CELKOVÉ VÝSLEDKY 2024

CELKOVÉ VÝSLEDKY 2024

EVO a protinožci

Když před nedávnem získal historicky první vítězství na motokrosu národů v Anglickém Matterley Basin team z Austrálie ,tak mne napadlo, že bychom si tady mohli  „povědět“  něco o motokrosové historii pro nás z krásné a velmi vzdálené země na druhé straně zeměkoule. Něco, co by se týkalo naší klasik motokrosové Evo 2Tdoby,minulosti,epochy,historie,nebo jakkoli jinak to nazveme…

Kdybychom dostatečně dlouho kopali díru do země, tak se prokopeme kam? Přece k protinožcům do Austrálie-J..V Austrálii nedávno skončila zima , teď tam probíhá jaro-vylézají všichni ti hadi, krokodýli si brousí zuby, klokani si vyhlíží klokanky a  krosařům začala závodní sezóna…. Je dobré si říct, že i v Austrálii má motokros velkou tradici a zajímavou historii . Je pravdou také, že Austrálie byla a je významným trhem pro výrobce terénních motocyklů, navíc tam jsou příznivé klimatické podmínky, tak i tam se jezdí kvalitní motokros, akorát je to pro nás Evropany trochu z ruky . Velice rád bych Vám  představil pár jmen-jezdců, kteří se  zapsali do australské motokrosové historie ve zlaté éře Evo motocyklů. Některá jména jsou známá i u nás v Evropě a některá možná „uslyšíte“ poprvé, to ale neznamená, že to byli méně kvalitní jezdci, akorát pro Australana není úplně jednoduché vydat se do světa, některým se prostě nechtělo opouštět ty jejich vačnatce-J.

Pojďme si tedy společně představit první „pětku“ australské motokrosové historie z Evo éry chronologicky podle počtu národních titulů.

1.Glen Bell

Glen byl na špici australského motokrosu v letech 1983 až 1993,kdy v těchto letech získal 8 národních titulů a několik druhých a třetích míst , což ho řadí na pozici nejúspěšnějšího jezdce australského motokrosu vůbec. Ačkoliv měl Glen několik mezinárodních nabídek, v podstatě až na několik jednorázových akcí zůstával závodit doma v Austrálii. Jedním z důvodů bylo i to, že Glen byl šťastně ženatý, měl děti-rodinu a v samotné Austrálii vydělával motokrosem velice pěkné peníze. V roce 1989 ale přišel jeden z nej Glenových mezinárodních úspěchů, když dojel pátý na Tokyo international Supercross na Hondě. Tento závod vyhrál nejlepší jezdec vesmíru Jean Michel Bayle, dále skončili ultra hvězdy Ricky Johnson, Jeff Ward, Damon Bradshaw, pátý dojel Bell a šestý další australská legenda Jeff Leisk. To svědčí o tom, že Aussies už dávno nebyli žádná ořezávátka- kroutit plynovou rukojetí uměli sakra dobře. Glen Bell vyrůstal, jako teenager z další australskou legendou jménem Graig Dack, spolu také působili v legendárním teamu Yamaha Marlboro.

Zeleva: Glen Bell, Glen na MXDN Maggiora Italy 1986

2.Jeff Leisk

Pro mne osobně a asi i pro celý svět do příchodu moderní 4T éry/kam tedy počítám i Chada Reeda, i když ten začínal a závodil zpočátku na 2T/ byl největší australskou hvězdou a takovým ambasadorem australského motokrosu ve světě Jeff Leisk. Jeff vyhrál 8 národních titulů, má méně druhých a třetích míst, než Glen Bell na úkor toho, že závodil ve světě a že to jeho závodění bylo ale velmi úspěšné! Jeff byl prvním Australanem, který vyhrál mistrovství světa juniorů, vyhrál závod AMA Motocross v USA a jako první z Australských jezdců se nesmazatelně zapsal do historie Mistrovství Světa motokrosu, když skončil druhý v roce 1989 za Davem Thorpem, jako jeho parťák v teamu Honda factory kategorie 500cc.Celkově vyhrál velké ceny Itálie a Finska. Podařilo se mu ovládnout třídu 500cc na motokrosu národů a jako první neameričan porazil všechny hvězdy US boys na prestižním Paris Supercross v Bercy. Pro rok 1990 byl jedničkou továrního teamu Honda a očekával se od něho zisk titulu mistra světa. Bohužel se v průběhu roku zranil, odjel domů do Austrálie a oznámil svůj odchod do závodního důchodu. Zajímavostí je, že při své anabázi v USA, kam odešel z Austrálie, bydlel s velkou hvězdou silničních závodů Eddie Lawsonem, který mu pomáhal svými kontakty v USA.

Jeff se svým otcem.

Zleva: MS 1990, Legendární Namur 1989, International Japan Supercross

3.Kim Ashkenazi

Kim získal 7 národních titulů. Kimovi ,  Jeffu Leiskovi a Gary Floodovi  se podařilo v australské motokrosové historii něco nevídaného. Pouze tito tři jezdci dokázali v jednom roce získat národní tituly ve všech třech vypsaných třídách:125cc, 250cc a 500cc.Tohle jméno si pamatuji z výsledků americké AMA, kde v roce 1996 několikrát skončil ve třídě 125cc na stupních vítězů. V USA zavodil za team Bill’s pipes Primal Impulse Honda a skončil celkově třetí v supercross šampionátu 125cc. Kim ukončil svou kariéru v Austrálii v roce 2000, přestěhoval se do Anglie, kde 2 roky závodil, poté přešel na silniční závody a v roce 2009 se vrátil zpět do Austrálie, kde dál závodil v regionálních závodech. Zajímavostí je, že jste se s ním mohli setkat na dnes už legendárním motokrosu národů ve Sverepci v roce 1995, kde skončil v top 10 třídy 250cc.

Vpravo: MXDN Schwanenstadt Rakousko 1993 

Australané měli velmi často motocykly v barvách hlavního sponzora

4.Craig Dack

Craig získal 5 národních titulů mistra Austrálie. Jeho jméno bylo spjaté se značkami Yamaha a později Honda. Pravidelně se objevoval i v Evropě buď na motokrosu národů-celkem svou zemi reprezentoval sedmkrát. V roce 1988 na slavném motokrosu národů ve Francii/každý si pamatuje spanilou jízdu Rona Lechiena na KX 500/ společně s Glenem Bellem a Jeffem Leiskem skončili celkově 4tí. Při svém první pokusu na MXDN v Itálii v Maggioře/asi nejznámější motokros národů v novodobé historii/ skončil v jedné z rozjížděk ve třídě 250cc druhý za v té době absolutně dominantním Rickem Johnsonem z USA. Jak jsem již dříve uvedl, Craig, jako mladý kluk vyrůstal společně s Glenem Bellem, z těchto dvou kamarádů se později stali dva velcí rivalové a ve své době to byli také dva nejlepší Australští motokrosaři vůbec. Zajímavostí také je, že Craigovi se po celou dobu kariéry vyhýbala větší zranění, bohužel ironií osudu bylo to, že když se měl jet poprvé v  historii motokros národů v Austrálii-Manjimupu, tak si Craig na začátku sezóny zlomil obě zápěstí a potom později ruku. V tomto roce-1992 Craig ukončil svou závodní kariéru a v roce 1993 nastartoval svou druhou kariéru, jako majitel nejdéle fungujícího a nejvíce úspěšného profi teamu v Austrálii-CDR Yamaha racing Team. Za něj má odjet i několik závodů mezinárodních supercrossů současná hvězda Eli Tomac.

Zleva: poslední rok, kdy Craig závodil,1992, Craig na Hondě, Glen Bell a Craig Deck

5.Stephen Gall

Stephen získal 5 národních titulů, jeho kariéra začala v polovině 70tých let a skončila na konci 80tých let. Zajímavostí je, že v roce 1980 odjel Stephen na předsezóní tříměsíční přípravu do Ameriky, aby své závodění posunul na vyšší úroveň. Tady si uvědomil velkou profesionalitu tohoto sportu v USA, na základě téhle skutečnosti začal více na sobě pracovat, cvičil, věnoval se strečinku, životosprávě, výživě, technice jízdy a nastavování motocyklu. To se ukázalo, jako zlomovým bodem jeho kariéry jezdce a udělalo to z něho v dalších několika letech prakticky neporazitelného závodníka. Po skončení kariery se začal věnovat práci trenéra a v této roli pokračuje dodnes. Stephen byl také průkopník supercrossu v Austrálii,kde společně závodil s tehdejšími světovými hvězdami/které jezdili závodit v mimosezóně do Austrálie/,jako byli Georges Jobé, Hakan Carlqvist, Graham Noyce, Danny LaPorte, atd.

Jako trenér připravoval například špičkového australského jezdce Michaela Byrnea, se kterým strávil mnoho dní přípravou ve factory teamu Kawasaki USA po boku nějakého J  Jamese Stewarta. Také tu uvedu, že dlouhé roky pracoval, jako manažer Australské reprezentace a  nakonec musím zmínit, že v roce 1988 založil později světoznámou firmu CTI Kneebrace, kterou dodnes provozuje jeho syn Shaun. A úplně nakonec taková zajímavost…. Stephen celou svou kariéru závodil na motocyklech značky Yamaha a dodnes je činný, jako její hrdý ambasador.

Tady je Stephen se svou fabrickou Yamahou YZM 500

Seznámil jsem Vás tady z několika jmény motokrosových legend od protinožců. Slušelo by se uvést ještě další zajímavá jména australské motokrosové historie, jako byli jezdec Kawasaki Trevor Williams, jezdec Suzuki a později Hondy Ray Vandenberg, posledního australského mistra 500cc Petera Meltona, který tragicky zahynul pří závodní nehodě v roce 2017, dále Dale Brittona, Davida Armstronga, který po motokrosu přešel na enduro. Uvedu tady ještě jedno zajímavé jméno, australského šampióna v supercrossu, mimořádně talentovaného jezdce/ pravděpodobně mohl dokázat to, co dnes dokazuje Jett Lawrence/,ale přešel na silnici a tam zanechal nesmazatelnou stopu, výstředního, extrémně nadaného a bohužel nedávno zesnulého Anthonyho Goberta.

Zleva: David Armstrong, Dale Britton, Petr Melton

Zleva: historicky poslední mistrovský stroj třídy 500cc Petera Meltona z roku 2000, Anthony Gobert

Zleva: Anthony - supercrossový šampion, Ray Vandenberg a jeho zrenovovaný stroj, jako dárek k jeho 50tým narozeninám

Trevor Williams

Jedno jméno si nechám na závěr a to jméno je Eddie Warren. Eddie je americký a australský šampion. Eddie Waren není Australan, pochází z Michiganu v USA. Eddie, šampion AMA 125 ESX Supercross z roku 1985 startoval poprvé v Austrálii v roce 1987, což mu domluvil Jeff Leisk, se kterým Eddie závodil v USA v jednom teamu. Eddiemu se v Austrálii dařilo, líbilo se mu tam a navíc si výborně rozuměl s partou západních Aussies, tak se o půl roku později přestěhoval do Austrálie natrvalo. V roce 1989 vyhrál australský šampionát ve třídě 250cc a 500cc za team Kawasaki. Pro rok 1990 doufal od Kawasaki v lepší nabídku, která ale nepřišla, proto se rozhodl přejít do teamu Castrol KTM. Dlouholetý jezdec Kawasaki si ale těžko zvykal na nový motocykl. Po několika poruchách, pádech, atd. se vrátil ke Kawasaki, ale s novou podporou od Castrolu, Sinisalu, Dunlopu atd..V roce 1991 vyhrál další australské tituly. Když později téhož roku závodil v Japonsku na Osaka supercross, factory Kawasaki Japan ho zlákala, aby se pro rok 1992 zúčastnil kompletního japonského mistrovství. V roce 1992 se stal japonským šampiónem motokrosu. Protože neustálé lítání do Japonska bylo obtížné, přestěhoval se na dva roky /1993 a 1994/ do Japonska. V těchto letech skončil vždy v japonském mistrovství na druhém místě. Velké peníze, které v Japonsku vydělal, mu pomohly se v Austrálii usadit, koupil si dům, založil rodinu a získal australské občanství. V roce 1996 si poranil kotník, ukončil svou 24 let úspěšnou závodní kariéru a tady musím zmínit jednu neuvěřitelnou věc: Eddie během své dlouholeté kariéry neutrpěl nikdy žádnou zlomeninu!-J Bohužel jeho žena Tammy zemřela, Eddie vychovával sám dvě dcery, později se znovu oženil a vyženil další 4 dcery-J…cesty osudu jsou někdy nevyzpytatelné. Proč vlastně Eddiho zmiňuji? Tím, že Eddie působil v Japonsku a platila ho přímo továrna Kawasaki, byl Eddie přímo zodpovědný za vývoj a finální podobu Kawasaki KX 125 a 250 generace 1994 a výše. V roce 1993 v japonském mistráku také startoval na exotickém továrním prototypu KX 250 s hliníkovým rámem. Ono se to vůbec historicky v japonském mistráku vždy hemžilo zajímavými exotickými stroji, o kterých se v Evropě skoro vůbec nic neví, tohle zajímavé téma bych si ale nechal na samostatný článek.

 Eddie Warren na zelené a na posledním obrázku ,,kosmický" prototyp KX250 s hliníkovým rámem.

Tak jsme společně poznali několik australských legend motokrosu z 80sátých a 90sátých let, cestou nám do cesty skočil klokan, někde se plazil had, před hlukem z krosové motorky se do vody ponořil krokodýl, potichu jsme prošli kolem tajemných Aboridžinců, až jsme skončili  na východním pobřeží Tichého oceánu. A to už je ,co by Ludvík Daněk diskem dohodil na Nový Zéland, že?-J..no,SKORO-J.

Tak když už jsme byli u těch protinožců, vezmeme to jedním vrzem a podíváme se jen na „skok“ na Nový Zéland. Pro mne osobně je Nový Zéland má vysněná země. Mají tam krásné hory, přírodu, pláže, lyžování, koupání, žádné jedovaté potvory, hady atd….lahodné kiwi a také špičkové motokrosaře! Zůstaňme v éře 2T motocyklů a připomeňme si je.

Začnu jménem Ben Townley, mistr světa MX2 z roku 2004. Ben stihl ještě konec 2T éry, dlouho působil v Evropě a USA na nejvyšší profi úrovni. Povědomé jméno je také Darryl Atkins. Darryl jezdil dlouho mistrovství světa třídy 250cc,známý je i ze startů zimních supercrossů ADAC. Další známé jméno je Josh Coppins. Joshe známe z působení u továrního teamu Suzuki vedle Michaela Pichona, Josh byl adept na titul mistra světa několik let po sobě, bohužel nikdy mu titul nebyl dopřán. A pak tu máme bratrskou trojici králů, tedy bratrů Kingových. Nejstarší Darryl King, bývalý tovarní jezdec Husqvarny, polotovárni Kawasaki, Hondy..všem nám určitě dobře známý, oblíbený jezdec pověstný svou závodní dlouhověkostí . Pak je tu  nejmladší z bratrů Damian King, který také startoval v mistrovství světa a nakonec mého oblíbeného závodníka, prvního novozélandského mistra světa jménem….Shayne King…který získal svůj jediný titul v roce 1996 na legendární KTM 360 SX v dechberoucí sezóně po boji s belgickou legendou Joelem Smetsem. Shayne King a v tom roce 1996 poprvé oranžová KTM SX 360 se stala pro spoustu fanoušků nezapomenutelnou kombinací. Protože všichni tihle jezdci z Nového Zélandu startovali pravidelně v mistrovství světa, mohli jste je potkat ať už ve Sverepci, nebo také v Kramolíně, Lokti, nebo Jiníně při závodech mistrovství světa pořádaných u nás a na Slovensku. Všichni „kiwiové“se ale po konci kariéry vrátili zpět na Nový Zéland a tam ještě závodili dále na národní úrovni.

Zleva: Ben Townley, Josh Coppins

Zleva: Damian King, Darryl King, Darryl a Husky

Zleva: Darrylova KX 500 z roku 1995, Mistr světa z roku 1996 třídy 500cc Shayne King

KTM SX 360 a 380 Shayne Kinga ... vlhký sen mnoha EVO motokrosařů

Tak a to je o závodnících z druhé strany zeměkoule už ale opravdu vše a příště-1.dubna, si přiblížíme motokrosové legendy Pákistánu, Mongolska a Bangladéše .....

Petr Čech

Vyhlášení sezóny, setkání v zimě, aneb pachatel se vrací na místo činu...

Podzim se s námi loučí, hází nám listí na silnice, cesty, dvorky a zahrady, zatímco my buď zazimováváme své motocykly, či si lížeme rány z předešlých bitev. Nebo už mnozí z nás zbrojí na sezonu novou ? Nicméně než se tak nějak setkáme na hlíně, prachu či blátě příští rok, je nutné udělat důstojnou tečku za sezonou letošní. A že byla vypečená, o tom Vám nemusím vyprávět. Ale toto období je hlavně velmi náročné pro nás - bafuňáře. A tak Vám tedy s raodstí mohu sdělit, že se na příští rok máte setsakra na co těšit. Boříme staré mýty, pojedeme na některých nových tratích, v rámci ECMX se svezeme i v Maďarsku, zkrátka je toho hodně o čem si budeme 14.12.2024 od 14 hodin v našem oblíbeném penzionu u Nováků v Bítovanech povídat. Kdo by zde chtěl zamluvit cimérku na přespání, nechť kontaktuje velice příjemnou paní Vanžurovou tel 775 896 890. 

Takže si na 14.prosince navoskujte knír, upravte hladký vous, aby jste na fotkách od našeho dvorního dokumentaristy vypadali co nejlépe a né jak ve Žlutavech v neděli ráno. 

Krásný zbytek podzimu a těšíme se na Vás ... 

Radek Novák

Výsledky z Benátek

Výsledky jednotlivců ZDE

Výsledky družstev ZDE

Vrchol letošní sezóny - závod družstev v Benátkách aneb "hurikán" po 38 letech

Letošní sezóna nejen nám, ale asi všem co pořádají motocyklové závody pořádně zamotala hlavu. My měli veliké štěstí, že jsme žádný závod nemuseli rušit, nebo přesouvat, ačkoli v sobotu k tomu nebylo daleko. A při těch všech nesnázích, je potřeba říci, že jsme měli neuvěřitelné štěstí. Kluci Boubínovi nachystali Kbelské závodiště do totální dokonalosti, ale už jako letos mnohokrát, počasí nám to trošku pokazilo.  Nicméně dopolední tréningy jsme jakeš takeš obkroužili, nicméně byl to pro většinu jezdců ukrutný boj a očistec. Tedy očistec bylo alespoň trošku omýt motocykly před samotným závodem. 

Při druhé závodní rozjížďce došlo k velice smutnému souběhu špatných náhod kdy traťový komisař hlídaje situaci za sebou, kde ležící Ondra Říha se nemohl odlepit  od zákeřného bláta tak při signalizaci nebezpečné situace byl bohužel zachycen motocyklem Romana Majera, jenž absolutně respektoval pravidla signalizace, ale bohužel na blátě dostal smyk. Tato smutná situace nelze kvalifikovat jinak, než souběh špatných náhod , ale rozhodně z ní nelze nikoho vinit. Ze srdce zraněnému přejeme brzké uzdravení a bezproblémovou rekonvalescenci. 

Díky této smutné události jsme byli nuceni odpolední závody zkrátit o jednu sadu rozjížděk, tedy body se rozdávali pouze z jedné rozjížďky. A protože náš šampionát ve svém věhlasu stále stoupá, 38 přihlášených družstev hovoří jasně, jaká je prestiž a pocta zdvihnout nad hlavu onen bájný putovní pohár Classic Motocross. O úrovni našeho klání jasně hovoří i přihlášený team složený z multimistrů republiky, Romana Majera juniora, seniora a Petra Bartoše. A tak v této né příliš veselé náladě se navraceli jezdci z tratě dokonale jednobarevní. Nicméně po každém nečasu vždycky vyjde slunce. A my jich měli ten den hned několik. V prvé řadě jsme předali dort s 1 svíčkou Zděnkovi Rotovi, který zde vloni utrpěl velice vážné zranění a tak bylo až dojemné že se mezi nás vrátil. Dostal prapor a vestu a šel mávat na trať. Další velice významnou událostí byly ovace ve stoje našemu absolutně nejvěhlasnějšímu fotografovi, znalci motokrosu i lidí, famóznímu komeníčkovi, jenž se dožil velice významného životního jubilea. Které mu ostatně nikdo nevěří. Jen jeho zkušenosti a znalosti a vzpomínky dokladují, že Mírovi Jirečkovi je opravdu NEUVĚŘITELNÝCH 80 let ... Míro, tak znovu - hodně zdraví, štěstí a ať si tu s námi nadále ještě mnoho a mnoho let. Bez tebe bychom my nebyli to co jsme. 

No a vrcholem našeho sobotního zápolení byl nápad reinkarnace fotografie Dalibora Jandy na obalu jeho desky Hurikán z roku 1986. Protože motocykl i veškerou garderóbu mu tehdy zapůjčil v Dukle Praha Zděnek "Bonda" Špaček, tak jsme tak nějak měli návod že musíme sehnat brýle Scott i s maskou, KX 250 z roku 1984 a hlavně toho správného protagonistu. Jen o pár pátků staršího. A to čemuž hodně málokdo z davu věřil se úderem 16 hodiny stalo skutečností. Dalibor přijel !!! O tom jaké to bylo bude ještě mnoho let povídáno u táborových ohňů, nicméně pan Janda i s manželkou byli velice milí, příjemní a vřelí lidé. Hráli s námi tu naší soutěž, pan Janda se s každým svým fanouškem vyfotil, díky famoznímu našemu komentátorovi i rozpovídal o různých zážitcích a nakonec dekoroval poháry všech 10 bodujících družstev. A nechybí ani na naší závěrečné celkové fotografii. Poznáte ho podle modrého Alpinestairs dresu s tou bílou spirálou, jako před 38 lety. Škoda že se kvůli chorobě nemohl dostavit i Bonda, protože to by to setkání posunulo ještě o stupeň výše. 

Takže dámy a pánové - rok 2024 je ze závodnického hlediska za námi. Děkujeme všem účastníkům, pořadatelům, doprovodům, činovníkům za to, že stále s námi živíte tu myšlenku starých motocyklů, že nepatří jen do muzeí a sbírek, ale že na trati jim to sluší nejvíc ... 

No a ve čtvrtek 10.10. v 7:25 si pusťte Snídani s Novou, kde se bude vysílat pořad "život ve hvězdách" který s Daliborem natáčeli při závodech a závěrečné show ve Benátkách na Classic Motocrossu.

Tak teď si to všechno umyjte, namažte a včas Vám dáme vědět, kdy a kde se sejdeme k vyhlášení letošní náročné sezony. 

V dokonalé úctě

Radek Novák

Harmonogram - Benátky

Pozvánka do Benátek

Ahoj všichni příznivci classic motokrosu!

Ani jsme se nenadali a už tu máme poslední bodovaný závod v sezoně 2024. Tradičně se jedná o závod bodovaný do pořadí v jednotlivých kategoriích , ale už za ty roky víte, že se nás vyhlašují družstva.

Kdo nemá družstvo nevadí přiřadíme ho k ostatním nezařazeným jezdcům, když se mu nepodaří si partnery najít sám. Jde o to se hezky povozit a zažít trošku té naší atmosféry.

Zveme opravdu všchny jezdce co vlastní nějakou motorku která splňuje regule naších kategorii.

Za classic motocross a kbelské pořadatele

Zdeněk Hazdra

Dobřany 2024

Výsledky - Dobřany

ZDE naleznete výsledky ze závodu v Dobřanech. Průbežné pořadí je rovněž aktualizováno.

Několik informací - Dobřany

Níže můžete najít harmonogram závodního dne v nadcházejícím závodě v Dobřanech u Plzně.

Přejímka bude probíhat již v páteční podvečer a pokračovat bude v sobotu ráno.

HARMONOGRAM

8:30 - 8:45 TWINSHOCK 50-, 50+

8:45 - 9:00 CLASSIC 50-, 60-, 66-

9:00 - 9:15 CLASSIC 66+, 125 CLASSIC, 125 EVO 86

9:15 - 9:30 EVO 50+

9:30 - 9:45 EVO 85 + EVO 90 50-

9:45 - 10:00  EVO 97 + EVO 04 2T



KVALIFIKACE

10:00 - 10:15 TWINSHOCK 50-, 50+

10:15 - 11:30 CLASSIC 50-, 60-, 66-

10:30 - 10:45 CLASSIC 66+, 125 CLASSIC, 125 EVO 86

10:45 - 11:00 EVO 50+

11:00 - 11:15 EVO 85 + EVO 90 50-

11:15 - 11:30 EVO 97 + EVO 04 2T

11.45     Rozprava s jezdci



1.JÍZDY

12:30 – 12.50 TWINSHOCK 50-, 50+

12.50 – 13.10 CLASSIC 50-, 60-, 66-

13:10 - 13:30 CLASSIC 66+, 125 CLASSIC, 125 EVO 86

13:30 – 13.50 EVO 50+

13.50 – 14.10 EVO 85 + EVO 90 50-

14.10 - 14:30 EVO 97 + EVO 04 2T



2.JÍZDY

15.00 – 15.20 TWINSHOCK 50-, 50+

15.20 - 15:40 CLASSIC 50-, 60-, 66-

15:40 – 16.00 CLASSIC 66+, 125 CLASSIC, 125 EVO 86

16.00 – 16.20 EVO 50+

16.20 - 16:40 EVO 85 + EVO 90 50-

16:40 – 17.00 EVO 97 + EVO 04 2T