Ráno po přejímkách jsme skutečně v optimistických 8:30 začali trénovat, inu Trutnov, tady to všechno běží v pevných Richardovo rukách. Podle platného harmonogramu, pěkně po sobě, tréningy, kvalifikace, rozjížďky, vyhlášení. A my mu do té brilatní organizace hodili trošku vidle. Protože letos jsem ze zdravotních příčin pouze mechanikem a doprovodem dvou talentů, mám poměrně možnost si závody užít i jako divák (tedy pokud právě nejsem po lokty ponořen do některé z našich ČZ) a musím konstatovat, že na ty naše závody je pěkné pokoukání. Nejen že je v každé třídě jezdců tak akorát (tedy až na ty 125ky, kde jste byli všichni ???), ale svádí se zde souboje hodny mistrovství světa (vlastně tady se už moc nebojuje, ti 4 rychlí vpředu ví, kdo kolikátej bude). V každé kategorii se vždy přetahují skupinky, nebo někdo dotahuje odzadu, radost se podívat. Pro mě konkrétně je trošku problém někomu fandit, když vlastně znám skoro všechny jezdce. Naštěstí se nám nepřízeň počasí vyhnula, spadlo jen asi 12 kapek a fouknul jen příjemný červnový větřík a kromě jedné malé patálie v klasikách, bylo dozávoděno. A teď už avizovaná změna. 

Protože ve stejný čas co my zápolili na červené hlíně, 1400 km od nás startoval legendární vytrvalostní závod vozidel - slavné Le Mans. A kdo neviděl film se Steve McQueenem (ať se jde ihned na hodinu stydět do kouta) či snad novodobý Le Mans 66 o italsko-americké válce (na trati), měl by si okamžitě doplnit vzdělání. 

Bez rozdílu věku, pohlaví a kubatůry se dobrovolníci postavili na trať, motocykly proti nim za pomoci mechanika s motorem v klidu, sprintem k nim, natočit a ujet symbolická 4 kola (nakonec jich bylo 5). Jediný chemik měl vyjimku, protože on by to na startu nenatočil. A vedení zaujal Jirka Pach s Martinem Kubíkem, řežba jak o život (video zde) . Mé návrhy na výměnu jezdce po 2 kolech či tankování, nebo výměnu pneumatik se bohužel neuskutečnili. A aby to bylo spravedlivé, tak pořadí jsme určili podle speciálního klíče z letopočtu 1923.  Sranda musí bejt ... 

             A tak se to pak všechno vyhlásilo, odtleskalo, poděkovalo a jelo se domů. Byly to závody jak mají být a jak se patří. Trasu Ríša udělal jako obvykle trošku jinou ale pro všechny stejnou. Ve výborné kvalitě povrchu, úseky rychlé i technické, super. Moc moc moc díky...  Petr nám to skvěle změřil a spočítal, takže výsledky byly dříve, než si jezdci sundali rukavice. No a pochopitelně to všechno zdokumentoval Míra Jireček. 

Krásnej den ... 

 

No a tak teď Sverepec a pak už nás vyhlíží Žlutavská rokle. Tak se tam na Vás všechny moc těším. 

 

Radek