Classic Motocross Stříbro 7.6.2014
Od středy pozvolna plnící se depo stříbrského motokrosového areálu, který byl pro hostování takové jedinečné akce jako je podnik European Classic Motocross Championship, vzorně připraven a vykolíkován pro evropské hosty, dávalo tušit, že se zde odehraje cosi nevšedního. Parkoviště se až do pátečního večera plnilo karavany a dodávkami různých velikostí, značek. Dokonce někteří měli volant na úplně opačné straně, než jsme zvyklí. Ve 14 hodin se při úporném vedru otevřela budka pro administrativní přejímku účastníků, před kterou se vytvořila fronta nedočkavých mužů a dědečků. Vždyť se nejstarší účastníci závodu, o kterém píšu, narodili ještě před tou druhou velkou válkou. A už je tu parta v modrých tričkách s visačkami na hrdle s nápisem „technical inspector“ a prohlížejí účastníkům jejich vehikly. A já vždy při této scenérii mám pocit, že vyjel depozit národního technického muzea. ČZ, JAWA, ESO, BSA, MATCHLESS, GREEVES, BULTACO, HUSQUARNA, LITO , TRIUMPH, prostě všechno na čem kdy se kdo v bezmála sedmdesátileté historie tohoto sportu proháněl po strmých srázech či vzlétal do výše aby zas tvrdě dopadl zpět k zemi. Pánové dohlíží především na bezpečnost, kontrolují vůle, uložení, brzdy. A samozřejmě přísná pravidla evropského šampionátu. A už je tu večer a sním jen z dáli slyšitelný motor bývalé hasičské Tatry, ze které prýští voda na zítřejší kolbiště našich motoristických gladiátorů.
Následující ráno nás přivítalo ostrým sluncem a dalo očekávat, že dnes nikdo nebude hledat kulicha jako při předchozím závodě v Dánsku. Už v 8:30 ráno bylo 25 stupňů a to právě vyjeli poprvé osahávat terén Svatého Petra nejmladší účastníci. Po nich podle stanoveného programu hned nejstarší kategorie. Po nich trénovali šedesátníci a kvartet kategorií uzavřeli jezdci starší padesáti. Všichni si ohmatali svatopetrskou trať a po opětovném zvlhčení už zostra vyrazili trénovat nejmladší chlapci. Nejrychlejší si pak první muže vybrat místo na „žebříku“ odkud myslí, že nejlépe odpálí za mistrovskými body. Po nich opět dědečkové a tak dále. Zatímco závodníci bojovali o nejrychlejší časy, pokosené louky kolem se pozvolna plnily automobily diváctva. Aby ne, vždyť je čekala podívaná, jaká v Čechách nebyla léta k vidění. Ještě před zahájením závodu bylo po poradě jury s hlavním lékařem rozhodnuto, že všechny odpolední závody budou z důvodu úporného vedra o 3 minuty zkráceny. A už je tu poledne, na silnici nad tratí se shlukují jezdci ve svých národních barvách a k mikrofonu přistupuje prezident ECMO, pan Albert Langenberg aby uvítal všechny přítomné, zvláště pak pana Houšku. Tento nenápadný malý stařík totiž zde, v kolébce českého motokrosu vyhrál při úplně prvním závodu motokrosu v roce 1948. Pan Houška pozdravil diváky. Je mu neuvěřitelných 95 roků ! Diváky rovněž pozdravili hosté z české republiky, pan senátor Nenutil a pan Struček, radní plzeňského kraje. Defilé jezdců si vyslechlo hymny všech zúčastněných zemí. A už při doznění poslední z nich se mezi diváky ozval nádherný zvuk. Nebo rámus a kravál k nevydržení ? To pan Pácal chystal motocykl ESO 250. Pořadatelé totiž divákům připravili skutečnou lahůdku. K zahajovacímu čestnému kolu závodu se totiž chystala opravdová legenda českého i evropského motokrosu. V kostkované košili s kokosákem na hlavě nikdo jiný než Míla Souček. Tovární jezdec Divišovské továrny ESO. Trať nakropená, diváci tleskali nadšením. A mě se zastavilo srdce. Co když mu to někde zdechne? Co když mu to uklouzne a upadne? Že mě to blbce napadlo ! Ale mistr zůstane mistrem když je mu třiaosmdesát. V dokonalém držení těla sjel dolu ke startu, tam se obrátil a brrrrrrrrr, eso zabralo a Míla jí švihal do první zatáčky, tam stylově s nohu před sebou už si to kolem mě přes lavici mazal k zatáčce u doubku, tam dokonale zvládl lehké podklouznutí svého stroje a už byl pryč. A já se dívám jak jede. Levá, prává, přes dvoják, nahoru k domečku, pak dvě lavice pod silnicí . Vždyť ten chlap jede s naprostým přehledem. Dokonce na terénních nerovnostech šel do stupaček. A za nekonečného potlesku diváků, přijel zpět před komentátorské stanoviště. Tam sundal helmu, rukavice a usmíval se na lidi , co se s ním chtěli vyfotit. Pro mě a spoustu nadšenců a pamětníků neopakovatelný zážitek. Pane Součku, moc Vám za něj díky. Ale z nostalgického opojení všechny vyvedli na start najíždějící nejmladší účastníci. 15,5 start ! A ve vedení je kdo ? Přes prach, lidi a rámus vlastně ani nerozeznám kdo ten hrozen vede. A je to angličan Hayworth na BSA ale za ním už smečka dvoutaktů, Říha, Dokoupil, Mitvalský, Seels a Verdoodt a bitva jak u Slavkova, Mitvalský se probíjí přes oba Belgičany a už je Hayworthovi za výfukem. Kolo co kolo jde do vedení někdo z nich, závodníci si férově nedávají ani metr. Bojující skupinku ale dojíždí taky Dokoupil a Schruff na Suzuki. Za Petrem se drží David Říha a oba Belgičané. Najednou Karel ve vedení evidentně zpomalil, Hayworth jde přes něho Schruff, David i ostatní, ale stále jede. Zato po ½ kole BSA už ne. Tempo nevydržela. Do vedení se probojoval Schruff ale ani to nemělo dlouhé trvání, i velespolehlivý japonský stroj měl potíže, a kdo vede ? David a za ním Michal ! kolo do konce ! A David zpomaluje. Co se děje ? Ale stříbrný jezdec z Dánska pokračuje. Šachovnici vidí první Petr Dokoupil, za ním dojel ještě Karel Mitvalský s přetrženým zadním tlumičem. Ano, čtete dobře, přetrženým zadním tlumičem. Třetí pod práporem byl Danny Seels, pak Verdoodt a David se zataženou přední brzdou.
A už tu máme kategorii nad 66 let, jezdci dvěma řadami, 53 jezdců na startu, převládají čtyřtaktní krasavci. A už se kotlinou rozeznívá burácení netlumených výfuků. Ale poli těchto jezdců vládne svou pevnou rukou švédský král . Jorgen Ahlstrom na BSA jede parádní jízdu. Ale jeho pronásledovatelé nebyli pozadu, Belgičan Dandoy na ČZ a Holanďan Polsvoort na Matchlessu ho naháněli velmi srdnatě. Z našich nejlépe dojel Zdeněk Šilhánek, za ním pak Toník Křápek a v početném poli dobře bojovali i Rudla Bártl a náš američan Jindra Greff, všichni na zetkách. Rovněž Jawská klika se nedala zahanbit. Skvěle jeli také Jirkové Vrchota, Boubal, Sommer a dále Láďa Šup i Julek Branda na svém nádherném banánku.
V kategorii nad 60let jsme měli hned tři horké favority závodu. Vedoucího jezdce šampionátu a lokálního matadora Karla Kozáka, dále legendu českého motokrosu Zdeňka Velkého a výborného závodníka z Paskova, Míru Hanáčka. A už je tu start a my hledáme v poli jezdců čísla 7,46, 45, 56,19,30,43 a 53. Bohužel pro všechny číslo 46 hledáme marně, Zdeňka Velkého ještě před startem vyřadila porucha spojky jeho ČZ. Velká škoda. Ale ve vedení je Ital Santis, Kozák odstartoval někde kolem 10 místa. Ale kotel diváků, který ho hnal vpřed, udělal nemožné. Karel asi zahlédl plachtu s nápisem : „kozino tahej!“ , tak tahal… A v poli velmi silné konkurence se protahal až na třetí místo za Itala a Švýcara Waltra Senna na BSA. Čtvrtý byl Francouz Martineaud na další besárně a za ním Míra Hanáček na zetce.
A polovinu závodního odpoledne završilo opět pro změnu další drama. Favoritem závodu je sympatický belgičan Blancquaert se zetkou. Aby ne, vždyť v roce 1983 startoval v Belgickém teamu pro motokros národů vedle 5tinásobného mistra světa Jobého. Ale češi zde měli velice kvalitní sestavu. Chyběli sice dlouholetí účastníci evropského šampionátu Jan Hrdina, Milan Kotrla a Karel Liška ale věříme, že se všichni do Holandska uzdraví. Ale i bez nich jsme tu měli velmi silnou sestavu. Pavla Jandu, Míry Kotrlu, Nejedlého a Hájka a dále Vlastu Voseckého, domácího Jirku Furbachera a řadu dalších našich jezdců. A po startu se ujímá vedení Míra Kortla, za ním místní favorit Pavel Janda bojující s Peterem Nieuwenhofem, loňským mistrem Bestem z Anglie na ČZ, ale přes ně se velmi rychle prosmýkla dvojice jezdců na ČZ, Jon Blancquaert těsně sledovaný vynikajícím našim Nejedlým. A Míra bojoval jak lev. Oba připravili divákům strhující podívanou, vpředu dvojice Blanquaert a Nejedlý, za nimi posléze mírně osamocen Míra Kotrla a další bitva probíhala mezi Pavlem Jandou a Peterem Nieuwenhofem. Nádhera. Pánové předváděli takovou podívanou, jaká se nevidí léta. Pod šachovnicí nakonec první Belgičan, Mírové Nejedlý a Kotrla a za nimi nejrychlejší kuřák Pavel Janda.
Ufff, tak máme první polovinu za sebou, ve stínu příjemných 35 stupňů bohužel některým divákům odebralo síly k dalšímu sledování tak fantastické podívané. Kropení v plném proudu, pořadatelé se maximálně snaží o udržitelnost dobré trati.
Po krátké přestávce opět najíží nejmladší jezdci na trať. Žebřík je dole a já marně v chumlu závodníků hledám Karla. Zůstal stát v první zatáčce. Ve vedení je Danny Seels za ním si to ale rozdávají David, Wayne Partington, Martin Rybák a Belgičan Verdoodt. Karel odjíždí do prvního kola z posledního místa. Se zablokovanými zády. Během zkráceného závodu se jeho jízdou lidem kolem trati tajil dech. Slabší povahy téměř omdlévali. Tento plzeňský jezdec se svou urputnou bojovností prodral až na třetí místo, před sebou měl už jen Seelse a Martina když ale v posledním kole závodu lehce podcenil výkon svého stroje, který měl až do té doby pod kontrolou, tento se mu ve výjezdu do kopce ztopořil a než jezdec zkrotil svůj motocykl, přišel tak o tak těžce vybojované body. Nicméně do cíle přijel na celkovém sedmém místě. Zvítězil Seels před Rybákem a Petrem Dokoupilem. Další byli pod praporem David Říha, Wayne Partington, Verdoodt.
Poslední dnešní vystoupení kategorie nad 66 let mělo podobný průběh jako jejich první závod. První tři jezdci dojeli beze změny v pořadí, hodně si polepšil oproti prvnímu závodu Tonda Křápek a Jidnra Greff. V úmorném vedru ale všichni vydrželi náročnost svatopetrské trati na celých 12 minut + 1 kolo. Pánové, máte můj respekt.
Kategorii nad 60 let opět Karel Kozák neodšpuntoval nejlépe, ale u doubku už byl na 4.místě. Svedl nádhernou bitvu s Francouzem Martineaudem , potom si poradil i se skvěle jedoucím Mírou Hanáčkem a jal se pronásledovat velmi rychlého Itala. Dobře půl závodu ho stíhal fantastickým způsobem. Vždy získával na jezdce před sebou ve sjezdu a odvrácené zatáčce, v jednom z nejtěžších úseků trati. Nakonec Ital jeho tlaku podlehl a Kozina se mu začal vzdalovat. Dav jeho fanoušků doslova jásal. Pak ale v odvráceném úseku trati si to takzvaně zašlápl a Ital šel opět do vedení. A tak to už zůstalo. V cíli byl Kozina druhý před Sennem na BSA a Mírou Hanáčkem. Smulu měl Franta Bezdíček , kdy jeho motocykl v ničivém vedru si postavil svou bohatě žebrovanou hlavu a nechtěl jet dál. Ale závod to byl fantastický.
Posledním představení m byla očekávaná show v podání Nejedlý Blancquaert. Diváci netrpělivě očekávali podobné drama jako byl jejich první duel. Ale nestalo se tak. Od startu jak zajíc pelášil první Míra Kotrla a svým nenápadným, ale svižným tempem vedl početné pole jezdců. Ale hvězdný Belgičan to tak dlouho nenechal. Nejedlý po nepovedeném startu stíhal vedoucí jezdce velice razantní jízdou. Prodíral se početným polem jezdců až za opět skvěle jedoucího Pavla Jandu. S ním svedl nádherný souboj a i jeho dokázal zdolat. Ale na lepší jak třetí místo už to nebylo. A tak Belgičan vyhrál, za ním se však vždy usadila dvojice Kotrla, Nejedlý a Janda. Akorát prvně jmenovaní si vyměnili místa z první rozjížďky.
Motory utichly, jediné co znělo nad svatopetrským terénem byla tiskárna extrémetimingu. Naleštěné poháry připraveny a závodníci se pomalu trousili z rozpáleného depa dolů k silnici, kde je už vyhlížel pan Alberto Langenberg aby je dekoroval na stupních vítězů. Naší českou hymnu jsme bohužel neslyšeli. V kategorii nad 35 let zvítězil Danny Seels před Petrem Dokoupilem a Karlem Mitvalským. Nad 50 let letos asi neporazitelný Blancquaert před Kotllou a Nejedlým. Kozina si vyskočil v kategorii nad 60 na druhé místo, nad ním byl Ital Santis a pod ním Švýcar Senn, nad 66 let podle očekávání Ahlstrom Švédsko, Dandoy Belgie a Polsvoort Holandsko.
Měsíce příprav, práce a cestování jsou pryč. Mě nezbývá, než poděkovat AMK Stříbro za perfektně odvedenou práci, ExtremeTimingu za neméně profesionální přístup a všem ostatním, kteří se na této nevšední podívané podíleli rovněž udělit poklonu.
Snad se k nám ECMO zase někdy do Čech přijede podívat.
Radek Novák