Vladimir Kavinov

Na letošní závod ECMX v Rakouském Schwanestadtu jsem se velmi těšil, protože jsem věděl, že tam bude opět legenda světového motokrosu Vladimír Kavinov.

V roce 2019 jsem se s ním měl možnost osobně hovořit a jeho otázky jak se má Jiří Stodůlka, Míra Halm a ostatní čeští jezdci mě utvrdilo v přesvědčení, že tento skromný člověk nás Čechy má stále rád.

Když jsem ho tehdy nesměle zeptal, jestli by se nevyfotil s jezdci „socialistického“ tábora, tak s radostí souhlasil, ale chtěl sedět na ČZ.

Jeho životní příběh totiž připomíná příběh Jaroslava Falty.

Vladimir Kavinov způsobil s KTM senzaci v mistrovství světa třídy 250 ccm v roce 1972 a poté byl Sovětskou federací vyloučen z mistrovství světa. Přesto se zapsal do sportovní historie a desítky let držel rekordy.

Mezi MSV Schwanenstadt a Vladimirem Ivanovičem Kavinovem (nar. 25. ledna 1949 ve městě Kovrov) existuje zvláštní spojení, které je spojeno s dlouhou historií a tradicí klubu. Klub byl založen v roce 1969 a první závod Mistrovství světa ve třídě 250 ccm se uskutečnil o pouhých 8 let později. Start se tehdy odehrával nad prudkým svahem.

Velká cena Rakouska ve Schwanenstadtu byla ve znamení rychlého vzestupu motocyklů KTM. V roce 1972 jel Vladimir Kavinov poprvé na motocyklu KTM v Markelo (Nizozemsko) a byl okamžitě úspěšný. V té době byl Kavinov považován za největší talent Sovětů.

Erich Trunkenpolz, jeden ze zakladatelů továrny KTM ("T" ve zktratce KTM znamená Trunkenpolz), se osobně zasazoval o uzavření dohody mezi KTM a sovětskými jezdci.

Po slibném debutu na mistrovství světa v Markelo 7. května 1972 se další čtvrtek 11. května jel další závod v nizozemském Rhenenu. V Holandsku byl Den otců a před 25 000 nadšenými diváky získal Vladimir Kavinov své první velké mezinárodní vítězství na KTM. Vladimir Kavinov byl vycházející hvězdou na nebi mezinárodního motokrosu a byl považován za jeden z největších talentů té doby.

S.Geboerts za Kavinovem a oba ještě na ČZ

Erich Trunkenpolz byl z jeho výkonů nadšený a popisoval Kavinova jako kouzelníka na motorce. Jeho žena Erika mu prý toho večera dala na banketu obálku se 100 dolary. Skromný Kavinov odmítl, ale po ohromném úspěchu trvali na přijetí tohoto uznání od KTM.

To ještě nikdo netušil, že tento dárek  bude mít pro Kavinova fatální následky. 6. srpna 1972 se ve finském Hyvinkää konalo 9. kolo mistrovství světa v sezóně. Sovětská delegace vyrazila z Leningradu (dnes Petrohrad) do Finska. Na sovětsko-finské hranici jejich auta prohledali Sověti a Kavinov měl v kufru peníze, které si vydělal v Holandsku. Při pohledu zpět bylo samozřejmě trochu naivní brát tuto cizí měnu (jak se tehdy říkalo o směnitelné mezinárodní měně) nedeklarovanou. Na druhou stranu, kdyby peníze přiznal, byly by mu zabaveny. Peníze každopádně celníci našli a jejich vývoz byl považován za trestný čin. Kavinov nesměl překročit hranice do Finska a byl poslán zpět bez peněz a svidinou přísného trestu.

Sovětská asociace DOSAAF mu  uložila 3letý zákaz mezinárodních závodů.To znamenalo 3 ztracené sezony v mistrovství světa pro jezdce který byl na vrcholu své výkonosti. Pro mě to byla sportovní poprava a to si soudruzi ještě chystali past na pana Faltu. Proto se Vladimir Kavinov v letech 1973, 74 a 75 na mistrovství světa neobjevil.

Během této doby směl Kavinov soutěžit pouze v národních závodech a vyhrál vše, co se dalo vyhrál. V roce 1973 se sovětský svaz po tvrdých jednáních dohodl s KTM a Gennadij Mojsejev získal v roce 1974 pro rakouského výrobce motocyklů první titul mistra světa. Až v roce 1976 se Kavinov směl vrátil do cirkusu Grand Prix a ve třídě 250 ccm skončil třetí za Heikki Mikkola  (Husqvarna) a jeho krajanem (vlastně ne Kavinov je ukrajinec a Mojsejev je rus , ale tehdy to na rozdíl od dneška bylo jedno) Gennadijem Mojsejevem.

Kavinov a Mojsejev v největší slávě

A po letech…

Oba dva s Ovčinikovem

Rok 1977 byl ve znamení interního souboje KTM mezi Moisejevem a Kavinovem. Schwanenstadt získal kontrakt na pořádání mistrovství světa a prošel jeho křest ohněm.

6. kolo mistrovství světa v motokrosu třídy 250 ccm se vydařilo. Vladimir Kavinov se stal prvním vítězem Grand Prix v historii klubu.

MSV Schwanenstadt následně zorganizovalo dalších 21 závodů mistrovství světa, včetně Motokrosu národů v roce 1993. Ale Vladimir Kavinov je a zůstává prvním vítězem Grand Prix na této cestě. To vyústilo v hluboké spojení a přátelství, které trvá dodnes. Během ECMX Cupu v letošním roce obdržel čestný host Vladimir Kavinov také zvláštní čest a uznání za své úspěchy. I mistr ECMX Classic Cup Harald Mühlig připravil pro Kavinova speciální trofej, kterou převzal za velkého jásotu přítomných.

Zároveň mohl předat Mírovi Jirečkovi svou biografii.

Rok 1979 byl pro Kavinova a Moiseeva posledním rokem KTM, protože od roku 1980 museli sovětští jezdci z ideologických důvodů přejít zpět k české značce ČZ.

ČZ byla značka východního bloku. Ačkoli Rakousko bylo politicky neangažované, ekonomicky bylo více orientované na západ a to již nezapadalo do doktrín sportovní politiky DOSAAF. I přes nechtěnou změnu motocyklu dokázal Vladimir Kavinov znovu triumfovat a ukázat, co v něm je.

Tady na tovární ČZ v roce 1980

5. června 1980 vyhrál Velkou cenu SSSR v Kišiněvě (Moldavsko) a zároveň se stal dosud posledním vítězem Velké ceny na značce ČZ.

Kavinov žil a žije v ukrajinském hlavním městě Kyjevě, ale je rodilý Rus.

Dalším vítězem Velké ceny Ruska po Kavinovovi v roce 1980 byl Jevgenij Bobryšev, který po více než 31 letech vyhrál Velkou cenu Německa v Teutschenthalu (10. července 2011).

Jednou z možností kdy budete moci tohoto velmi skromného a milého člověka potkat , pohovořit si sním a případně si koupit jeho knihu budete mít 14.9.2024 na legedární trati v Sedlčanech při závodu ECMX družstev.

Kariéra Vladimira Kavinova:

1969 – Mistrovství světa 9 (CZ), první vítězství v GP v Leningradu na CZ

1970 – Mistrovství světa na 10. místě (CZ)

1971 – Mistrovství světa  8 místo(CZ)

1972 – 12. místo v mistrovství světa, první účast  na KTM

1973 – Zákaz mistrovství světa sovětskou federací

1974 – Zákaz mistrovství světa sovětskou federací

1975 – Zákaz mistrovství světa sovětskou federací

1976 –  Mistrovství světa 3. místo za Mikkolou a Moisejevem

1977 – Mistrovství světa na 2. místě (KTM) za Gennadijem Mojsejevem (KTM)

1978 – Mistrovství světa  4. místo (KTM)

1979 – Mistrovství světa  3. místo za Carlqvistem a Hudsonem

1980 – Mistrovství světa 12 (CZ), poslední vítězství v GP ČR 15. června 1980

1981 – Mistrovství světa  na 36. místě (CZ)

1982 – Světový pohár na 36. místě (CZ)

 MXoN:

1978 – vítěz MXoN se SSSR

1979 – vítěz MXoN (250 ccm)

 Mistrovství SSSR:

17 x 1. místo

9 x 2. místo

3 x 3. místo

Junior šampion

Za Classicmotokros.cz Zdeněk Hazdra

Výlet do neznáma - do Vílance...

Protože jsme byli několika pořadateli našich setkání pro letošní rok lehce vypečeni ať už z relevantních důvodů či jiných, pátrali jsme v neprobádaných vodách, kam bychom s tím naším cirkusem v červnu zaparkovali. A protože se neustále snažíme kočovat do různých míst naší zemičky a nabízet naším jezdcům přívětivý dosah tak nějak pro všechny (takže to vlastně máme skoro furt skoro všichni docela daleko) a zároveň trať vyhovující našim strojům i pilotům, volba padla na vesničku Vílanec, nedaleko Jihlavy. 

          Michal Zelený, jemuž celý areál patří a který má za sebou velmi pestrou motokrosovou minulost nám při prvním setkání předvedl co všechno je schopen na svém multifunkčním areálu natahat za různé verze trati. Nepamatoval jsem si z toho nic, ale docela se mě to líbilo. Hlavně cokoli jsme se tak nějak domluvili, tak jen kývnul jako že hmm, tak jo ... Tak jo ! Huwudí se....

Neboť naše činnost zjevně mnohým z Vás není lhostejná, byla trať inkognito navštívena našimi účastníky, kteří vyslali do éteru poplašné zprávy a fotografie. No, přiznám se, že znejistěly a poplašily i mě .... Po mém příjezdu v pátek v podvečer jsem se za svou nejistotu a červíka nedůvěry styděl. Všechno bylo nachystaný naprosto vzorně. 

        V pátek večer pršelo. Docela fest. Znovu začlo lejt chvíli po půlnoci a poslední vydatný lijavec přišel nad ránem. A já byl smutný... Protože další závody na blátě, to už by byla velká smůla letos. Ale ranní briefing nám ukázal, že trať je vlhká ale né moc a sem tam sice louže ale ty půjdou objet, když se bude chtít. Michal se culil a povídá : Po obědě budem ještě kropit ! To určitě, po takovym slejváku !!! Ale opět se potvrdilo, že lokální znalost je 100 X více než geologický průzkum... Ono se fakt odpoledne prášilo. Kdekoli jinde by závodiště bylo nesjízdné dva týdny. Tady ne... A tak se taky teda závodilo ! A jak !

        Každý si užil své bitvy se soupeři, bylo opravdu na co koukat. Ale nemůžu zde nezmínit udatnou jízdu Lukáše Dittricha, kterého opustila pěna ze sedla a on celou rozjížďku absolvoval na laminátu nebo v stoje na svém motocyklu ČZ. 

Ale né vše je vždy zcela dokonalé, musím se zde omluvit za drobné nedostatky našeho časosběrného dodavatele. Inu, nikdo není neomylný a tak buďte prosím velkorysí. My tu spolupráci vyladíme, věřte nám... 

A tak teď přeju všem hezkou cestu do Chorvatska nebo na Mácháč, ale ať jste včas doma na bitvu na moravském poli, aneb moravské Farleigh. Radim se svou partou už nás netrpělivě vyhlíží ... 

Krásné léto a těšíme se na Žlutavách ... 

Radek.

II. závod seriálu Classic Motocross Trutnov 2024

Letošní závod v Trutnově byl od začátku zahalen mračny. Náš pořadatelský team měl celý týden hojnou komunikaci o tom, zda pojedeme nebo odložíme ? Protože KAMK Trutnov v čele s Ríšou Švaralem pro náš šampionát nechali na trati tělo a duši a předpověď se měnila denně i dvakrát, ve středu jsme definitivně rozhodli, že pojedeme. Závodiště nás uvítalo opět trošku vylepšené, tentokrát altánem pro diváky. Lepší zázemí pro jezdce a diváky prostě není ani v Lokti !

Členité depo se postupně od pátečního odpoledne začalo plnit účastníky, předzvěst pěkných závodů byla nasnadě. Zvlášť když náš hokejový nároďák vyklepnul v předvečer Rakušáky 4:0 ! 

První kapky závlahy dokonale nachystané trati začaly dopadat na střechy našich pojízdných obydlí kolem 5 hodiny ráno. A tak jsme jen s troškou obav čekali, jak to bude trvat dlouho. Úderem 8 hodiny a 30 minuty jsme vypustili na červenou hlínu první twinshocky a s troškou obav vyhlíželi, jak budou obalení bahnem. A ono nic ! Vraceli se z trati čistí a naprosto vysmátí. Do jednoho !!! Idoš ? Kostka ? Modelína ? Nebo jak jinak se naprosto perfektnímu povrchu pro motokros vlastně ještě říká ? Ríša ubral na několika technických pasážích, ale trošku se přidalo na rychlosti. Trasa neuvěřítelná ! Tenhle zážitek pro všechny jezdce trošku pokrátil jeden nejmenovaný jezdec katerogie EVO 50+ st.č. 71 , když s sebou při průjezdu časoměrným zařízením vzal jaksi nečekaně bránu s sebou. Nabral visící prodlužovačku a mastil s ní do depa. No a brána šla pochopitelně k zemi. Naštěstí pan Nováček, náš časosběrný operátor a technik neztratil duchapřítomnost, ani elán a úsměv a do hodiny byla brána postavená. Tak jsme si ho trošku otestovali v krizové situaci. Zvládnul to.  

A začalo se závodit. Třídu twinshock ovládl místní guru Ríša, protože jednak jel na svým, jednak Husqvarna fakt jede ale hlavně protože to ten kluk fakt umí. Bohužel před koncem rozjížďky začalo krápat. Vypustili jsme do závodu klasiky do 50 a do 60 a do 66. A pak nás ten nahoře přestal mít rád. Na všechny účastníky otočil kýbl. A mockrát ... A tak se do té doby fantastická trať změnila v dokonalé kluziště a potoky červené vody se valily z kopců do údolí. Smutné, moc ... Snažil jsem se na všech frontách šiřit optimismus, ale proti vyšší moci nic nesvedete. Krátká porada jury vynesla rezultát, že odjedeme jen 1. rozjížďky všech kategorií. A tak jsme zbytek startujících vypustili do dokonalého bahýnka. Mrzelo nás to všechny moc. 

Ale zbytečně ! Protože jezdci Classic Motocrossu nejsou dámičky, odjelo se vše regulérně, nikdo nemrmlal, neremcal, nekritizoval. Nebylo totiž co. A při vyhlášení byli všichni usměvaví a veselí. Takže za to, Vám přátelé všem moc moc děkuju !   

Moc díky KAMKU za letité partnerství a přátelství, na které se můžeme spolehnout, díky Wow Timingu za super práci, díky Mírovi Jirečkovi za jeho hbitý objektiv. 

A teď to teda všechno umýt a nachystat do Vílance. 

Těšíme se ...

Radek Novák

Březolupy konečně!

Tak jsme se konečně dočkali ! Na 3 pokus se nám povedlo zazávodit si na Březolupské trati. A čekání se vyplatilo. 

Pokaždé nám předchozí pokus pokazilo počasí, moc jsme toho litovali, protože místní areál je přesně to, co kamkoli jedeme, hledáme a chceme. Sjezdy, výjezdy, zatáčky, sem tam odskok, ale žádný let na měsíc. Prostě přesně to, jak si Classic Motocross představujeme. Ale ten největší poklad, jsou dámy a pánové, chlapci a děvčata z místního motoristického spolku. Nic není problém, vše se řeší s úsměvem, pohodou a nadhledem. Tady si naše závodění prostě užije každý, jezdec, pořadatel, divák ...  

Noc před závodem byla pravda trošku fryšná, ale nejsme dámičky, tak jsme to přežili. Ráno fronta u přejímky se rychle vyřešila a už se trénovalo. Všichni perfektně sehraní. Každý ví kde je jeho místo, co má dělat aby vše probíhalo hladce. Kvalifikace, krátká rozprava, přivítání. A v 11:59 už stály twinshocky na roštu. Mohutným startem odšpuntoval na Yz 490 náš kamarád z maďarska Patrick Linniger. Ale musel se sklonit před několika českými borci. Závody jak řemen, nádhera. A než začli chladnout vzduchové motory twinshocků, už startovala další rozjížďka. A takhle ráz na ráz, bez jediného zaváhání. Snad jen startér to na 5 nemusel držet 11 vteřin (já mu to počítal :-)) Moc příjemná byla účast kamarádů se Slovenska, Maďarska, Německa a dokonce dvou jezdců z mlžného Albionu. Halt touží po kvalitních závodech, což chápeme.

Výsledky už dávno visí na internétech, fotek Míra Jireček namačkal mraky a samý pěkný. 

Naši milí Březolupští - děkujeme moc ! Je nám ctí a potěšením být partnerem s Vaším spolkem. Jste naprosto famózní, díky, díky, díky ... 

No a teď umýt lehce zaprášené strojky, opravit co se případně pokazilo a už se můžeme začít těšit na trasu KAMKU, kde jemnostpán Krakonoš na nás už netrpělivě čeká. Snad nám bude přívětiv. 

Radek

Vypečený Světec

Už je pravidlem, že se na sklonku léta setkáváme v severočeském Světci u Teplic. Závody tady pro nás chystá Petr Bártl se svým ansámblem a dlužno říci, že vždy vzorně, precisně a s láskou. A tak o to větší záhadou mě je, proč k němu letos nepřijelo svou účastí mu poděkovat za práci více našich většinou pravidelných účastníků. Ano, termín je obklíčen memoriály jezdců světových jmen Falta a Toman, mnozí si raději užívají lunch meat a lahváče na Hvaru, někteří se zotavují ze svých eskapád z předchozích závodů a někteří se prostě jen nechtěli pařit v tom očekávaném vedru. OK, inu bylo to jak bylo.  Ale organizačně jsme zcukli některé kategorie aby dávaly smysl a bylo to koukatelné, a tak v téměř každé rozjížďce bylo na co se dívat. Zvláště na Jidnru Musila když naháněl Lukáše Blažka, ačkoli nezávodí proti sobě, nebo na Jirku Pacha opět s Jinrou ale v jiné rozjížďce, nebo bitvy o 5 - 7 místa v jiných třídách. Ale asi největší show nám nachystala dvojice Kubík - Švaral (hele, Ríšo, příjmení jsem ti nezkomolil) A to jak v kategorii Twinshock tak i ve stopětadvácách, kdy si tito špičkoví jezdci nedarovali ani metr trati a pepřili se mnohými výměnami ve vedení. Vzornou jízdu předvedl Helge Muhlig, který pokaždý špatně odstartoval a prodíral se polem ostatních. Radek Červený v klasikách odšpuntoval a vedl, honili ho Mírové Knedlík a Hájek a také Láďa Novotný, co po jedné rozjížďce musel na manikúru s malíčkem (kromě Musila seniora, co si málem udělal obřízku jediné zranění toho dne) Závody nádherný. Trošku vedro, ale super. A proč toho tolik vím o tom, jak se závodilo v každé kategorii ? Protože se mě mimoděk splnil takový malý sen. Stal jsem se ve Světci mávačem ! Dostal jsem prápor a honil jezdce na konci závodu z trati a do závodu posílal ty čerstvé. A tak mimoděk velmi intenzivně prožíval každou rozjížďku, zahlédl všechno co se na trati dělo daleko více, než z pozice jezdce či mechanika nebo bafuňáře. A že jsem byl kropenatej od bláta a ještě teď mě košile škrábe po spáleném krku ? (vítěž soutěže Redneck 2023) To je asi úděl každého traťáka v úmorném vedru. Vylil jsem do sebe 4,5l vody a jen to zasyčelo. A tak kromě velkých díků těm, co přijeli, závodili, doprovázeli a samozřejme všem, co ten závod brilantně nachystali a uspořádali, chtěl bych zde a pro každý další závod zmínit poměrně těžkou, náročnou a hlavě odpovědnou práci těch, co jezdci často míjí vysokou rychlostí nebo vzduchem a oni se pečou, nebo mrznou, nebo šlapou blátem a mávají praporem, když je potřeba.  

No tak teď si dáme na pár dnů nohy do lavoru se studenou vodou, provedeme nutné opravy či úpravy motocyklů abychom se mohli vzorně postavit na veleširoký žebřík startovního roštu v Ledči nad Sázavou. Kde se kromě našeho českého "mistráku" pojede souběžně i závod o body do toho "našeho" středoevropského poháru. 

Dneska mě sem kurýr od PPL dovalil 25,7kg těžkou škatuli pohárů, tak věřím, že o ně bude stejně čestně a sportovně bojováno, jako jsem to viděl teď ve Světci. 

Radek. 

Žlutava 2023

Žlutava, malá vesnička nad řekou Moravou se stává skutečně pro mnohé pojem. Konají se zde totiž každoročně závody seriálu Classic Motocross. A jediné co tomu tady léta chybělo, bylo správné pojmenování. A na to jsme přišli až letos - je to totiž moravské Farleigh. Pro ty co nejsou tak zcela znalí toho názvu, jedná se o největší, nejslavnější a nej nej nej všechno světový závod veteránských motocyklů. A my už ho máme taky. Pátek ozdobili děvčata v krojích s velcome drinkem a koláčky (to myslím, že ve Farleigh nemají). Vyšperkovaná trať, skvěle připravené depo, výborná organizace, zázemí pro jezdce i diváky, občerstvení napěchované dobrotami, sehraný team, co dělá ze závodů opravdu zážitek. A nesmím zapomenout vyzdvihnout březolupskou bandu s jejich výsledkovým servisem. O tom jak kdo závodil, nebo jak se to komu rozbilo se dočtete ve výsledcích, jak to komu slušelo, to už všichni viděli na fotkách od mistra Jirečka. A že si všichni mají hlídat, kdy startuje jeho kategorie,  to připomínám jen pro pořádek. Ale přes to jsme se už dávno přenesli. A že se na druhé rozjížďky trošku prášilo ? No vždyť už 6 týdnů nikde nepadla ani kapka, tak v takovém počasí umí udržet kondici trati jen svatý Petr a Radim s klukama od Žlutav. Perličkou na konec bylo velmi hezké gesto pořadatele, když vyhlásil 3 jezdce vždy z obou konců výsledkových listin, takže si domu ten svůj pohárek vezl dvojnásobný počet jezdců, než je obvyklé. Zkuste o hloubce té myšlenky trošku přemýšlet, je obdivuhodná. A samozřejmě cena pro nejvystajlovanějšího jezdce každé třídy tzv "šampón" byla velmi roztomilá, obzvláště doplněna brilantním komentářem našeho konferenciéra Zděndy. 

Příští rok bude zase něčím vyjimečný, možná zase ještě lepší než ten letošní ? Nene, to nejde chlapci ... Díky moc ! 

No a my se opět potkáme 19.8. na opačném konci naší krásné země, tentokrát ve Světci. A pro nedočkavce bych chtěl připomenout a vyzdvihnout 1.ročník memoriálu Jaroslava Falty, který dělá pan Splavec už 12.8. v Kostelci nad Orlicí. https://www.mxjosefsplavec.cz/ 

Tak krásné léto a ve Světci se těšíme.

Radek Novák

Moravský Farleigh Castle Classic Motocross

Pozvánka do Žlutavy - jak to vidí Ríša:

Trutnov 2023

Vždy, když jedu do Trutnova tak už jízdu tam si užívám. Podkrkonoší je malebné a krásné. Pokochám se ze silnice barokní krásou Kuksu, dávám bacha na všechny ty nastražené kamery po cestě (děsná daň 21. století) a už z dáli mě zdraví majestát černé hory, pod kterou budeme zase závodit. Ještě si nepoplést kruháče, že se na trať odbočuje až na druhým. Protože je zde depo poměrně členité, nikdy neumím odhadovat počet již přítomných nedočkavců, kteří měli více času být na závodišti dříve než já. A protože mám moc rád ty páteční večerní diskuse s ostatními, i na ně jsem se těšil. A že bývají plodné, o tom není sporu. Ale to až později. 

ECMX v Laubus Eschbachu

Minulou sobotu jsme se vydali na první závod ECMX (Evropsky pohár v classik motokrosu), který vznikl na náš popud a vloni se velmi úspěšně etabloval na classik motokrosové scéně. Závodiště v Laubusu slavilo letos 70 let a tak chtěli výročí oslavit originálně a volba padla na závod classických motokrosových motocyklů.

Krásná trať, která využívá reliéf terénu a je to nahoru a dolů a co je zajímavé hned vedle trati je chráněný biotop a přesto zelení neprotestují.

Laubus byl zajímavý i z hlediska technické historie motokrosu, protože se zde vyráběly motocykly Kramer. Ano to jsou ty co měli systém zadní vidlice „cantilever“ ještě před Yamahou.

Pravidelně se zde pořádají setkání majitelů motocyklů Kramer.

I po letech mají stále mnoho fanoušků...

Na této trati se jezdilo i MS a proto se případní jezdci na stupních vítězů zařadí na úroveň jezdců jako v roce 1989 na MS 125 ccm Donny Schmit Robert Bobby Moore a nebo Andrea Bartolini a naposled v 1990 na 250 ccm Greg Albertyn.

Dobový obrázek zachycuje jak to tehdy vypadalo na závodech ……(to bylo divaček…)

Celkem přijelo 120 závodníků a z Československa se zde objevilo pár statečných: J.Furbacher, P.Hrabák, M.Knedlík, D.Bari, J .Husák, H.Muhlig, J.Drozda a i vlastně náš P.Linniger. Catering zajišťoval team amazonek ve složení  Věruška, Barunka a Gabča, které nechaly našeho Herberta doma. Holky a za to moc děkujeme (myslím za kafe a maso).

A neztratili se Jirka celkově 2., i když trenér nebyl spokojen s druhou rozjížďkou a v depu mu pěkně vyčinil, Pavel se sklonil je před jedním Holanďanem a i Míra krásné 2 místo.

Jirka Husák celkově 5. v Evech.

Co bylo ale krásné bylo to, že diváci, a nebylo jich málo cca 1500, tleskali, když projel vítěz cílem. To jsem na motokrosu ještě nezažil .

Atmosféru ze závodů a spoustu fotek najdete na facebooku:

https://www.facebook.com/groups/msc.laubuseschbach/?locale=de_DE

https://www.facebook.com/groups/1855337544765337/media

Myslím, že je to velké lákadlo na další závod ECMX, který bude ve Sverepci a naší slovenští kamarádi se na vás všechny těší.

Prý přijede i Laďa Chemik. A co vy?????

Za CMCZ Zdeněk Hazdra.

Reportáž ze Zábřehu

Letos jsme naše závodění zahájili v Zábřehu na Moravě. V obavách co předešlé vydatné deště udělají s místní tratí, obzvláště pak s lokálním strašákem (myslím ten brutál kopec dolu a nahoru, né nikoho z místních pořadatelů). A protože jsme po cestě měli drobné komplikejšn, přijeli jsme až v noci a tak nebyl čas si trasu obhlídnout. Ale v bufetu se ještě svítilo a tak jsme chvilku před ulehnutím mohli pozdravit pár těch, kteří ještě nespali. Ráno nás v místním lesoparku (ne, to fakt není depo kde se tady bydlí) sluníčko vyšimralo paprsky z peří. A já pojal neochvějný pocit, že to dneska bude dobrý. A taky bylo. Březolupští časoměřiči měli už od časného rána postavenou tu svojí slavobránu, o které vám každý druhý řekne, že se bojí pod ní vjet, že se bací do hlavy. Nestalo se to nikomu, ani na těch nejvyšších motocyklech. Ale chápu ten pocit. Přihlásili jsme závodníky a úderem 9:15 až 9:20 se začalo trénovat. Bohužel vinou předchozí akce která zde proběhla nikdo netušil, že kdosi značně znehodnotil jinak luxusní cílovou lavici, ze které se v průběhu tréningu a kvalifikace stala spíš past, za což se ještě 1 moc omlouváme. Během oběda došlo promptně k nápravě a už si pak všichni mohli užívat trať podle svých představ. Protože na letošní rok jsme se domluvili na ustáleném pořadí rozjížděk, už nemusíme vézt diskusi o tom proč jede ten po tom a né ten za tím a tak vše navazovalo perfektně. Počasí bylo tak akorát a nálada výborná. A to, že se doktor celý den nudil je ta největší odměna. Snad jen malou chybičkou a zároveň překvapením je nová třída PRE 50+ tedy pro šoféry starší 50ti let na motocyklech do roku 1997 - tedy pro upřesnění - než budou hotové nové stránky - kategorie EVO 50+ je pro jezdce starší 50ti let na motocyklech do roku 1997 , tedy není rozdělena na PRE 90 a 97. To jsme se s časoměřiči špatně domluvili a tak oni nám je, klucí šikovný, taky počítali zvlášť. Možná to u někoho vzbudilo marné naděje na dekoraci na podiu, ale bohužel není tomu tak. Což doufám, že Váš tak hojný počet neodradí od Trutnova, spíše naopak. Co bych naopak chtěl ocenit, je skvělý časosběrný servis od kluků z Březolup. Nejen že výsledky byly vytištěné 3 minuty po tom co dojel poslední, ale že i ti, co byli tou dobou upoutáni na lůžko mohli sledovat live timing doma. Co ještě nám chybí do absolutní dokonalosti ? :-) 

A tak se se Zábřehem loučíme, bylo to tu skvělý, moc rádi bychom se sem zase vrátili. Díky moc, kluci ... 

Radek Novák