Classic Steel: 1989 ČZ400
Tentokrát v rámci série GP’S Classic Steel přinášíme motocykl, který je Vám čtenářům dobře známý, jde o ČZ 380/514. Nyní předejme slovo za oceán:
ČZ 400 byla v roce 1989 zjevením v katalogu motokrosových motocyklů.
Věřte nebo ne, ale opravdu se jedná o model 1989. Sice vypadá jako by přišel z minulého desetiletí, ale za určitých okolností mohl být v obchodě vedle Hondy CR250R model 89.
Stejně jako dnes se v roce 1988 hodně mluvilo o zvyšujících se nákladech na závodění. Honda představila nové modely s cenou blížící se 4000 USD, což bylo v té době šokující a vyvolávalo diskuze, jak si může někdo dovolit chtít za motokrosový stroj tolik. Hodně lidí řešilo, jestli je opravdu potřeba, aby na motocyklech byly kotoučové brzdy, výuková přívěra a další drahé věci (dnes přidejme čtyřtakty, vstřikování paliva, kontrolu trakce). Dělá to závodění skutečně lepším? Na druhou stranu pokrok nejde zastavit... Každopádně Československo se zdálo být nedotčené.
To co vidíte je pravá technika sedmdesátých let. Motor ČZ400 byl nedotčený moderní technikou. Zapalování používalo kladívka místo v té době běžného CDI. Vzduchem chlazený motor měl rozvod pístem, místo obvyklého jazýčkového ventilu. Celkově vzato, motor je tak jednoduchý, že byl zastaralý v roce 79 natož o deset let později.
V roce 1988 ČZ oznámila, že po několikaleté pauze bude dovážet do Ameriky novou řadu motocyklů, která má cílit na zákazníky, pro které jsou Japonské stroje příliš drahé. Nové motocykly stály 1800 USD za ČZ 250 a 1900 USD za ČZ 400, což byla ani ne polovina ceny nové Hondy CR 250R. Co jste tedy za svých těžce vydělaných 1900 USD dostali? V zásadě novou ČZ 400 model 77, což nezní jako špatná nabídka za závodního veterána, ale je třeba si uvědomit, že už v roce 77 byla ČZ hodně daleko za japonskou konkurencí. V podstatě jste si koupili v 89tém motocykl, který byl zastaralý už v roce 77.
Zjevně bylo možné i přes všechno uvedené vyjíždět ze zatáčky po zadním kole.
Přední vidlice měla průměr 36mm se změnou nastavení jen pomocí dofukování vzduchu a změny množství oleje. Při jakémkoli nastavení byla příliš měkká pro cokoli jiného než ježdění po lese. Přední bubnová brzda byla žalostná až katastrofální i v měřítku 70tých let. Pneumatika Barum, dojem příliš nezlepšila.
Prospekt uváděl, že ČZ 400 má výkon 33koní (což v praxi znamenalo, že reálný výkon je kolem 20ti). Na ježdění pro zábavu je to víc než dost, ale zoufale málo pro jakékoli závodění. Průběh výkonu by se dal nejvíc přirovnat k traktoru, kdy se motor velmi pomalu vytáčí a postrádá výkonovou špičku. Vzduchem chlazený motor má čtyřstupňovou převodovku a suchou spojku. Suchá spojka na ČZ znamená, že spojkování při jízdě není možné, nejlepší je se rozjet a pak na spojku zapomenout. Jako velké plus je, že motor ČZ je velmi spolehlivý. Temperamentní spojka a kladívkové zapalování jsou jediná slabá místa primitivního motoru. Karburátor Jikov také není z nejmodernějších, místo sytiče tady najdeme přeplavovací kolík. (pokud nevíte co to je zeptejte se táty)
Kladívka? A co jsou jako kladívka??
Na Gregově motorce někdo udělal moudré rozhodnutí a vyměnil Jikov za moderní Mikuni. Pokud někdo bude pomalý tak, alespoň nezalije svíčku.
Podvozek ČZ se nijak neliší od toho, co bylo obvyklé v polovině sedmdesátých let, přední vidlice má průměr 36mm, dvojice zadních tlumičů má nastavitelné pouze předpětí pružin. Přední vidlice je podle očekávání velmi měkká na motokros, ale dostatečná na výmoly obvyklé na polních cestách. Zadní tlumiče jsou o hodně tvrdší než přední vidlice a mají sklony nakopávat zadní část, pokud nejedete pod plynem. Pocity z brzd jsou smíšené, zadní buben je velmi citlivý a dobře dávkovatelný, ale přední brzda je úplně k ničemu. ČZ je obuta do českých pneumatik Barum, které jsou docela dobré v písku, ale zároveň hrozné kdekoli jinde.
Zadní tlumiče jsou lepší než přední vidlice, ale pořád daleko za tím co nabízela v roce 89 konkurence.
ČZ 400 není motocykl, na kterém by někdo vyhrál závod v motokrosu, ale je to zábavná a spolehlivá motorka z doby kdy byly moderní diskokoule a zvonáče.
Zajímavý experiment s levným motocyklem ČZ nevyšel tak jak bylo v plánu. Navzdory zvyšování ceny závodění, většina lidí raději platila dvojnásobek za nejlepší dostupnou techniku. Další věc, která byla proti ČZ, byl trh s ojetými motocykly. V roce 89 bylo možné si za cenu nové ČZ koupit zachovalou CR 250R 86 a je jen na Vás kterou byste si vybrali...
Publikováno s laskavým svolením pulpmx.com