Classic Steel: 1979 Yamaha HL500

Tento týden se blíže podíváme na jeden z nejzajímavějších motocyklů sedmdesátých let, 1979 Yamahu HL500.

HL500 je zajímavou kombinací japonské technologie a švédské vynalézavosti. Výsledkem je jeden z nejneobvyklejších motokrosových motocyklů sedmdesátých let.

Příběh HL500 neboli Aberg Yamahy (jak je někdy také nazývána), začneme úplně od začátku. V roce 1975 Yamaha představila v Americe zcela nové čtyřdobé enduro XT500. XT rozhodně nebylo závodním náčiním, vážilo přes 300liber (136 kg) i motor byl naladěný na klidné ježdění po silnici a lesních cestách, podobně jako zbytek motocyklu. Navzdory značné nadváze, zaujalo XT několik švédských motokrosových legend.

Torsten Hallman, Sten Lundin, Bengt Aberg a Steffan Eneqvist s prvním prototypem HL500.

V 75tém čtyřnásobný mistr světa Torsten Hallman a dvojnásobný světový šampión Sten Lundin pracovali společně pro švédskou pobočku Yamahy. Oba legendární jezdci byli představením velkého čtyřtaktu fascinováni. Závodní tratě totiž v sedmdesátém pátém dávno patřily dvoudobým strojům, ale oba Švédové usoudili, že by bylo zajímavé postavit z nové Yamahy závodní stroj. Samotná Yamaha nebyla plánem zrovna nadšena a pokus o koupi XT500 ve Švédsku skončil vyjádřením, že XT je určeno výhradně pro americký trh.  Hallman nakonec sehnal ojeté XT500 od Američana, který na něm startoval na Šestidenní v Anglii. Hned po získání stroje oba Švédi začali pracovat na přeměně hodného XT na plnokrevný závodní speciál.

Motor vycházel z XT500 měl zdvihový objem 499ccm a dvouventilovou techniku. V sériovém stavu měl výkon kolem 30-ti koní. Po úpravách dosahoval výkonu přes 50 plnokrevníků.

Hallman a Lundin začali stavbu tím, že XT kompletně rozebrali až do fáze, kdy jim zbyl pouze motor. Začalo tedy hledání vhodného lehkého rámu, který by byl schopný pojmout vysoký čtyřtakt. Základem pro stavbu se stal rám z motokrosové Husqvarny, upravený na míru novému motoru. Jakmile byl motor v rámu, byl to začátek vzniku nového motocyklu Hallman-Lundin HL500.

V 78 a 79 Yamaha vyrobila limitovanou edici produkčních HL500. Tato série byla velmi volnou replikou továrních strojů a zdaleka nedosahovala jejich výkonů. Bylo postaveno jen kolem 400 těchto zajímavých strojů.

Jakmile byl vyrobený první funkční prototyp, byl rám zaslán do společnosti ProFab, aby byl okopírován a dal tak vzniknout rámu vyrobenému přímo pro HL500. Když měl Hallman vyrobených několik kusů HL500, rozhodl se pro jejich nasazení v mistrovství světa GP500, což bylo srovnatelné s myšlenkou, že by dnes někdo nasadil do MX1 dvoudobý stroj. Hallman přesto přesvědčil Yamahu, že nasadit HL500 do závodu je dobrým tahem pro propagaci XT500. Přivedl na scénu dalšího švédského mistra světa Bengta Aberga, aby na HL závodil. Po prvním svezení Aberg souhlasil s tím, že pojede na HL Mistrovství světa v 77.

Bengt Aberg měl víc než solidní sezónu, když na HL500 skončil celkově na devátém místě a dokonce vyhrál v Lucembursku jednu z rozjížděk.

Originální tovární HL500 používalo vzduchové zadní tlumiče FOX a velmi lehkou hliníkovou kyvnou vidlici. Dnes mnoho HL500 vzniklo jako stavby, kdy byl od ProFabu zakoupený rám a zbytek si osadil každý dle svojí chuti. Tento model 1979 je osazený velmi drahými tlumiči Ohlins.

HL500 vzbudilo v 77 velký rozruch, když hned v prvním závodě sezóny získalo body. První body pro čtyřdobý motocykl v celém desetiletí! V Lucembursku pak Alberg dokonce vyhrál rozjížďku. Do konce sezóny zaznamenal Alberg několik pódiových umístění a v celkovém hodnocení skončil devátý. Pro Yamahu to byla úžasná reklama, protože o HL psal každý časopis a HL začalo být známo jako „Alberg Yamaha“, kdy byla veřejnost fascinována stavbou neobvyklého speciálu. Yamaha se proto rozhodla postavit omezenou sérii produkčních HL500 pro rok 1978. Motocykl byl vyráběn ve Velké Británii a byl mixem komponent z XT a YZ.

Produkční HL500 používalo mnoho dílů ze skladů Yamahy, celá přední část pochází z dvoudobého YZ400.

Prodejní verze vážila 260 liber (118 kg) což bylo zhruba o 30 liber (13 kg) více než Abergův speciál, ale pořád o 50 liber méně než XT500, kterým bylo HL inspirováno.

Mám takové tušení, že výfuk by měl dnes problémy splnit hlukové limity FIM.

Na začátku osmdesátých let Rick Johnson a Ron Lechien závodili na HL500 s rámy od ProFabu v americkém čtyřtaktním mistrovství.

Yamaha ukončila výrobu 200 kusů HL500 v 78mém, kdy motory byly upravené XT500 a podvozek využíval dílů z modelů YZ. Produkční model byl výrazně těžší a méně výkonný proti Závodnímu speciálu, když při váze 260 liber (118 kg) dosahoval výkonu kolem 30-ti koní. Pro rok 79 byla připravena série dalších 200 kusů, které byly hned rozebrané. Tentokrát šlo o výrazně lepší stroj, zalomená kyvná vidlice umožnila zvýšení zdvihu, stejně tak motor byl výrazněji upravený a měl tak vyšší výkon. Dnes jsou tyto motocykly velmi vzácné a většina HL500 co jsou dnes k vidění, byla postavena z dílů, kdy byl použit rám od ProFabu a motor z XT nebo TT. Yamaha pokračovala v závodění na těchto speciálech ještě začátkem osmdesátých let, kdy je sedlali Rick Johnson nebo Ron Lechien.

Pokud by mělo YZ400F dědu, byl by to právě tenhle motocykl. Yamaze trvalo dalších dvacet let, než postavila další úspěšný čtyřdobý motokros. Nelze popřít, že HL bylo velmi nadčasovým strojem.

HL nikdy nebylo úspěšné z hlediska prodejů, ale pomohlo prodat velké množství silničních modelů XT a TT. HL se zapsalo jako zajímavý stroj, který dokázal uspět v záplavě dvoutaktů sedmdesátých let a byl nápadem, který o dvacet let předběhl dobu. V roce 1997 Yamaha postavila YZ400F, který započal čtyřdobou revoluci, která vyvrcholila na přelomu tisíciletí.

Publikováno s laskavým svolením www.pulpmx.com