Motokros národů 13.9.2014 Dieskau
16.9.2014 13:55 |
Radek Novák
Nízká, tmavošedá mračna přivítala účastníky vrcholu letošní veteránské motokrosové sezony v areálu závodiště v Dieskau, nedaleko východoněmeckého Halle. Shluk vozidel vprostřed posekané louky patřil naší výpravě. V povznesené a bojové náladě byly teamy klubu Classic Motocross CZ přihlášeny do závodu, technická prohlídka proběhla víceméně formálně s důrazem na bezpečnost a funkčnost všech motocyklů. Trať podle odborníků připravena dobře, snad s ohledem na stáří motocyklů a jezdců by pro příště pořadatelé měli volit méně moderních prvků, no nic. Holické výpravě s reprezentantem Říhou se málem povedlo přejímku nestihnout. Ale jsou to kluci šikovní a tak jsme byli všichni v pátek večer komplet, netrpěliví toho, co nám přinese příští den…
Ráno bylo ještě šedší než to včerejší. Ale to už se depem rozeznívali povětšinou dvoutaktní strojky nejmladších účastníků dnešního slovutného klání. Naši kluci se startovními čísly 5,6,7,8 vyrazili prubnout záludnosti zdejší trati. „Rychlý a uskákaný. Takovej supercross, pro staré motorky fakt ideální “ mě povídá Doky, sotva slezl z motorky, Radek Toman si nechal od svého dvorního údržbáře jen doštelovat zadní brzdu. Prej to nějak půjde, usmíval se. A to už s tratí bojovali pánové nad 66 let, po nich v zápětí 60tky, kde jsme netrpělivě vyhlíželi Vencu Vlka na motocyklu z dílny dědečka Bártlů, který tento speciální motocykl dotvořil ani ne před týdnem. „Dyk já nepotřebuji brzdy, to dělá všechno plynem“ řekl Václav, když se na Bártlově Jawě poprvé svezl. Jen projevil obavu, kdyby lehnul, tak že prej to v samotě určitě nenatočí. Tak se s tím prej pojede na jistotu. Padesátníci jako obhájci už dvou titulů po sobě neměli už vůbec jednoduchou situaci. Vždyť sebrat Čechům titul se chystalo dalších deset evropských klubů. A následovaly měřené tréningy. Časy už dopředu dávaly tušit, že v každé třídě se schyluje k nevídané bitvě. A většinou s naší účastí. Radek Toman vzbudil trošku rozruchu mezi cizími jezdci, kdy na motocyklu zraněného Karla Mitvalského se umístil v tréninku hned za Belgičanem Blancquaertem, který ač jedenapadesátiletý posílil družstvo nejmladších, Péťa Dokoupil s Davidem Říhou v desítce, super. V padesátníkách jsme měli skvěle jedoucího Nejedlého, neméně rychlého Jeníka Hrdinu a těsně za těmito dvěma pullitráři byl nejrychlejší kuřák Evropy, na dvěpade startující, Pavel Janda. V 60tiletých jsme měli mistra světa ze Sedlčan Zdendu Velkýho a také neméně kvalitní závodníky na špici pole, letošního mistra Evropy Karla Kozáka a Míru Hanáčka na Esu. Na první desítku v nejstarší kategorii jsme si mohli šáhnout díky Tondovi Křápkovi a Zdeňkovi Šilhánkovi.
Máme dotrénováno, přichází slavnostní nástup všech jezdců všech evropských zemí zápolící o tu nejvyšší trofej. Proslov několika pánů v kravatách, hymny všech zúčastněných zemí, před každým mužstvem stojí malé děcko s vlajkou té které země. Ale na jezdcích je patrný takový ten neklid. To svědění v břiše, někdo se usmívá, někdo mračí, ale všichni jsou už duchem za řídítky svých motocyklů, na žebříku. Jak mě vyjde start? Jak se vejdu do první zatáčky? Jestli to těm ostatním nepodělám? Vydrží to motorka? Každý si uvědomuje, že tohle nejsou jednotlivci, tohle je něco víc. S vlajkou na dresu, spousta zvědavých diváků kolem trati, družstva jsou prostě nejvíc.
A už se blíží 13 hodina a protože manažer teamu vylosoval juniorům první místo pro řazení na rošt, už je vidět Radek Toman, jak si odhrabuje místo vedle budky, kousek od něj stojí Dokupka, až úplně vlevo David a Radek Zahradník spíš u pravého kraje, lepší místo na něj nezbylo. 15, 5 a už se ozval burácivý hluk dvaapadesáti závodních motocyklů a už se sjíždí do první zatáčky. A jsou tam ! Čísla 5,6 i 8 máme v desítce ! Radek je po druhé zatáčce druhý vedle Scotta Haywortha ! A na 3 lavici je vedle něj a zetku posílá do efektní placky a mizí za horizontem, cože ? To si dělá srandu ! Hlouček vedle mě stojících diváků heknul vzrušením. Tohle jim tu na starý motorce ještě nikdo neukázal! Ale Hayworthova BSA se ho drží jak klíště, navíc je dojíždí Blancquaert, Ale Radek nenechal ani jednoho z nich aby mu ukázali svoje přední kolo. Excelentní jízdou, kdy před koncem závodu měl už více jak 8 vteřin náskoku vyhrál první rozjížďku. Petr Dokoupil si svým vybroušeným stylem, nenápadnou ale po čertech rychlou jízdou vybojoval fantastické 4 místo, David na dvěpade předvedl fantastickou, perfektní, dokonalou stíhačku Švýcara Solda a dojel 8 a Radek na Jawě ukořistil místo 28. Výchozí pozice pro druhou jízdu řekl bych perfektní.
Ke své první exhibici se postavili jezdci české reprezentace ve třídě nad 66 let. Bohužel ale hned první dvě kola zkomplikovali naší situaci, kdy Tonda Křápek měl kolizi hned po startu a se ztrátou jednoho kola a předního blatníku už těžko mohl pomýšlet na dobré umístění. Jindra Greff bohužel taky měl lehký pád ale to už to bohužel všechno zbylo jen na Zdendu Šilhánka, který zajel velmi dobře a umístil se na 9 místě. Verzijl konstantně, dobře 28. Vždyť je ročník 37 !!!
Velké naděje jsme vkládali rovněž do družstva šedesátek, za něž startovali skvělí jezdci na ještě skvělejších strojích. Bohužel start se nepovedl Zdeňkovi Velkému a Karlovi Kozákovi už vůbec. Ve skrumáži v 1 zatáčce to byl právě Kozina, kdo se octl na zemi, téměř pod koly ostatních závodníků. Hanáček se propletl až někde kolem třetí desítky startujících a Venca Vlk na prototypu Rudolfa Bártla podobně. Ale nic není tak horké, jak se uvaří, Venca se svou konstantní a jistou jízdou projel na celkové místo 24, Míra Hanáček, vynikající svou dravostí až na místo 8! Zdeněk ovšem předvedl výkon hodný mistra. Mistra světa! Jednoho jezdce po druhém objížděl zleva či z prava a když to nešlo jinak tak i přeskočil. Dotáhl se až vedoucího superrychlého Joseffsona se ztrátou 10 vteřin. Tu během 3 kol stáhnul na pouhé 3 !!! Ale to už tu byla závěrečná šachovnice a tak i druhé místo bylo doslova fantastické. Karel ke vší smůle dostal navíc, po tom co se zbavil brýlí, kamenem do pravého oka a i s tímto handicapem dojel 29.
Favorité třídy padesátek byli bezesporu Češi. Čtveřice zkušených, rychlých chlapíků na třech zetkách a jednom esu. To by mělo vyjít. Honza Hrdina byl trénovat v Jiníně a Chlístově, to prej jsou podobný trati, tak se těší. Bohužel skvěle rozjetý závod pro naše barvy byl přerušen hrůzostrašnou havárií švéda Persona, kdy při nejvyšším skoku celé trati ho zradila přední vidlice jeho ČZ a on při dopadu dopadl jen na trčící trubky bez předního kola. Dopadl téměř přede mne a tak to stále vidím před očima… Nicméně mám vyřídit jeho pozdravy do Čech, vzdor dočasnému bezvědomí, má JENOM naštípnuté pravé rameno. Závod byl pochopitelně přerušen a po resuscitaci a odvozu zraněného Švéda do nemocnice v Halle byl závod znovu odstartován na 10minut. Bylo stanoveno, že časy všech jezdců v obou polovinách jedné rozjížďky se budou sčítat. Nicméně výsledek toho klání byl takový, že naši byli v bodové rovnosti s Angličany a o 3 body za nimi byla výprava ze země tulipánů.
Ihned po dojezdu padesátníků se postavili na rošt naši junioři. Ze všech čtyřech kluků byla cítit a možná i vidět obrovská chuť po vítězství. Start! Modrobílý motocykl s číslem 6 brilantně kolem pneumatik vnitřkem, šup doleva a ? Kde jsou ostatní ? Toman vede !!! Za ním Hayworthova BSA a na něm nalepené číslo 5 ! Davideeeeeeeeeeeeee, joooooo !!! Dokupka se zamotal na startu a odjížděl kolem dvacítky, Radek byl kolem třetí desítky jezdců. Slušný základ, ne? V předu jedoucí Radek Toman kontroloval svojí pozici doslova mistrně. Excelentní Blanquaert při snaze dojet vedoucí dvojici přehupnul lavici a rozehnal stojící signalizující mechaniky v jejich chráněné zóně. Tímto manévrem si ovšem poškodil zadní brzdu jeho stroje a musel zvolnit. Řežba nevídaná. Radka Zahradníka Jawa trošku vysadila na cílové rovince, tedy spíš skocích, ale křepce vyskočil a pokračoval v jízdě. Dívám se s úsměvem na invalidního Mitvalského s berlemi. Dobrý , ne? Nee! Dyť je tam Fin, musí ho David dát ! A tak jsme chudáka Davida hnali jak zdmutou kozu, aby se s dvěstěpadesátkou dotáhl na finský motocykl před sebou. David tahal co mu síly jeho i strojku stačily. Ale bohužel Fin byl stále jen v jeho dohledu. Zablácená čísla a nenápadný styl jízdy nás tak nějak ale zapomněl upozornit, že tam máme ještě závodníka. A ne ledajakého! Petr ze zadní pozice sjížděl jednoho po druhém a brilantním a konstantním výkonem, ze kterého jeho soupeři mívají vztek s nadhledem doskákal na páté místo ! Mezi tím ale realizační team juniorů stále popoháněl Davida, aby šel po Finovi. Šachovnice ukončila tuto srdceryvnou show. Karel se na mě směje jak měsíček nad hnojem. Co je? Von ten Fin byl o kolo dozadu…
Druhý závod šestašedesátek měl bohužel podobný průběh jako ten předešlý, ačkoli naši jezdci se vyvarovali pádů i nezaviněných. Navíc Holanďani, Švýcaři i Švédové jsou v těchto kategoriích zatím fakt lepší. A tak ač se Zdeněk snažil, jak mohl a že se snažil, lepší jak 11 místo mu to nedalo, Jindra Greff udělal 18ku, Toník Křápek bohužel až místo 22té a Verzijl konstantně na místě 28. Všichni spolehlivě dojeli, aby nepoškodili svoje kolegy ale v tak ostré konkurenci, jak na družstvech bývá to lepší, jak 6 místo celkově nedalo. Nicméně pánové – máte do jednoho náš obdiv.
Šedesátky si pro své rozuzlení vystartovali v zápětí co dozněly stroje jejich starších kamarádů. Hanáček protentokrát zvolil zapůjčený stroj BSA. Dobře s ním odstartoval, propracoval se až do první pětice závodníků a pak už nepřijel. Škoda. Venda Vlk jel na jistotu, vždyť kdyby mu to nedej bože někde chcíplo, tak by to asi ani sám nenatočil. Jednooký žižka – Karel jel výborně, dobře technicky, svým naprosto ojedinělým stylem, perfektně pro celý team. Dojel 10. Ale my měli ještě jednoho hrdinu v modrém tričku s českou vlajkou na hrudi. Zdendu ! Ten odstartoval o poznání lépe než do prvního závodu, Joseffson sice uprašoval jak zajíc, ale zetka s číslem 34 po něm šla. Joseffson (ze sportovního hlediska bohužel) ušlápl pravou stupačku. A i kdyby se mu to nestalo, Zdenda by mu dal střapec. A tak jezdec, koho vyhlašoval komentátor jako vítěze, byl Zdeněk Velký ,Czechoslovakia, CZ. Jako kdysi …
Poslední závod dneška byli padesátky. Nervy na pochodu. Všechno nebo nic. Start! A Honza Hrdina natažený jak ho známe už brzdí do první zatáčky. Za ním je Belgičan Smeyers a za ním číslo 3 ! Jandááá !! Pavlikuuu , dobrý ! Míra Nejedlý od startu odjel něco kolem dvacítky spolu s Milanem Kotrlou. To nevypadá špatně. Ovšem dream team našich padesátníků ukázal, kde je jeho síla. Už v polovině závodu se v předu bezpečně usadil ten den excelentní sympatický Anglán Keith Best, za ním Smeyers a pak ale tmavomodré dresy s logem Classic Motocross Czech. Hrdina, Janda, Nejedlý. Ale Míra je bojovník. Obezřetně předjel oba své kamarády a vydal se stíhat Belgičana. A vyšlo mu to ! A tak nikdo už nemohl pochybovat o tom, že tihle chlapci budou potřetí v řadě mistry Evropy. Poslední kola, kdy nikoho z nich už na svých pozicích nikdo neohrožoval, už bylo vidět rozesmáté tváře pod přilbami. Je to tam! Pořadí našich v cíli 2, 4,5,16.
Napětí opadlo, v táboře českých jezdců a jejich doprovodu zavládlo veselí. Vždyť jsme vyhráli třídu +35, třídu +50 a +60 to dotáhli na 3 místo !!! Naše malá země v srdci Evropy zas má být tak trošku na co hrdá. Na staré pány na starých motocyklech. A tak jsme netrpělivě vyčkávali do 20hodiny, kdy mělo proběhnout vyhlášení nejlepších. Na osvětlené podium pod širým nebem nakonec tedy vystoupali naši jezdci hned třikrát, z toho dvakrát nejvýše nad ostatní, zpívalo se Kde domov můj… Nádhera.
A tak tedy sezona evropského klání veteránistů motokrosařů skončila. Máme mistra Evropy v jednotlivcích a taky druhého vicemistra. A celkem 8 zlatých a 4 bronzové poháry z družstev. Výpravy za evropskými vavříny se letos našim jezdcům vydařili. Závěrem bych chtěl ještě vyzdvihnout výkon konstruktéra Bártla, který udělal, co slíbil a udělal to perfektně a rovněž bychom chtěli poděkovat všem, kteří se odhodlali podpořit naše družstva a přijeli jim fandit sem do Dieskau. Že neprohádám, když řeknu, že zde bylo téměř k padesátce českých příznivců? Moc Vám, jezdcům i doprovodům i divákům děkujeme za výkon, podporu, obětavost a víru v lepší budoucnost českého motocyklového sportu.
Za Classic Motocross Czech
Radek Novák