Benátecké trápení, ale dali jsme to...

Trať a areál Benáteckého závodiště je pro nás jak stvořená. Žádný kaskadérský prvky, nic záludného, prostě závodiště, jaké máme moc rádi. Včetně jeho personálu v čele s Jirkou Netolickým. Nicméně letos nám to někdo tam nahoře prostě nepřeje. Původní termín nám promočili katastrofickým způsobem, kdy při inspekci závodiště v něm náš špion málem zanechal kecky... No a když se nám teda asi hojnost vody nelíbila, tak zařídili pravý opak. Sucho a vedro, že byl problém doplivnout až na zem. Neboť se ale léto už překulilo za půlku, tak není termínů nazbyt a proto jsme museli zvolit právě sobotu 15.8, protože jinak bychom se tu letos asi už nesvezli. "Rien ne va plus" jdeme na to, snad to dopadne dobře. 

             Během pátečního kropení bylo do trati nalito více jak 100 cbm vody a v sobotu ráno to nebylo znát. Trať sála, jak houba, bodejť by ne... Vždyť nepršelo snad déle jak měsíc. A tak jsme museli narychlo svolat organizační radu a dát hlavy dohromady, jak to nějak zachránit. Situace byla s mnohými jezdci diskutována, diskuse často emočně složitá. Nakonec jsme se po dohodě s provozovatelem domluvili, že vynecháme kvalifikace a budeme lít, lít a lít vodu a ve 12h odjedeme sérii prvních rozjížděk se zaváděcím kolem a vynecháme lesní pasáž, kde prach prostě držel svoje pozice a nehodlal ustoupit. A tak jsme se zatajeným dechem pustili první rozjížďky závodit. A ono to šlo. Bylo to samozřejmě náročnější, obzvlášť pro vzduchové filtry motocyklů a plíce jejich řidičů, ale dalo se v tom závodit. A tak jsme to s půlhodinovou přestávkou mezi rozjížďkami odjeli celý. Jen poslední kategorii Evo 97 a Milenia 04 jsme na druhou rozjížďku roztrhli, protože jich jednak bylo hodně, jednak jedou děsně rychle a došla voda. A pak, když kluci dojeli zpět do depa, byla slyšet ukrutná rána, jak nám spadl obrovský balvan ze srdcí. A jediné zranění celého podniku je klíční kost Tomáše Říhy, kterému všichni přejeme co nejrychlejší rekonvalescenci. Inu není to balet ... 

              No a odpoledne vyvrcholilo předáním cen, kdy naši nejrychlejší si kromě váziček mohli i formou "švédského stolu" vybrat cokoli ze široké škály cen od místních sponzorů. Od nemrznoucí směsi, přes kleště, biče, olejovky, až k pytli krmení pro domácí drůbež. To se Vám, přátelé, jinde nepoštěstí. No a večer vyvrcholil lokální bigbeatovou kapelou, kdy ti, co zde zůstali do neděle mohli hodnotit své výkony, nebo si hodili křápem do rytmu. 

             Závod to byl nejen fyzicky ale i emočně pro všechny hodně složitý. Proto děkuju všem, co se podíleli na organizaci. Ať v přepychovém bufetu s rozmanitou škálou dobrůtek, ať s hadicí u trati, ať s cedulí 15/5 a šachovnicí na konci, ať ve vestičce usušený na troud u prašné trati ... Prostě všem. Jak na straně pořadatele, tak na straně účastníků. Nebylo to jednoduchý, ale my jsme to nakonec zvládli. 

            Teď už prší, porostou houby a v Trutnově to bude jako každoročně naprosto dokonalé. Tak koukejte, holomci a holomky přijet, ať jemnostpán Krakonoš má co poslouchat. 

Radek Novák