Žlutavské závody 2026

Mnoho let jsme si pochvalovali, jak nám tam nahoře s počasím někdo fest fandí. Že se kolem nás houfně rušili ostatní závody a my neměli problémy. Nejvíc si to asi vybavuji před mnoha lety v Zábřehu, kdy všude kolem byla málem potopa světa, zatímco my měli příjemně navlhčeno, aby se neprášilo. Zato letos nám to teda fest nevychází. Už dva závody jsme museli přesunout skrzevá nepřízeň a když mě Michal Štěpaník týden před závody poslal, že výhledem bude 35-37 °C, a to na Žlutavech neukropí ani rota profesionálních hasičů ze Zlína, bylo mně smutno. A tak s takovým smíšeným pocitem letargie jsme se vydali na trojmezí valašsko/hanácko/slovácké, abychom se alespoň pokusili udělat pro jezdce i diváky pěkný závod, jako jsme to tu už několikrát zažili.  

         Už cestou nás potkalo pár deštíků a finálně vydatně zapršelo kolem páteční 21 hodiny. A možná
i díky tomu nebylo vítání s ostatními účastníky tak bujaré a v depu byl do rána relativní klid. Památný klid před bouří? Ráno jsme přijali do závodu zbytek ještě nepřihlášených, časosběrní kamarádi
z Březolup už byli na svých místech a úderem 30 minuty po 8 hodině jsme na lehce bahnitou trať pustili první nedočkavce. Sluníčko se na nás občas mrklo z mračných peřin, což byl další aspekt toho, že to dnes asi bude dobrý, hodně dobrý... A taky že bylo!!! Už po 4 seznamováku jezdili z trati motorky čisté a depem se neslo unisono okřídlené motokrosové rčení: "idoš"!  Povrch, na kterém se každému chce závodit, trať, co drží, je měkká ale nepráší. A tak to vydrželo celý den. Ostatně co bych Vám povídal, pan Jireček to všechno dosvědčí. 

         V poledne jsme se všichni sešli u podia před bufetem, abychom uvítali všechny jezdce i jejich doprovody a zároveň přivítali Marka Talpu s jeho krásnou paní a doprovodem. Udělali nám velkou radost, že přijali naše pozvání. V neděli 19.7.2026 to totiž byl přesně rok, co jsme na Žlutavách zažili velice smutný den. Tehdy s námi ještě závodil totiž Markův táta, Jirka. A umřel během loňského závodu. Proto byla naše povinnost vzdát tomu klukovi čest a věnovat vzpomínku. Tak od této soboty je mezi břízkami na Žlutavech malý pomníček. 

        No a pak už se závodilo, jak se patří. Dobře obsazené všechny kategorie divákům předváděly líté boje, pravda občas některá měla svého vedoucího už od první zatáčky, ale o to více si diváci mohli užít spanilou jízdu, například vystoupení Dušana Kotrly s Jawou 360 z roku 1983, kdy zcela deklasoval zbytek pole závodníků kategorie twinshock. Ale chtěl bych zde vyzdvihnout disciplinovanost všech jezdců bez výjimky, protože největší odměnou pro všechny je vždy to, že zdravotní služba se celý den nudila. A za to Vám všem moc děkuju. 

        A pak přišla finální show našeho komentujícího závodníka, nebo závodícího komentátora? Jak je zvykem na Žlutavech dekorovat jezdce odpředu, dozadu, a i naopak bylo na stupních vítězů vždy našlapáno. A bylo to milé a veselé. 

        V zápětí, co proběhla dekorace všech, už si své aparáty začala ladit kapela Tramontana, která se výborně postarala o vyvrcholení zdejšího úžasného setkání. Setkání lidí, co mají společnou myšlenku, radost ze společně strávených chvil se starými motocykly a úžasnou jízdou na nich. A tak jsme se radovali skoro do kuropění. 

        Závěrem se patří poděkovat. A tak tedy děkujeme za takovéhle chvíle, co prodlužují život. Děkujeme mávačům, časomíře, startérovi, hasičům, děvčatům v občerstvení (já extra za tu dršťkovou, ta byla ????) jezdcům, doprovodům, divákům. Bez přispění všech by Žlutavy 2026 nebyly takové. Takové, že se o nich zase bude dlouho mluvit v superlativech... 

Radek Novák