Dobřany u Plzně 2018 jsou za námi...

Další díl seriálu šampionátu Classic Motocross 2018 se odehrál v přírodním motokrosovém areálu v Dobřanech u Plzně. Tedy geograficky po delší době na západ od Prahy. Už v listopadu, kdy proběhl první rozhovor o eventualitě závodů zde jsem vnímal jistý genius loci. A vůbec jsem nevěděl proč… Po dnešku to ale víme.  Objevili jsme totiž další partičku srdcařů, nadšenců a entusiastů pro naše běsnění.  

                   Už za rozbřesku po trati a zázemí pracoval a činil se hojný počet dobrovolníků. Aby závody měly patřičnou kulturu, jeli jsme zde na čipy. Nemohl tedy být ani stín podezření a pochybností o regulérnosti závodu. A ledva sličná děvčata vypomohla se zápisem do závodu, už se o protilehlý val stráně odrážela ozvěna dvoudobých strojů sdružené kategorie Evo a Superevo. Tento koktejl, divácky velmi poutavý, dnes zahajoval program. Bohužel avizované pitbiky se jaksi nedostavily, inu nevadí, jejich škoda. Následovala kvalda GP65 a k ním přidružená mladá nevěsta, PRE85. Po nich se do svahu opřely špalky pryží GP75 a celou show uzavírala kategorie twinshock. Nechci zde vyzdvihovat výkony jednotlivých jezdců, protože to záhy uvidíte ve výsledcích. A všichni do jednoho se bili jako lvi.  Každá třída měla svého vítěze a ty co byli jen o malinko pomalejší.         

                   Stává se hezkou tradicí, že na naše závody zveme jezdce, o kterých kdysi psal denní tisk. Dnes jsme měli tu čest mezi námi přivítat Miroslava Lisého. Byl velice milým oživením depa a moc děkujeme za polední rozhovor s naším zuřivým reportérem Zděndou. Trošku smutné, že divákům jeho jméno dnes už tak moc neříká, přestože tento pán vozíval medaile ze světových závodů.  V jeho aktivních létech ještě asi PR tak moc nefrčelo.

                   A ledva se přehouplo poledne a obrovitý traktor srovnal trať,  vyrazili naši borci k prvním rozjížďkám ostrého závodění. Bohužel díky dlouhodobému suchu a profilu trati byla některá místa při jízdě ve skupině sjízdná trošku obtížněji, ale to je motokros, mladá pani, to není balet, víte ? No trošku se prášilo, no … A tak prosby některých z nás byly vyslyšeny. A asi si tu vláhu přálo více lidí najednou, protože v polovině druhé rozjížďky zahajujících kategorií se od východu přivalila olověná mračna, vítr lámal stromy, porážel plastové toalety, demoloval párty stany a nejednoho z nás trefila kroupa velikosti třešně. Stateční závodníci však dokončili předepsaný čas a dojeli poctivě celý závod. A tím to pro nás málem skončilo. Protože po trati tam, kde se obvykle sjíždělo či vyjíždělo na stráň tekly řeky vody, bláta a prachu. A už to skutečně vypadalo, že je odjeto. Ale nakonec ½ hodiny před závěrečným ceremoniálem vyrazila pětice jezdců na „open mud race“ bez rozdílu kubatury, věku či stáří motocyklu.

                               Ten duch místa, který jsem zmínil na začátku, to jsou totiž lidé, kteří se o dobřanské závody postarali. Žádné problémy, samý úsměv, radost z toho, že mohli být součástí našeho závodění. Patří Vám náš hluboký obviv a velmi vřelý dík. Moc rádi se k Vám vrátíme.