Harry Klemm a jeho roky v DG, část druhá

Přinášíme Vám pokračování článku z minulého týdne, přeji příjemné čtení... 

Moje cesta do motokrosu

Na začátku sedmdesátých let jsem často jezdil silniční závody na amatérské úrovni. V té době popularita silničních závodů začala stoupat stejně rychle jako tomu bylo u amatérského motokrosu. Příprava motocyklu a cestování na závody znamenalo spoustu času, málo spánku a žádné peníze. Moje peněženka a pár zlomených kostí mi jasně naznačilo, že je mnohem bezpečnější být mechanik a ladič než závodník. Navíc stát se mechanikem znamenalo podstatně levnější způsob jak být součástí závodní scény. Pracoval jsem na mnoha různých motocyklech a motorech v silničních závodech. Většina jezdců byla moc ráda, že se jim někdo postará o údržbu stroje a jeho nastavení.

Vedle mého nasazení v silničních závodech, jsem se dostal k místní motokrosové a flat-trackové scéně v letech 1973 a 74. Byly to šílené roky, ale všechna dřina se mi později zúročila. V té době nikde nebyla škola, kde by vás naučili co má mechanik a ladič vědět a umět udělat. Pro většinu začínajících mechaniků bylo 4-5 závodů týdně jistou formou zrychleného vyučování. S nadšením jsem se účastnil všech závodů jen, abych mohl být u toho, takže jsem se rychle naučil upravovat motory různých konstrukcí i objemů.

Po několika kratších epizodách, kdy jsem dělal mechanika v dealerství Hondy, Can-Amu a Kawasaki se mi podařilo stát se závodním mechanikem na plný úvazek. Práci mi nabídnul místní jezdec Rex Staten, abych pracoval na jeho CZ 250 a 400. Bylo to obrovské množství práce za pár korun, ale posloužilo to jako odrazový můstek k práci o které jsem vždy snil. Práce s ČZ byla přinejmenším velmi poučná, bohužel jsem se naučil mnohem víc o politice než o závodních motorech. Více si můžete přečíst TADY.

Po zkušenosti s ČZ, jsem hledal další příležitost. Můj kamarád Rick Stout se znal s majitelem DG Performance, dozvěděl jsem se od něj, že v DG hledají mechanika pro závodní tým. Ani ne za týden jsme se s Rickem vydali do DG na schůzku s Gary Harlowem.

Nenechat si zavřít dveře

S Rickem jsem se vypravil na 40mil dlouhou cestu do sídla DG Performace, abychom se sešli s Garym. Při představení  se mi nepodařilo udělat na Garyho dobrý první dojem, naštěstí situaci zachránil Rick, když začal Garymu vyprávět, že já jsem člověk co upravil CZ 400 na USGP (musíte si uvědomit, že to byla v tu dobu pořádná událost) a že dokážu to samé udělat s Garyho Yamahou YZ125.

Yamaha poskytla závodnímu týmu DG velké množství YZ125C s monoshockem a ještě více dílů k nim, v naději, že DG najde cestu jak prolomit nadvládu Hondy v Saddlebacku. Po Rickově vystoupení, mi najednou Gary věnoval pozornost a přesunuli jsme se do skladu za dílnou, který byl plný nových dílů k YZ125C. Nikdy předtím jsem nic podobného neviděl. Gary se mě zeptal, jestli dokážu postavit YZ125C s klapkou přes kartery. Odpověděl jsem, že jistě, ale bude to vyžadovat hodně dílů a úprav. Za chvíli už Gary vytahoval z regálu nové kartery, válce, hlavy a klapky, abych měl vše co potřebuji. Jeho jediná instrukce byla přines mi zpět upravený motor. Byl jsem šokován množstvím dílů, které Gary dal někomu koho viděl poprvé. Z jeho pohledu to byla pouze velmi dobře úročená sázka.

 Vzal jsem všechny díly do San Diega, kde můj bratr pracoval v obráběcí dílně, kde jsme řešili jakým způsobem úpravu provedeme. Hodně jsme se bavili i o tom, jak je možné, že mi někdo kdo mě vůbec neznal dal tolik nových dílů. Ani ne za týden jsme měli upravené kartery, válec a domeček klapek. Všechno jsem sbalil a vyrazil zpět do DG ukázat hotovou práci Garymu. Byl naprosto šokován, nejdřív tím, že jsem motor postavil a pak taky tím, že jsem přinesl zpět všechny díly, které mi dal. Potom co si Gary práci prohlédnul mě okamžitě zaměstnal, abych pracoval na motocyklech závodního teamu. Plat v DG byl mnohem lepší, než jsem měl kdy předtím, ale hlavně to byla přesně práce po jaké jsem toužil. Později jsem pochopil, že Gary nečekal, že mě ještě někdy uvidí s díly co mi dal. Byla to od něj sázka, která se DG velmi vyplatila.

Realita v dílně

Další den jsem byl svědkem největšího a nejneorganizovanějšího chaosu jaký jsem kdy viděl. Jen jsem si přivezl bednu s nářadím a už mi bylo jasné, že nejde o závodní dílnu ale cirkus. Neustále sem proudili závodníci, kteří chtěli díly, připravit stroj nebo jiné opravy. Nikdo nebyl za nic odpovědný a podle toho to vypadalo. Byl jsem tím naprosto šokován.

Gary mě seznámil jezdci co jezdili na 125, kteří byli v teamu na plný úvazek jako profesionálové (Davey Williams, Bob Hannah a Gary Denton). Potom zde bylo velké množství ostatních jezdců, které DG podporovalo, ale ti obvykle nebyli denně na dílně. Předtím jsem se soustředil hlavně na 250tky a půllitrovou třídu ve kterých Rex Staten závodil, takže jsem nikoho z mě představených jezdců neznal. Všichni chodili po dílně a vedli silné řeči, vůbec jsem si toho nevšímal. Věděl jsem, že pravda se ukáže až po 40ti minutách závodění. Žádný z nich na mě neudělal velký dojem.

Gary Harlow mě rychle představil druhému mechanikovi Rockymu Williamovi (Rocky byl straší bratr Daveyho, který za DG závodil na 125) a zmizel v kanceláři, takže mě ponechal svému osudu. O víkendu se konaly s Saddlebacku velké závody, kde první cenou bylo 1000 USD, bohužel žádný z týmových motocyklů nebyl ani zdaleka připravený na závod. Uvědomil jsem si, že se musím rychle domluvit s Rockym, abychom si stanovili priority a stihli motocykly připravit na závod. Bohužel jsem rychle pochopil, že Rocky nemá žádný zájem spolupracovat a není vůbec nadšený z mého příchodu. Jednoduše řečeno, bylo přede mnou mnoho výzev.

Postupem času jsem zjistil, že Rocky je velmi pracovitý a šikovný mechanik, ale pochopitelně jeho hlavním zájmem je připravit precizně motorku pro bratra a nic dalšího ho nezajímalo. Chápal jsem Rockyho motivaci a neměl jsem nejmenší šanci ji nějak ovlivnit nebo změnit. Bylo jasné, že se musím sám postarat o ostatní jezdce v týmu, aby se jim dostalo stejné pozornosti a péče jako věnoval Rocky bratrovi.

Pokračování příště