Classic Motocross CZ

Stavba a závodění na nejrychlejší ČZ 400 na světě, díl první

17.2.2018 15:33 | Michal Janoušek

 Dnešní článek na pokračování nás zavede do USA v polovině sedmdesátých let. Příběh vypráví Harry Klemm, který patřil mezi významné úpravce motorů v USA. V dnešním článku Harry popisuje, jak se seznámil s továrním jezdcem ČZ a později Yamahy Rexem Statenem.  Nyní už předejme slovo Harrymu: 

Seznámení s Rexem

 V roce 1974 jsem začal pracovat jako mechanik pro  Johna Coutee v dealerství  Fontana Kawasaki. John byl zapáleným příznivcem místní motokrosové scény a všimnul si, že stojím za velkou částí upravených motocyklů jezdících v Corona Raceway. John měl kromě Kawasaki i dealerství motocyklů Ossa a rozhodl se sponzorovat místního jezdce Rexe Statena, který byl právě propuštěn z továrního týmu Hondy.

 John mě požádal, jestli bych nemohl pro Rexe připravit Ossu 250. Pustil jsem se do práce a během týdne jsem měl motor připravený a byl jsem velmi spokojený s jeho výkonem. Rex byl také spokojený, takže jsme začali objíždět místní závody, abychom prověřili stroj. Bohužel jsme si ověřili, že  Rex dokáže přetrhnout primární řetěz za méně než 30 minut jízdy. Po několika přetržených řetězech a rozbitých blocích motoru, opustilo nadšení pro spolupráci jak Rexe, tak i Johna.

 Ve stejnou dobu dostal Rex solidní nabídku na spolupráci s ČZ, kdy měl dostat motocykly a díly zdarma. Rex a jeho táta, kterému nikdo neřekl jinak než Slim, byli nadšení tím, jak jsem jim připravoval Ossu, takže mě Slim požádal, abych se stal Rexovým mechanikem na plný úvazek. Neměli sice peníze na výplatu mechanika, ale Slim mi nabídnul pokoj, dílnu a 50 dolarů týdně (nezapomínejte, že byl rok 74). Nabídku jsem přijal a byl jsem šťastný, že jsem profesionální mechanik.

 V mojí 35 leté kariéře mechanika jsem pracoval se spoustou dvojic, táta a syn, ale žádná nebyla jako Rex a Slim Statenovi. Není žádným tajemstvím, že Rexova pověst na trati byla někde mezi velmi tvrdým jezdcem a zápasníkem MMA. Proto je jasné, že bylo potřeba vládnout doma železnou rukou, aby bylo možné udržet Rexe na uzdě a Slim to tak přesně dělal. Slim byl vysoký silný chlap, který moc nemluvil, ale když už něco řekl, tak to platilo. Slyšel jsem od Rexe spoustu příhod, jak převezl Slima, ale na vlastní oči jsem to nikdy neviděl. Nemyslím si, že se dvacetiletý Rex Slima nějak zvlášť bál, ale dobře věděl, že naštvat Slima by nemuselo dobře skončit, takže jsme se všichni soustředili na závodění  tak,  jak to chtěl Slim.

 

Začátek s ČZ 

V době, kdy jsem u Rexe nastoupil, jsem byl na motokrose pořád známý jako silničář, protože jsem během tří let předtím postavil spoustu motorů pro silniční závody. Bylo to až v letech 73-74, kdy jsem se postupně začal víc věnovat motokrosu. Se znalostmi a zkušenostmi se stavbou motorů co jsem měl, jsem chtěl upravit motor Rexové ČZ, ale Slim mě rychle vrátil zpátky na zem. Slim si myslel, že Rex může bez problémů vyhrávat místní závody na dobře připravených sériových motocyklech. V následujících měsících se ukázalo, že měl pravdu. Jezdili jsme každý týden na závody s ČZ 250 A ČZ 400 a bylo předem jasné, že zase odvezeme dvě první místa. 

Jiné to bylo v AMA Nationals (obdoba dnešního AMA Pro), na kterém  Rexovi  a samozřejmě také Slimovi, záleželo nejvíc. Vyrazili jsme s Rexem na cestu po východním pobřeží, kde jsme se zúčastnili několika AMA nationals během roku 1975, bohužel s bídnými výsledky.  Sériová ČZ 250 byla mnohem slabší než tovární japonské stroje, proto jsme se rozhodli po třech závodech vrátit domů do Fontany. Na místní scéně jsme byli stále neporazitelní a začali jsme se psychicky připravovat na Mistrovství světa půlitrů, které se konalo v Carlsbadu.

 

Příprava naší “tovární” ČZ

 Náš půllitr, se kterým  jsme závodili v Jižní Kalifornii fungoval skvěle, ale ČZ se rozhodla, že pro Rexe připraví motocykl speciálně na Carlsbad GP. Byli jsme z té nabídky nadšení. Zhruba měsíc před velkou cenou se nám ČZ ozvala, že motocykl je připravený k vyzvednutí. S Rexem jsme očekávali, že půjde o tovární ČZ s výfukem středem a spoustou dalších vychytávek. Když jsme přijeli do ČZ, ukázali nám kompletně sériovou 1975 ČZ 400 s karburátorem Mikuni a delšími vzduchovými tlumiči, rozhodně nešlo o tovární stoj, na jaký jsme se těšili. Tento konkrétní motocykl byl později používán známým jezdcem Jimem Fischbachem, který se na něm účastnil pouštních závodů, (Jim dosáhl největších úspěchů na ploché dráze). Motocykl měl sériová řidítka s napevno navařenými držáky páček, sériové přední vidlice…, byli jsme velmi zklamaní. Technik ČZ jen opakoval, sériová je nejlepší, sériová je nejlepší, stačí na ní jet rychle… 

Mysleli jsme si, že motocykl musí mít nějaké skryté kvality, které nejsou na první pohled vidět, takže jsme hned vyrazili na trať pořádně motocykl otestovat. Po prvním svezení bylo jasné, že se jedná o úplně sériovou ČZ 400, která byla horší než ČZ, co jsme měli v garáži, Rex byl hrozně vytočený. Později, až se Slim vrátil z práce, natěšený, že uvidí tovární stroj, který jsme dostali od ČZ, byl Slim vytočený také. Všichni jsme věděli, že řešit situaci se zástupci ČZ je ztráta času, takže Slim prohlásil, když nám nedali motorku  na které můžeme vyhrát, tak si ji sami postavíme. Potom se podíval na mě a říká, “Klemme uprav motor tak jak jsi chtěl už před tím, potřebujeme, aby trhal asfalt.” Protože jsem se nikdy nezajímal o podvozek a pérování, Slim rozhodl, že o rám a pružení se postará s Rexem sám.

KONEC PRVNÍHO DÍLU