Neuvěřitelná smůla - i takový je motokros

Níže Vám přinášíme daší článek od Petra Čecha:

Ahojte všichni vespolek…….po docela dlouhé době jsem se dostal k tomu něco málo :-) napsat, ať nám to čekání na jaro rychleji uteče.. Když  jsem před nedávnem  revidoval svůj starší článek DVOJKY,  dostal jsem u toho nápad na malé ohlédnutí do minulosti-tentokrát tedy mimo jiné i do vzdálenější historie,  do doby, kdy motory chladil vzduch, přední brzda se ovládala lankem a třeba o speciálních pneumatikách na bláto, písek atd.,nebo nastavitelných tlumičích si tehdejší hrdinové mohli nechat jen zdát. V podstatě…o čem jiném classic motocross obecně je, než ohlídnutím za historií……

Připomeňme si tady spolu 10+1 události, které jsou patřičně zdokumentované o tom, jak krutý umí někdy osud být. Berte to jen, jako malou sondu do minulosti událostí známých závodníků let minulých...je mi jasné, že každý z vás možná  ví o dalších X jiných příhodách, či událostech, o kterých se tady já nezmíním, níže uvedené bude jen připomenutí náhodně vybraných situací, abychom si všichni připomněli, že ne vždy se daří, zkrátka, štěstěna umí být někdy hodně  vrtkavá.

Zastavení první:  Zapalovací svíčka Akeho Jonssona

Do posledního závodu mistrovství světa královské třídy 500cc v roce 1971 ve St.Anthonis v Holandsku přijeli The man,tedy Roger DeCoster a Ake Jonsson rozhodnutí se utkat o titul mistra světa. Ake Jonsson vyhrál předposlední závod ,Lucemburskou GP a měl na Rogera JEDNOBODOVÝ náskok. Bohužel se v první jízdě Akemu vyšroubovala na jeho Maicu svíčka, musel zastavit a rukou ji zpět našroubovat. Stihl dojet ještě na 10. místě a druhou jízdu s přehledem vyhrál. Bohužel výpadek v první jízdě znamenal,  že královskou korunu v kategorii 500cc za rok 1971 vyhrál DeCoster.  Ake Jonsson bohužel ale nikdy světovou korunu šampióna nezískal.

Zastavení druhé: Oční smůla Tonyho DiStefana

Trojnásobný AMA 250cc šampion Tony DiStefano utrpěl zranění kolene na Houston Supercross 1978. Díky tomuto zranění a výpadku po něm nezískal smlouvu u tovární Suzuki pro rok 1979. Po krátké epizodě u teamu Can-am přešel na začátku roku 1979 na Husqvarnu a měl skvělý první závod superkrosové série 1979 v Anaheimu. Bohužel týden po tohle závodě Tony pracoval na motocyklu ve své dílně, kdy mu sjel při práci na něm šroubovák a vážně si jím poškodil zrak. Tony absolvoval několik operací očí, ale už neviděl tak dobře, jak před úrazem. V roce 1981 se vrátil k závodům, jako soukromý jezdec, podařilo se mu umístit v celkovém pořadí v TOP10, ale přetrvávající potíže s viděním ho donutili ukončit kariéru. Následovalo několik dalších operací očí, které stav stabilizovaly. Tony založil velmi úspěšnou a populární motokrosovou školu. Kdo by si myslel, že to je konec příběhu, ten se plete. Bohužel při jedné tréninkové jízdě najel na kraji trati na kořen stromu, následovala havárie, po které zůstal Tony ochrnutý od pasu dolů. Úžasné je, že rok po tohle úrazu se Tony vrátil a trénoval dál své svěřence ze sedla ATV.

Zastavení třetí: Bob Hannah a vodní lyžování

Bob Hannah je americká motokrosová  ikona, která kdysi začínala na motocyklu ČZ. Dominoval v 70tých letech. Ve třídě 125cc získal titul v roce 1976, na 250cc v letech 78,79 motokros a 77,79 Superkros  a ve třídě 500cc v roce 1978. Týden poté , co získal titul ve třídě 500cc tehdejší série Trans-Ama , si při vodním lyžování těžce zlomil pravou nohu na 12ti místech. V té době byl Bob Hurikán Hannah nejlepším motokrosařem na světě. Ironií osudu bylo, že motorový člun řídil jeho kamarád a velký soupeř z motokrosu, další legenda amerických tratí Marty Tripes. Tohle zranění Boba na rok vyřadilo se závodění. Během uzdravování se mu nakazila noha infekcí a musel podstoupit složitou operaci. K závodění se vrátil v roce 1980, nadále dokazoval svou rychlost a vyjímečnost, ale už nikdy nezískal titul. Je zajímavé, že se závoděním té nejvyšší úrovně se rozloučil na US GP 250cc v roce 1989!

Zastavení čtvrté: Donnie Hansen byl na vrcholu a…?

 Sezóna roku 1982 byla pro Donnieho Hansena perfektní  i katastrofální zároveň. Perfektní vzhledem k tomu, že teprve v roce 1980 podepsal svoji první profesionální smlouvu, tak už v tomhle roce/1982/,jako tovární jezdec Hondy získal jak  titul AMA Supercross, tak i AMA motocross  v kategorii 250cc. Na základě těchto výsledků byl Donnie vybrán do národního teamu pro Motocross des Nations /MXDN/ ,které se mělo jet v NSR. Jako přípravu na tento závod v Evropě americký team pro Donnieho naplánoval start na poslední GP 250cc  toho roku , která se jela týden před konáním MXDN a to ve Švédsku. Donnie Velkou cenu Švédska třídy 250cc v pohodě vyhrál a s týmem se přesunuli do Německa. Tam, na tréninkové trati tenkrát špičkového německého jezdce Rolfa Dieffenbacha bohužel při pádu utrpěl těžké zranění hlavy. Je nutné zmínit, že tenkrát se hodně závodilo ještě s otevřenou helmou, kterou požíval i Donnie a je skutečností, že kdyby měl Donnie hlavu lépe chráněnou jiným typem helmy/integrálního typu/ vše by asi dopadlo jinak. Bohužel z tohoto zranění hlavy se Donnie už nikdy nezotavil natolik, aby mohl pokračovat dál v kariéře na té nejvyšší úrovni. Donnie si vše vynahradil, jako velmi úspěšný trenér, založil známou motokrosovou školu a hlavně jako otec známého profesionálního špičkového jezdce doby nedávno minulé Joshe Hansena.

Zastavení páté: André Vromans a jeho osudová chyba

V roce 1982 byl  velmi talentovaný mladý belgický závodník André Vromans týmovým kolegou Brada Lackeyeho v týmu Suzuki GP v královské třídě 500cc. Před závěrečným závodem roku 1982, který se konal v Lucemburském Ettelbrucku oba jezdce dělilo na prvním a druhém místě celkového pořadí jen 6 bodů. Když byla odstartována první jízda, tak celé pole závodních jezdců po startovní rovince a výjezdu do kopce vedl právě perfektně startující André. BOHUŽEL….pořadatelé po tréninkových jízdách změnili směr zatáčení po startu a výjezdu do kopce. Při  trénincích se kvůli podmínkám na trati zatáčelo doleva, ale pro první  jízdu už byli podmínky lepší , tak pořadatelé vrátili původní podobu trati a zatáčelo se doprava. Jak jste si už jistě domysleli, André, jako vedoucí jezdec zatočil, jak byl zvyklý, doleva…..ostatní doprava. Byla to největší chyba mého života, řekl později Vromans….. titul mistra světa získal, jako vůbec první Američan v historii, Brad Lackey.  André Vromansovi se už nikdy v kariéře taková příležitost na zisk titul mistra světa nenaskytla.

Zastavení šesté: poslední rodeo whip Dannyho“Magoo“ Chandlera

Donny „Magoo“ Chandler byl jednou z nejdivočejších hvězd motokrosové historie. Co všechno tenhle týpek dokázal za svou krátkou motokrosovou kariéru je neskutečné. Do historie se zapsal například tím, že v roce 1982 vyhrál tenkrát vrcholově prestižní závod ABC-TV Superbikers 1982/dnešní supermoto/,US GP 1982 500cc v ikonickém Carlsbadu i poté, co ho bodla včela, ačkoli byl na tohle silně alergický, byl nominován za tým USA do poháru národů 250cc,který se jel ve Švýcarském Wohlenu a na MXDN 1982 v Německém Gaildorfu, kdy na těchto prestižních akcích vyhrál všechny čtyři jízdy, ve kterých startoval. Tím se stal jediným v historii, kterému se tohle v jednom roce podařilo. V dalších pár letech Danny i díky své divoké povaze zažíval turbulentní skoky v kariéře, až přišel rok 1985 a s ním start v prestižním Pařížském superkrosu v Bercy. Tady se mu ale navždy změnil život. Při cílovém skoku, kdy jel na prvním místě , chtěl divákům předvést svůj patentovaný skok „Rodeo Whip“,Danny špatně odhadl vzdálenost, havaroval a po tomhle pádu ochrnul. Danny po tomhle bezprecedentním úrazu dále působil, jako propagátor závodů na horských kolech, motokrosový trenér, motivační a bezpečnostní řečník a koordinátor DARE. Miloval myšlenku pomáhat lidem méně šťastným, než byl on sám/je faktem, že v té době bylo jen málo lidí více nešťastných, než byl Danny/.A dále také provozováním organizace Riders Helping People/IRHP/.V roce 1999 byl Danny“Maggo“ Chandler uveden do síně slávy AMA. Danny zemřel 4.května 2010 na následky nemocí spojených z jeho paralýzou.

Zastavení sedmé: Mike Craig a hotelový incident

 Těsně před začátkem sezóny 1994 se vyvázal ze své stávající smlouvy největší hvězda Yamahy a jednička teamu Damon Bradshaw. Yamaha byla šokována,  ale  podepsala smlouvu s Mikem Craigem, který nahradil Damona. Mike měl solidní výsledky, ale Yamaha s ním nebyla úplně spokojená. Vrcholem sezóny bylo, když vyhrál prestižní Tampa supercross 1994, ale o dva týdny později zakopl ve svém hotelovém pokoji o boty a zranil si koleno. Yamaha nevěřila, že se Mike zranil a před koncem sezóny 1994 ho z teamu vyhodili. Mika nahradil v teamu Johny Dowd. Mike je otcem současné US hvězdy Christiana Craiga a dědečkem možné budoucí hvězdy Jaggera Craiga. Bohužel se Mike po skončení své kariéry zapletl s drogami , jeho syn Christian/tovarní jezdec Yamahy a Husqvarny/ s ním dlouho nekomunikoval, ale vše se v dobré obrátilo, Mike je dávno „čistý“, účastní se různých Evo vintage akcí, a se svým synem i vnukem k sobě zase nalezli cestu.

Zastavení osmé:  Ricky Johnson a osudový skok Dannyho Storbecka

Ricky Johnson měl úžasnou kariéru, byl jednou z největších hvězd světového motokrosu/superkrosu  v době, kdy jezdci USA ve světě absolutně dominovali. Ricky měl vše, co má motokrosová hvězda mít. Byl pohledný, komunikativní, sympatický, inteligentní a na motocyklu geniální. Tohle všechno skončilo v okamžiku, když ho jedna bláznivá nehoda odstavila na vedlejší kolej. V roce 1989 vyhrál pět superkrosů, ale při tréninku na Gainesville 250 National mu po skoku na pravém zápěstí přistál Danny Storbeck. Ricky utrpěl devastující zranění pravého zápěstí. Z toho úrazu se zotavil a stále závodil. Ačkoli už nikdy nevyhrál žádný supercross , zvládl ještě vyhrát titul v AMA motocross 250cc a AMA motocross 500cc v roce 1990. Ricky navštívil každého doktora v USA, který by mu mohl s přetrvávajícími potížemi jeho zápěstí pomoct, ale jeho zápěstí se už nikdy nezlepšilo. Ricky ještě v sezóně 1991 odjel prvních pět závodů, ale po závodě v San Diegu 1991 ukončil svou hvězdnou kariéru. Ricky  Johnson byl v roce 1999 uveden do AMA síně slávy a v roce 2012 do síně slávy amerického motoristického sportu.

Zastavení deváté: Mickael Pichon a důvod konce v USA

Mickael Pichon se zapsal do historie, jako jeden z nejvíce talentovaných jezdců s brutálně hladkým stylem..prostě klasický Francouz-J. Je známo, že po slibném začátku v mistroství světa třídy 125cc dostal nabídku od Mitche Paytona zavodit v USA…..V roce 1999 byl členem továrního teamu Honda factory USA a v tomto roce se stal incident, který stál za návratem Mickaela zpět do Evropy. Na parkovišti při AMA National ve Mt. Morris měl otec Mickaela strkanici s činovníkem trati údajně za to, že parkoval na nevhodném místě. Prostě a jednoduše činovník dostal od taty Mickaela po hubě. Za tento incident dostal Mickael pokutu od AMA 3000 dolarů a byl vyhozen s teamu Honda. Mickael později tvrdil, že incident vyprovokoval pořadatel/vědělo se, že tento konkrétní člověk byl zaplacený Hondou/. AMA a Honda tvrdili, že za vše mohl Pichon starší. Pravdou je, že Mickael už dříve ohlásil, že v teamu Honda po sezóně skončí a bylo veřejným tajemstvím, že v tomto teamu není dobrá atmosféra a necítí se v něm dobře/z podobných důvodů skončili u Hondy i absolutní legendy McGrath a Carmicael/. Kdo se v tomto případě smál naposledy? The Man/Roger Decoster/ domluvil Mickaelovi angažmá u svého dlouholetého přítele Sylvaina Geboerse v Suzuki factory GP teamu a jak to dopadlo, všichni víme. Totální dominancí a zisku dvou titulů mistra světa v letech 2001 a 2002.

Zastavení desáte: Jeff „Jefro“ Emig a konec kariéry

Do roku 1999  si žil Jeff Emig svůj sen. Jezdil za tovární teamy, vyhrával tituly a vydělával spoustu peněz. Jefro byl také m.j. odvěkým rivalem Jeremyho McGratha. 22.srpna 1999 byl u jezera Havas zatčen za držení mariuhany. To byl konec jeho dnů, jako továrního jezdce. Kawasaki s ním rozvázala smlouvu. Později se Jeff přiznal k držení drogového příslušenství/věci pro přípravu mariuhany/  a obvinění z držení mariuhany byla stažena. Za tohle si Emig vysloužil respekt svého okolí a závodníků, protože převzal plnou odpovědnost za své činy a vinil pouze sebe. Jeff se vrátil, jako soukromý jezdec podporován svými sponzory na Yamaze YZ 250. Své poslední velké vítězství získal pár týdnů  poté, co ho Kawasaki vyhodila, na supercoss v Las Vegas. 30.prosince 1999 na trati svého kolegy s teamu, souseda a kamaráda Stéphana Roncady v Kalifornii Jefro nedoskočil troják a zlomil si obě ruky v předloktí nad zápěstím. Z tohoto úrazu se Jeff ještě zotavil, ale definitní konec jeho kariéry nastal 4.května 2000, kdy při přípravě na venkovní motokrosovou sérii  na trati v Glen Helen se mu zaseklo šoupátko, přišel brutální pád, při kterém si zlomil na dvakrát nohu a rozdrtil obratle. To byl definitivní konec . Po zranění se Jeff soustředil na vedení svého soukromého teamu Edge sport a také se prosadil , jako vynikající televizní komentátor. Pokud by jste se ho chtěli někdy zeptat, jak to bylo s tou marihuanou, nebo, jak je možné, že se mu v Glen Helen zasekl plyn, můžete ho potkat na četných Evo vintage akcích pořádaných po Evropě, například ve Farleight Castle,nebo v Maggioře. V roce 2004 byl uveden do síně slávy AMA a od roku 2016 se stal ambasadorem značky Husqvarna v USA.Na závěr bych uvedl, že Emigovy startovní schopnosti byly legendární, jeho ovládání spojky a nebojácnost v první zatáčce mu pomohly vyhrát mnoho závodů. Byl proslulý tím, že se s ním těžko závodilo  i proto, že měl svůj charakteristický agresivní styl s lokty vysoko vystrčenými do stran.

Epilog na závěr: Připomenu tady ještě jeden závodnický osud hodný za připomenutí. Kromě toho, že jsme , jako národ měli i v těžké době totality špičkové závodníky, dokonce nejlepší na světě……..Jaroslav Falta bude pro mne navždy v mém srdci  mistr světa ve třídě 250cc za rok 1974-věřím,že pro Vás také………, nebylo to až tak nepochopitelné vzhledem k tomu, že jsme kdysi i díky naší průmyslové a strojírenské historii vyráběli ty nejlepší terénní motocykly na světě. Jako země jsme byli jedni z průkopníků motokrosu vůbec a terénní závody se u nás v jednu dobu jezdili snad v každé vsi stejně, jako se všude hrál fotbal. Ale v zaostalém a zemědělsky orientovaném Bulharsku v 70sátých letech, v době studené války a totality vyrůstal jeden klenot a mimořádný talent...Dimitar Rangelov. Dimitar to dotáhl až do  špičky mistrovství světa třídy 250cc a v roce 1980, jako jezdec s tovární podporou švédské Husqvarny vedl celý šampionát, kdy o titul bojoval s mladým Georgesem Jobém a Kees Van der Venem. Bohužel před GP Holandska na tréninku přišel velký pád, následkem toho úraz hlavy a těžký otřes mozku. Zbytek sezóny už Rangelov nedokončil a i tak Dimitar  skončil celkově v mistroství světa třetí. V dalších letech ještě Dimitar závodil, vidět jste ho mohli i při závodech Míru a přátelství u nás, nebo na mistrovství světa 250cc  v roce 1986  ve Sverepci.

Já ale osobně za největší sportovní tragédii v historii motokrosu vzhledem k okolnostem považuji událost, která se stala na posledním závodě třídy 125cc v roce 1985  Corradu Maddimu a také je dostatečně známé neštěstí, které postihlo při oslavě mistrovského titulu prvnímu Francouzkému mistru světa Jackymu Vimodovi, ale o těch si můžete přečíst v mém starším příspěvku nazvaným DVOJKY.

 Pokud jste dočetli až sem, velmi si toho vážím, já s tímto dám  zase na chvíli „pokoj“, protože najít čas a energii na tuhle tvorbu není úplně jednoduché :-)

Všechny vás zdravím,

Petr Čech.

ECMX Maďarsko 2025

Trutnov 2025

Reportáž psaná na červené hlíně….

aneb druhý závod našeho seriálu Grand Prix Trutnov 2025.

V podstatě po měsíci od prvního letošního závodu v Březolupech jsme měli uplynulou sobotu naše druhé  závodní zastavení tohoto roku a to už na tradiční červené hlíně pro nás všechny už v ikonickém Švaralově, tedy Trutnově.  Ano, duší tohoto závodu není nikdo jiný, než „náš“ Ríša Švaral, který i se svým kolektivem KAMK Trutnov pro nás nachystal jedno velké překvapení a to v podobě obrácení směru jízdy na jejich trati. Za mne osobně zajímavá změna a soudě i podle ohlasů z depa se tahle podoba tratě líbila. Rychlejší úseky se plynule střídaly s pomalejšími a věřím, že každý si tuhle podobu trati užil.  Další vylepšení jste mohli najít ve formě zvětšení depa, které tedy zůstalo ne úplně využito, ale k tomu se ještě vrátím později a HLAVNĚ se mne a určitě i dalším už při cestě do podkrkonošského Trutnova sbíhaly sliny v ústech při vybavení slova BUFET…  Protože sympatické dámy, které v Trutnově na trati tenhle bufet provozují, pro mne slovo BUFET povýšili někam k mišelínským hvězdám. Asi už tušíte, na co narážím. Ano, mohli jste si koupit fantastický gulášek, klobásky, hranolky se smažákem, atd… K tomu dobré pivo natočily, ALE, ALE co je úplně nejvíc, tak to je jejich maxi porce jablečného štrúdlu! Prostě pan Štrůdl s velkým Š…. Navíc se pan Krakonoš po loňském extempore s vydatným deštěm umoudřil a poslal nám tam na sobotu ideální motokrosové počasí-co víc si přát?

V pátek večer a v sobotu ráno proběhly přejímky a od 8:30 jsme šli podle pevného harmonogramu  a  s novými čipy od časomíry pro letošní rok na to… Každý si trať užíval a než by jsi řekl švec, bylo po trénincích i kvalifikacích a po krátké rozpravě a přestávce třeba zase na Štrúdl šlo už do tuhého, tzn.závodního…první na start šla podle letošního rozpisu kategorie EVO 90 a Evo 50+. Z důvodu zamezení prašnosti bylo potřeba trať o přestávce nakropit a i když byla dostatečná pauza, zůstalo na trati ještě hodně vlhko a bohužel i kluzko. A bohužel tyhle okolnosti zapříčinily jediný zásah zdravotní služby toho dne. Těsně po startu v esíčku za první lavicí přímo přede mnou na kluzkém povrchu spadl Jindra Musil a přes něho „náš“ Angličan John Haxton/možná to bylo naopak, měl jsem tak zaházené brýle, že jsem byl rád, že jsem se vyhnul/. Bohužel John potřeboval lékařské ošetření a tahle rozjetá jízda se musela zastavit z důvodu výjezdu sanitky. Druhý start už dopadl dobře a pak se už krásně závodilo a závodilo podle harmonogramu bez jakýchkoli problémů a také paradoxně i díky tomu, že díky kropení před první jízdou se už celý den téměř neprášilo. Inu tak to na motokrosu zkrátka chodí.  Ještě se ale musím vrátit k Johnovi. To že jsou angláni tvrdí chlapi, se všeobecně ví, že je John sympaticky a skromný kluk, se také ví…takže milý John zkrátka a dobře zatnul zuby, když už jednou v tom Trutnově je, přece toho využije… a nastoupil do druhých jízd..jízd proto,že kromě třídy EVO 90 startoval se svou YZ 125 i v kategorii EVO 97….prostě tvrdý chlap.

Nakonec  tyhle závody  dopadly parádně, po závodech následovalo vyhlášení těch nejlepších, kdo se chce pokochat pěknými obrázky, už více než tradičně najdete bohatou fotogalerii u našeho dvorního fotografa na webu Míry Jirečka, anebo, koho zajímají výsledky ,odkazy najdete také zde na webu.

Někde výše jsem položil řečnickou otázku….co víc si přát?.....Ano, přáli jsme si a upřímně věřili ve větší účast. Snažíme se dělat maximum pro to, aby se Vám závody líbily,m.j. vybíráme tratě sjízdné pro všechny s dobrým zázemím, kde nás vidí rádi, což je speciálně případ Trutnova..dokonce i diváci se na naše snažení přišli podívat…ano, různě po republice docela vydatně pršelo, ale v Trutnově ne, o čemž bylo dostatek informací….na sobotu bylo dlouhodobě hlášeno ideální motokrosové počasí, což se vyplnilo..že se kdesi jel nějaký jiný závod, který upřímně našemu seriálu s mezinárodní účastí nesahá ani po kotníky, navíc VÁS VŠECHNY vždy rádi uvidíme, kde tohle jinde najdete?….zkrátka se nás ten den sešlo 85 jezdců….Vy, co jste nepřijeli a mohli jste, můžete jen litovat, protože tahle sobota v Trutnově se opravdu vydařila a mohli jste si ji užít s námi….

No nic, za bezmála další měsíc nás čeká první novinka letošního roku a to nádherná trať v Jiráskově údolí v Benátkách u Litomyšle, jak už název napovídá, tahle trať pamatuje samotného mistra Aloise Jiráska, takže nepřijet si zazávodit na takovou trať by bylo v podstatě rouhání….navíc se nám provozovatel téhle trati sám v loňském roce ozval, že velmi stojí o závod našeho seriálu, tak prosím přijeďte si to užít nejlépe úplně všichni, než Vám začnou letní dovolené a věřte, že to bude parádní!

Za Classic Motocross

Petr Čech

ECMX Stříbro 2025

           Našemu spolku se dostalo té nebývalé cti, že jsme byli pověřeni promotérem uspořádat zahajovací závod sezóny tohoto šampionátu. A po mnoha diskusích padlo rozhodnutí, že to uspořádáme ve Stříbře. A vlastně taky kde jinde ? Nově vznikající nástupnická organizace, která hodlá pořádat závody evropského významu pro kategorie motocyklů Classic, Twinshock, Pre 85, Evo a Superevo potřebuje trať a areál, který bude vyhovovat všem. Hlavně těm co se narodili těsně po té velké válce. Teda 88ti letý dánský jezdec Jimmy Smed ještě před ní. A protože už trošku zkušeností s pořádáním závodů máme, tak jsme nic neponechali náhodě. S pořadatelem z AMK Stříbro v AČR se známe už nějaký ten pátek a víme, že si můžeme věřit a spolehnout se jeden na druhého. A přesně v tom duchu se ten památný den 10.5.2025 nesl. Se všemi drobnými provozními komplikacemi jsme si vzájemně poradili bravurně, včetně přetrženého Maica Zděnka Hazdry. 

           Stoupající popularita těchto závodů je patrná nejen z počtu účastníků, který ovšem podle mého názoru narostl právě proto, že to bylo zde. Ale také z plejády národností přihlášených účastníků. Počet jezdců kategorií Classic byl vyřešen brilatním rozhodnutím jury, kdy sloučené kategorie -50,+50,+60 a +66 byly ve dvou rozjížďkách odstartovány s minutovým rozestupem. A tak téměř nejpočetnější skupina jezdců, tedy těch starších 72 let, mohla nerušeně závodit osamocena. Protože bezpečnost je naší vrcholnou prioritou.  Zde bych chtěl vzdát úctu především Rudolfovi Bártlovi z Plané u Mariánských Lázní, který se tímto závodem oficiálně rozloučil se svojí závodnickou kariérou, která trvala úctyhodných 68 sezón !

          Trénovalo se i závodilo podle časového harmonogramu, o výsledcích si přečtete na webu časoměřiče Radka Navrátila. Kdo na čem zápolil, to si prohlédnete na webu našeho dvorního fotografa, pana Jirečka. Souběžně se závodem poháru ECMX se odehrálo vzpomínkové setkání na Josefa Hřebečka, které do terénu Sv.Petra přilákalo nejednu ikonu naší motocyklové historie. Zvlášť bych chtěl vyzdvihnout návštěvu pana Churavého, jenž právě zde v roce 1976 zvítězil v MS 125 na strakonickém motocyklu ČZ. Bohužel definitivně naposledy. A samozřejmě nelze opomenout největší lokální hvězdu, pana Miloslava Součka, jenž se uvolil k tomu, že dekoroval vítěze dvou nejstarších skupin kategorie Classic. A pro tuhle příležitost odložil svou hůlku a vyskočil na podium, jako by mu bylo o 50 roků méně. Pane Součku, máte náš hluboký obdiv ! 

         A tak tedy na závěr nezbývá než poděkovat všem, co více či méně přispěli k uspořádání tak epochálního motoristického svátku. Děkujeme děvčatům, co uspořádali přejímku, děkujeme všem co celý den mávali vlajkami na trati, děkujeme lékařské službě, snad pro ně nebyl ten příliš nudný, když nemuseli nic dělat. Ano, čtete dobře - lékaři a zdravotníci při počtu více jak 260 jezdců a okolo 3 tisíc návštěvníků a doprovodů a hostů neměli celý den žádnou práci. A to je to největší vyznamenání nejen pořadateli, ale i účastníkům, kteří se nejen na trati, ale i mimo ní chovali slušně a s respektem k ostatním.  Prožili jsme krásný den plný krásných motocyklů a krásných setkání, na které budeme všichni ještě dlouho vzpomínat. 

Za realizační team Classic Motocross 

Radek Novák

Březolupy 2025 , první letošní závod

S prvním závodem sezóny je to vždy z pohledu pořadatele trošku složitější než všechny ostatní. A do Březolup jet na první závod to je snad ještě složitější. Ne proto, že by na místní pořadatele nebyl spoleh, to naopak, ale je to tu hodně napínavé s počasím. A když čtvrtek zahalil meteopředpověď hnusnou barvou a z Moravy chodily zprávy o vyplavených sklepích, bylo mě do breku. Navíc jsou super dotazy mnoha z účastníků, co budeme dělat... Já vím, že to myslíte dobře, ale věřte, že to na klidu pro správné rozhodnutí moc nepřidává. A pak když už po cestě na závodiště chodí informace o velmi bídné účasti v pátek večer. No, do zpěvu nám nebylo ani po něžné degustaci lokálních ovocných destilátů. Jaké však bylo mé ranní překvapení, když u přejímky striktně otevřené v 7h ráno se udělala fronta, že slabozrací na dálku neviděli konce a místní chodili od trati se slovy že odpoledne sa bude aj prášiť ... OK, tak jo , hele ono to asi fakt bude dneska dobrý. A taky že bylo !!! Jasně, seznamováky byly jen pro hrdiny, však taky to Míra Jireček zdokumentoval, ale z kvalifikace se už jezdci i motocykly vraceli čistí a moc se mě líbilo zvolání Jirky Husáka po tréningu : "tohle je jak z reklamy na motokros" ! Dámy a pánové, jediní smutní z té památné soboty mohou být ti, kdo nepřijeli. Všichni, kdož se navraceli z trati měli hubu od ucha k uchu, závodilo se tvrdě, leč férově, sem tam pravda někdo motocykl z trati přitlačil s poruchou, ale to se u těch starejch wehementů občas stává, proto je máme vlastně rádi. Harmonogram jsme drželi až nezvykle odporně přesně a tak v bylo v 5 odpoledne hotovo, ticho , klid, jen vzrušené rozhovory těch co ještě dojížděli svůj závod. Krásnej den, takovej, na kterej se bude dlouho vzpomínat. Díky za něj !  A největší radost mám z toho když přítomní zdravotníci celý den seděli ve stínu a nevytáhli pro nikoho ani náplast. To je vyjímka, kdy mám radost , že někdo dostal zaplaceno za to, že nic nedělal.  A tak teď opravit co se pokazilo, umýt co se umazalo, namazat co se vysušilo a těšit se na ECMX do Stříbra, kdož nebudete závodit, přijďte si zafandit, bude čemu ! A nebo se na Vás všechny ve stejně čí ještě hojnějším počtu těším do Trutnova. Ten bude podle Richarda obzvlášť vypečený, protože se jede obráceně ! 

Díky za Vaší podporu a že tu hru hrajete s námi. 

Radek Novák 

Probuzení ze zimního spánku

Vážení kamarádi,

jaro je tu a my můžeme konečně oprášit naše stroje a společně se setkat na předsezonním testu, nebo chcete-li kontrolním tréninku v Podluhách u Hořovic.

Těšíme se na Vás.

Vladimir Kavinov

Na letošní závod ECMX v Rakouském Schwanestadtu jsem se velmi těšil, protože jsem věděl, že tam bude opět legenda světového motokrosu Vladimír Kavinov.

V roce 2019 jsem se s ním měl možnost osobně hovořit a jeho otázky jak se má Jiří Stodůlka, Míra Halm a ostatní čeští jezdci mě utvrdilo v přesvědčení, že tento skromný člověk nás Čechy má stále rád.

Když jsem ho tehdy nesměle zeptal, jestli by se nevyfotil s jezdci „socialistického“ tábora, tak s radostí souhlasil, ale chtěl sedět na ČZ.

Jeho životní příběh totiž připomíná příběh Jaroslava Falty.

Vladimir Kavinov způsobil s KTM senzaci v mistrovství světa třídy 250 ccm v roce 1972 a poté byl Sovětskou federací vyloučen z mistrovství světa. Přesto se zapsal do sportovní historie a desítky let držel rekordy.

Mezi MSV Schwanenstadt a Vladimirem Ivanovičem Kavinovem (nar. 25. ledna 1949 ve městě Kovrov) existuje zvláštní spojení, které je spojeno s dlouhou historií a tradicí klubu. Klub byl založen v roce 1969 a první závod Mistrovství světa ve třídě 250 ccm se uskutečnil o pouhých 8 let později. Start se tehdy odehrával nad prudkým svahem.

Velká cena Rakouska ve Schwanenstadtu byla ve znamení rychlého vzestupu motocyklů KTM. V roce 1972 jel Vladimir Kavinov poprvé na motocyklu KTM v Markelo (Nizozemsko) a byl okamžitě úspěšný. V té době byl Kavinov považován za největší talent Sovětů.

Erich Trunkenpolz, jeden ze zakladatelů továrny KTM ("T" ve zktratce KTM znamená Trunkenpolz), se osobně zasazoval o uzavření dohody mezi KTM a sovětskými jezdci.

Po slibném debutu na mistrovství světa v Markelo 7. května 1972 se další čtvrtek 11. května jel další závod v nizozemském Rhenenu. V Holandsku byl Den otců a před 25 000 nadšenými diváky získal Vladimir Kavinov své první velké mezinárodní vítězství na KTM. Vladimir Kavinov byl vycházející hvězdou na nebi mezinárodního motokrosu a byl považován za jeden z největších talentů té doby.

S.Geboerts za Kavinovem a oba ještě na ČZ

Erich Trunkenpolz byl z jeho výkonů nadšený a popisoval Kavinova jako kouzelníka na motorce. Jeho žena Erika mu prý toho večera dala na banketu obálku se 100 dolary. Skromný Kavinov odmítl, ale po ohromném úspěchu trvali na přijetí tohoto uznání od KTM.

To ještě nikdo netušil, že tento dárek  bude mít pro Kavinova fatální následky. 6. srpna 1972 se ve finském Hyvinkää konalo 9. kolo mistrovství světa v sezóně. Sovětská delegace vyrazila z Leningradu (dnes Petrohrad) do Finska. Na sovětsko-finské hranici jejich auta prohledali Sověti a Kavinov měl v kufru peníze, které si vydělal v Holandsku. Při pohledu zpět bylo samozřejmě trochu naivní brát tuto cizí měnu (jak se tehdy říkalo o směnitelné mezinárodní měně) nedeklarovanou. Na druhou stranu, kdyby peníze přiznal, byly by mu zabaveny. Peníze každopádně celníci našli a jejich vývoz byl považován za trestný čin. Kavinov nesměl překročit hranice do Finska a byl poslán zpět bez peněz a svidinou přísného trestu.

Sovětská asociace DOSAAF mu  uložila 3letý zákaz mezinárodních závodů.To znamenalo 3 ztracené sezony v mistrovství světa pro jezdce který byl na vrcholu své výkonosti. Pro mě to byla sportovní poprava a to si soudruzi ještě chystali past na pana Faltu. Proto se Vladimir Kavinov v letech 1973, 74 a 75 na mistrovství světa neobjevil.

Během této doby směl Kavinov soutěžit pouze v národních závodech a vyhrál vše, co se dalo vyhrál. V roce 1973 se sovětský svaz po tvrdých jednáních dohodl s KTM a Gennadij Mojsejev získal v roce 1974 pro rakouského výrobce motocyklů první titul mistra světa. Až v roce 1976 se Kavinov směl vrátil do cirkusu Grand Prix a ve třídě 250 ccm skončil třetí za Heikki Mikkola  (Husqvarna) a jeho krajanem (vlastně ne Kavinov je ukrajinec a Mojsejev je rus , ale tehdy to na rozdíl od dneška bylo jedno) Gennadijem Mojsejevem.

Kavinov a Mojsejev v největší slávě

A po letech…

Oba dva s Ovčinikovem

Rok 1977 byl ve znamení interního souboje KTM mezi Moisejevem a Kavinovem. Schwanenstadt získal kontrakt na pořádání mistrovství světa a prošel jeho křest ohněm.

6. kolo mistrovství světa v motokrosu třídy 250 ccm se vydařilo. Vladimir Kavinov se stal prvním vítězem Grand Prix v historii klubu.

MSV Schwanenstadt následně zorganizovalo dalších 21 závodů mistrovství světa, včetně Motokrosu národů v roce 1993. Ale Vladimir Kavinov je a zůstává prvním vítězem Grand Prix na této cestě. To vyústilo v hluboké spojení a přátelství, které trvá dodnes. Během ECMX Cupu v letošním roce obdržel čestný host Vladimir Kavinov také zvláštní čest a uznání za své úspěchy. I mistr ECMX Classic Cup Harald Mühlig připravil pro Kavinova speciální trofej, kterou převzal za velkého jásotu přítomných.

Zároveň mohl předat Mírovi Jirečkovi svou biografii.

Rok 1979 byl pro Kavinova a Moiseeva posledním rokem KTM, protože od roku 1980 museli sovětští jezdci z ideologických důvodů přejít zpět k české značce ČZ.

ČZ byla značka východního bloku. Ačkoli Rakousko bylo politicky neangažované, ekonomicky bylo více orientované na západ a to již nezapadalo do doktrín sportovní politiky DOSAAF. I přes nechtěnou změnu motocyklu dokázal Vladimir Kavinov znovu triumfovat a ukázat, co v něm je.

Tady na tovární ČZ v roce 1980

5. června 1980 vyhrál Velkou cenu SSSR v Kišiněvě (Moldavsko) a zároveň se stal dosud posledním vítězem Velké ceny na značce ČZ.

Kavinov žil a žije v ukrajinském hlavním městě Kyjevě, ale je rodilý Rus.

Dalším vítězem Velké ceny Ruska po Kavinovovi v roce 1980 byl Jevgenij Bobryšev, který po více než 31 letech vyhrál Velkou cenu Německa v Teutschenthalu (10. července 2011).

Jednou z možností kdy budete moci tohoto velmi skromného a milého člověka potkat , pohovořit si sním a případně si koupit jeho knihu budete mít 14.9.2024 na legedární trati v Sedlčanech při závodu ECMX družstev.

Kariéra Vladimira Kavinova:

1969 – Mistrovství světa 9 (CZ), první vítězství v GP v Leningradu na CZ

1970 – Mistrovství světa na 10. místě (CZ)

1971 – Mistrovství světa  8 místo(CZ)

1972 – 12. místo v mistrovství světa, první účast  na KTM

1973 – Zákaz mistrovství světa sovětskou federací

1974 – Zákaz mistrovství světa sovětskou federací

1975 – Zákaz mistrovství světa sovětskou federací

1976 –  Mistrovství světa 3. místo za Mikkolou a Moisejevem

1977 – Mistrovství světa na 2. místě (KTM) za Gennadijem Mojsejevem (KTM)

1978 – Mistrovství světa  4. místo (KTM)

1979 – Mistrovství světa  3. místo za Carlqvistem a Hudsonem

1980 – Mistrovství světa 12 (CZ), poslední vítězství v GP ČR 15. června 1980

1981 – Mistrovství světa  na 36. místě (CZ)

1982 – Světový pohár na 36. místě (CZ)

 MXoN:

1978 – vítěz MXoN se SSSR

1979 – vítěz MXoN (250 ccm)

 Mistrovství SSSR:

17 x 1. místo

9 x 2. místo

3 x 3. místo

Junior šampion

Za Classicmotokros.cz Zdeněk Hazdra

Výlet do neznáma - do Vílance...

Protože jsme byli několika pořadateli našich setkání pro letošní rok lehce vypečeni ať už z relevantních důvodů či jiných, pátrali jsme v neprobádaných vodách, kam bychom s tím naším cirkusem v červnu zaparkovali. A protože se neustále snažíme kočovat do různých míst naší zemičky a nabízet naším jezdcům přívětivý dosah tak nějak pro všechny (takže to vlastně máme skoro furt skoro všichni docela daleko) a zároveň trať vyhovující našim strojům i pilotům, volba padla na vesničku Vílanec, nedaleko Jihlavy. 

          Michal Zelený, jemuž celý areál patří a který má za sebou velmi pestrou motokrosovou minulost nám při prvním setkání předvedl co všechno je schopen na svém multifunkčním areálu natahat za různé verze trati. Nepamatoval jsem si z toho nic, ale docela se mě to líbilo. Hlavně cokoli jsme se tak nějak domluvili, tak jen kývnul jako že hmm, tak jo ... Tak jo ! Huwudí se....

Neboť naše činnost zjevně mnohým z Vás není lhostejná, byla trať inkognito navštívena našimi účastníky, kteří vyslali do éteru poplašné zprávy a fotografie. No, přiznám se, že znejistěly a poplašily i mě .... Po mém příjezdu v pátek v podvečer jsem se za svou nejistotu a červíka nedůvěry styděl. Všechno bylo nachystaný naprosto vzorně. 

        V pátek večer pršelo. Docela fest. Znovu začlo lejt chvíli po půlnoci a poslední vydatný lijavec přišel nad ránem. A já byl smutný... Protože další závody na blátě, to už by byla velká smůla letos. Ale ranní briefing nám ukázal, že trať je vlhká ale né moc a sem tam sice louže ale ty půjdou objet, když se bude chtít. Michal se culil a povídá : Po obědě budem ještě kropit ! To určitě, po takovym slejváku !!! Ale opět se potvrdilo, že lokální znalost je 100 X více než geologický průzkum... Ono se fakt odpoledne prášilo. Kdekoli jinde by závodiště bylo nesjízdné dva týdny. Tady ne... A tak se taky teda závodilo ! A jak !

        Každý si užil své bitvy se soupeři, bylo opravdu na co koukat. Ale nemůžu zde nezmínit udatnou jízdu Lukáše Dittricha, kterého opustila pěna ze sedla a on celou rozjížďku absolvoval na laminátu nebo v stoje na svém motocyklu ČZ. 

Ale né vše je vždy zcela dokonalé, musím se zde omluvit za drobné nedostatky našeho časosběrného dodavatele. Inu, nikdo není neomylný a tak buďte prosím velkorysí. My tu spolupráci vyladíme, věřte nám... 

A tak teď přeju všem hezkou cestu do Chorvatska nebo na Mácháč, ale ať jste včas doma na bitvu na moravském poli, aneb moravské Farleigh. Radim se svou partou už nás netrpělivě vyhlíží ... 

Krásné léto a těšíme se na Žlutavách ... 

Radek.

II. závod seriálu Classic Motocross Trutnov 2024

Letošní závod v Trutnově byl od začátku zahalen mračny. Náš pořadatelský team měl celý týden hojnou komunikaci o tom, zda pojedeme nebo odložíme ? Protože KAMK Trutnov v čele s Ríšou Švaralem pro náš šampionát nechali na trati tělo a duši a předpověď se měnila denně i dvakrát, ve středu jsme definitivně rozhodli, že pojedeme. Závodiště nás uvítalo opět trošku vylepšené, tentokrát altánem pro diváky. Lepší zázemí pro jezdce a diváky prostě není ani v Lokti !

Členité depo se postupně od pátečního odpoledne začalo plnit účastníky, předzvěst pěkných závodů byla nasnadě. Zvlášť když náš hokejový nároďák vyklepnul v předvečer Rakušáky 4:0 ! 

První kapky závlahy dokonale nachystané trati začaly dopadat na střechy našich pojízdných obydlí kolem 5 hodiny ráno. A tak jsme jen s troškou obav čekali, jak to bude trvat dlouho. Úderem 8 hodiny a 30 minuty jsme vypustili na červenou hlínu první twinshocky a s troškou obav vyhlíželi, jak budou obalení bahnem. A ono nic ! Vraceli se z trati čistí a naprosto vysmátí. Do jednoho !!! Idoš ? Kostka ? Modelína ? Nebo jak jinak se naprosto perfektnímu povrchu pro motokros vlastně ještě říká ? Ríša ubral na několika technických pasážích, ale trošku se přidalo na rychlosti. Trasa neuvěřítelná ! Tenhle zážitek pro všechny jezdce trošku pokrátil jeden nejmenovaný jezdec katerogie EVO 50+ st.č. 71 , když s sebou při průjezdu časoměrným zařízením vzal jaksi nečekaně bránu s sebou. Nabral visící prodlužovačku a mastil s ní do depa. No a brána šla pochopitelně k zemi. Naštěstí pan Nováček, náš časosběrný operátor a technik neztratil duchapřítomnost, ani elán a úsměv a do hodiny byla brána postavená. Tak jsme si ho trošku otestovali v krizové situaci. Zvládnul to.  

A začalo se závodit. Třídu twinshock ovládl místní guru Ríša, protože jednak jel na svým, jednak Husqvarna fakt jede ale hlavně protože to ten kluk fakt umí. Bohužel před koncem rozjížďky začalo krápat. Vypustili jsme do závodu klasiky do 50 a do 60 a do 66. A pak nás ten nahoře přestal mít rád. Na všechny účastníky otočil kýbl. A mockrát ... A tak se do té doby fantastická trať změnila v dokonalé kluziště a potoky červené vody se valily z kopců do údolí. Smutné, moc ... Snažil jsem se na všech frontách šiřit optimismus, ale proti vyšší moci nic nesvedete. Krátká porada jury vynesla rezultát, že odjedeme jen 1. rozjížďky všech kategorií. A tak jsme zbytek startujících vypustili do dokonalého bahýnka. Mrzelo nás to všechny moc. 

Ale zbytečně ! Protože jezdci Classic Motocrossu nejsou dámičky, odjelo se vše regulérně, nikdo nemrmlal, neremcal, nekritizoval. Nebylo totiž co. A při vyhlášení byli všichni usměvaví a veselí. Takže za to, Vám přátelé všem moc moc děkuju !   

Moc díky KAMKU za letité partnerství a přátelství, na které se můžeme spolehnout, díky Wow Timingu za super práci, díky Mírovi Jirečkovi za jeho hbitý objektiv. 

A teď to teda všechno umýt a nachystat do Vílance. 

Těšíme se ...

Radek Novák

Březolupy konečně!

Tak jsme se konečně dočkali ! Na 3 pokus se nám povedlo zazávodit si na Březolupské trati. A čekání se vyplatilo. 

Pokaždé nám předchozí pokus pokazilo počasí, moc jsme toho litovali, protože místní areál je přesně to, co kamkoli jedeme, hledáme a chceme. Sjezdy, výjezdy, zatáčky, sem tam odskok, ale žádný let na měsíc. Prostě přesně to, jak si Classic Motocross představujeme. Ale ten největší poklad, jsou dámy a pánové, chlapci a děvčata z místního motoristického spolku. Nic není problém, vše se řeší s úsměvem, pohodou a nadhledem. Tady si naše závodění prostě užije každý, jezdec, pořadatel, divák ...  

Noc před závodem byla pravda trošku fryšná, ale nejsme dámičky, tak jsme to přežili. Ráno fronta u přejímky se rychle vyřešila a už se trénovalo. Všichni perfektně sehraní. Každý ví kde je jeho místo, co má dělat aby vše probíhalo hladce. Kvalifikace, krátká rozprava, přivítání. A v 11:59 už stály twinshocky na roštu. Mohutným startem odšpuntoval na Yz 490 náš kamarád z maďarska Patrick Linniger. Ale musel se sklonit před několika českými borci. Závody jak řemen, nádhera. A než začli chladnout vzduchové motory twinshocků, už startovala další rozjížďka. A takhle ráz na ráz, bez jediného zaváhání. Snad jen startér to na 5 nemusel držet 11 vteřin (já mu to počítal :-)) Moc příjemná byla účast kamarádů se Slovenska, Maďarska, Německa a dokonce dvou jezdců z mlžného Albionu. Halt touží po kvalitních závodech, což chápeme.

Výsledky už dávno visí na internétech, fotek Míra Jireček namačkal mraky a samý pěkný. 

Naši milí Březolupští - děkujeme moc ! Je nám ctí a potěšením být partnerem s Vaším spolkem. Jste naprosto famózní, díky, díky, díky ... 

No a teď umýt lehce zaprášené strojky, opravit co se případně pokazilo a už se můžeme začít těšit na trasu KAMKU, kde jemnostpán Krakonoš na nás už netrpělivě čeká. Snad nám bude přívětiv. 

Radek