělé je 23 palcové kolo, říkaly, že velké přední kolo je klíčovým prvkem nové konstrukce a má napomáhat stabilitě na rozbité trati, protože méně padá do výmolů. Realitu, která nebyla tak růžová, poznali zákazníci velmi rychle, nic z toho co bylo inzerováno nebyla úplně pravda. Ve skutečnosti velké kolo dávalo jezdci divnou odezvu v zatáčkách a těžkopádnost na nájezdu do nich. Jednoduchý rám byl měkký stejně jako zbytek motocyklu, což způsobovalo značné problémy se stabilitou motocyklu v rychlosti, přidejme k tomu tuhé odpružení a je jasné, proč nebyla malá CR povedená.

Červená Ferrari vzbuzovala značná očekávání, které malá CR nedokázala naplnit. Jak by se vám líbilo mít tolik místa na práci kolem motoru u Vaší CRF?

Když Honda v 73 uvedla novou řadu závodních motocyklů věřila, že potřebují dostat jméno, aby je veřejnost lépe přijala. Zvolili jméno Elsinore podle populárního závodu pořádaného v Kalifornii.

Honda vkládala do nové CR125 velké naděje. Bohužel většina inovací neznamenala žádný pokrok na trati.

79 CR125 byl motocykl, který vyžadoval doladění před uvedením do výroby. Vypadal jako skvělé závodní nářadí, ale výkony které podával, nestačily na špičku třídy. Pro rok 80 se Honda poučila z předchozího nezdaru a nový model byl výrazně lepší.

Publikováno s laskavým svolením www.pulpmx.com