Opožděně přinášíme dosavadní výsledky prvního ročníku mistrovství republiky veteránů motokrosu, poslední závod a rozuzlení bodového přídělu se uskuteční 11.10. v Němčicích, pozvánka na tento závod se na našich stránkách objeví brzy.
Seriál setkání milovníků klasických terénních motocyklů pokračoval závodem na trati v Dolním Bousově. Na jezdce čekala široká trať s relativně tvrdým povrchem, ideálním počtem zatáček a kromě jedné menší bažiny bez jakýchkoliv zákeřných nástrah. Navíc při ranní rozpravě pořadatelé upozornili, že pokud by jezdcům připadalo nějaké místo na trati nebezpečné, jsou připraveni daný úsek změnit. Depo bylo připraveno na prostorné louce, kde si každý bezpečně našel své místo a dostatek prostoru pro zaparkování. Samozřejmostí byl stánek s občerstvením. Nedělnímu setkání motokrosařů předcházel extremní vytrvalostní závod Pionýrů, jejichž piloti prověřovali výdrž těchto strojů při 24 hodinovém závodu, který začal v páteční podvečer. Nutno podotknout, že někteří toho za víkend neměli dost a utkali se s malými stroji i v nedělním klání.
PokračováníHolandské městečko Rhenen přivítalo poslední závod jednotlivců seriálu European Classic Motocross v neuvěřitelném prostředí lesního parku s asi jediným kopcem v nýdrlandu. Písková trať, široká, dobře upravená, zázemí přijatelné, počasí excelentní. Klasický program započal již standartní páteční přejímkou jezdců a strojků k sobotním závodům. Naše výprava však soustředila své očekávání k horkým favoritům v průběžném pořadí, tedy k nýřanskému pilotovi Karlovi Kozákovi a průběžně druhý byl novic těchto klání, holický David Říha.
Sobotní ráno bylo zamračené, v noci lehce zapršelo ale i přes to bylo nasnadě, že pískoví specialisté budou po čertech tvrdí oříškové. Věčně usměvavý Keith Best z Anglie, když jsem se ho zeptal, jak mu to jde na písku, tak mě sdělil, že už je 14 dnů na tratích v Belgii a Holandsku, takže na písku má celkem natrénováno. Bezva… David říkal, že na písku jel zatím jednou v životě. No uvidíme.
Šesté dostaveníčko fandů klasických motokrosových, enduro a trial motocyklů bylo tentokrát naplánováno na třetí červnovou sobotu léta páně 2014. Depo a přilehlá louka se začalo plnit již od pátečního odpoledne. Večerní program se nesl v duchu promítání filmů, líčení dojmů v povedených závodech ve Stříbře a celkově uvolněné atmosféře.
PokračováníVýsledky z posledního závodu Classic Motocross ve Stříbře jsou níže ke stažení.
Od středy pozvolna plnící se depo stříbrského motokrosového areálu, který byl pro hostování takové jedinečné akce jako je podnik European Classic Motocross Championship, vzorně připraven a vykolíkován pro evropské hosty, dávalo tušit, že se zde odehraje cosi nevšedního. Parkoviště se až do pátečního večera plnilo karavany a dodávkami různých velikostí, značek. Dokonce někteří měli volant na úplně opačné straně, než jsme zvyklí. Ve 14 hodin se při úporném vedru otevřela budka pro administrativní přejímku účastníků, před kterou se vytvořila fronta nedočkavých mužů a dědečků. Vždyť se nejstarší účastníci závodu, o kterém píšu, narodili ještě před tou druhou velkou válkou. A už je tu parta v modrých tričkách s visačkami na hrdle s nápisem „technical inspector“ a prohlížejí účastníkům jejich vehikly. A já vždy při této scenérii mám pocit, že vyjel depozit národního technického muzea. ČZ, JAWA, ESO, BSA, MATCHLESS, GREEVES, BULTACO, HUSQUARNA, LITO , TRIUMPH, prostě všechno na čem kdy se kdo v bezmála sedmdesátileté historie tohoto sportu proháněl po strmých srázech či vzlétal do výše aby zas tvrdě dopadl zpět k zemi. Pánové dohlíží především na bezpečnost, kontrolují vůle, uložení, brzdy. A samozřejmě přísná pravidla evropského šampionátu. A už je tu večer a sním jen z dáli slyšitelný motor bývalé hasičské Tatry, ze které prýští voda na zítřejší kolbiště našich motoristických gladiátorů.
Pokračování
V depu závodních strojů bylo lze spatřit skutečné skvosty. Počínaje Jawou 420 z roku 1969 lidově zvanou trubka, Montrealem 250, orignálním žluťákem, několika soutěžními Jawami a v neposlední řadě výřadem skutečně sportovních motocyklů ČZ. V kategorii EVO vládli stroje v pravdě chlapecké, Kawasaki KX 500. Byla zde rovněž k vidění původní Suzuki RM 250 a také ČZ 519, labutí píseň strakonické zbrojovky.
Pokračování