Kbelský motokros družstev 2026

Benátky nad Jizerou bereme už tak nějak jako naší domovskou scénu, s klukama Boubínovic se máme rádi, místní trasa je přesně to, co potřebujeme a někde tu asi ze země vyvěrá pramen toho pravého classicmotocrossového nadšení. Příprava takového závodu ovšem není vůbec jednoduchá. O tom by Hazdrovic rodina už mohla napsat rodokaps. Také jim za to úsilí a odříkání patří veškerý náš obdiv a dík.   

        Realizační team se byl týden před závodem proškolit v Ernée a po návratu z daleké Francie konstatoval, že to děláme beztak lépe. Nicméně trošku nám už v průběhu týdne vrásčila čelo předpověď počasí. A že jsme během těch dlouhých let svatýho Petra mnohokrát velebili za přízeň, tak letos s námi zatočil jak s kolotočem. Nejdříve bylo vody moc, pak málo, chybí nám ještě závěje a kroupy. Tak teda dík!  Nicméně depo se už pátečním podvečerem začalo plnit známými povozy a mezi účastníky nebylo ani trošku patrno, že by měli ze zítřejšího počasí obavy. Nálada byla bojová, leč přátelská! A rozpršelo se ... A pršelo celou noc. A s malými přestávkami pršelo celou sobotu. No a co!  

         Ráno se ti nejstatečnější vydali na trať, voda od nich stříkala, bláto odletovalo, ale neviděl jsem při návratu nikoho, kdo by byl nějak otrávený, naštvaný, zhnusený. Jasně, protože TOHLE je motokros! A tak se odtrénovalo, pršelo, trasa byla čím dál rozblácenější, ale TOHLE je motokros.    

        Pro tento ročník se družstva pojmenovala po různých defektech, závadách či nedostatcích motocyklů. Kam na to Jana chodí, to se divil nejeden účastník. Musíme zde vyzdvihnout návštěvu našich přátel Keitha Besta a Wayne Partingtona z daleké britské ostrovní země. Tuto dvojici jsme doplnili lichým Johnem Haxtonem, až z dalekého Hodonína, a tak vytvořili kompletní družstvo made in england. A po slavnostním nástupu družstev jsme odstartovali první rozjížďky...  Bylo to hustý. Bahno houstlo, kdo nejel pilu, tomu se to lepilo. Ale nakonec jsme bez žádných komplikací byli všichni schopni to poctivě odkrosit až do šachovnicové vlajky. Nicméně po dohodě s jury a hlavním lékařem závodu jsme usoudili že v nejlepším se má přestat. Kdyby totiž byl potřeba lékařský zákrok na vzdáleném konci trati, bylo by to velice komplikované a tím nebezpečné. A to nebudeme riskovat. Vyhlášení tedy proběhlo pouze na základě pořadí z prvních rozjížděk. Krásné dřevěné ceny a medaile doplnila už tradiční cibule a brambory. Součástí této veselice byla i gratulace k mému životnímu jubileu. Moc Vám všem děkuju, že jste nezapomněli. Hluboce si toho vážím. 

         No a zazvonil zvonec a téhle velmi napínavé a emotivní sezóně je konec. Udělali jsme spoustu dobré práce pro tu naší společnou myšlenku, z chyb se hodláme poučit, nedostatky (žádné nebyly) odstraníme. No a 12.12.2026 Vás všechny zvu na vyhlášení sezóny do Kočí u Chrudimi od 14 hodin. Tam si to všechno povíme, pochválíme ty nejlepší závodníky a poodkryjeme záclonku toho, co na Vás chystáme na rok 2027. Tak doufám, že to máte už všichni umytý a namazaný a v prosinci otestujeme kdo napekl jaké cukroví na Vánoce. 

         Hezký podzim Vám všem přeju a díky, že to hrajete s námi. 

Radek Novák

Grand Prix Smrk - Velká cena Vysočiny 2026

Když jsem někdy v roce 2025 přemýšlel o nové trati a pořadateli /jako náhradu za Horšovský Týn/,nejlépe někde uprostřed republiky, kde by nám mohlo být dobře, kde se krásně sveze jak jezdec na Esu,tak  i na posledním Evu, jako první mne napadl Smrk u Třebíče. Zavolal jsem tady Sváťovi Manovi-bossovi ze Smrku, zjistit situaci ,do toho se mi sám přihlásil místní srdcař Fanda Sedlák, odsouhlasil si to s Radkem a domluva byla na světě. Koho by pak napadlo, že nám tento závod v září odnese voda? No, odnesla. Ale dohodli  jsme  si termín na letošní květen a co se nestalo, zase přišla voda, letos, v takovém rekordním suchu! Domluvil se tedy náhradní termín na uplynulou sobotu /26.9./…..do třetice to už přece musí vyjít…..,ale ta nejistota….V pondělí po Netolicích mi volal Sváťa Man, jestli to chceme u nich ještě vůbec uspořádat a upozornil mne, že v kraji Vysočina panuje dlouhodobé sucho a jsou zakázány veškeré veřejné akce z důvodu nedostatku vody, ale že pokud nebudeme moc nároční na kropení, že nám ten závod tedy udělá…..to by se z toho jeden opupínkoval :)

Ale po uplynulé sobotě věřím, že přece jen někde „nahoře“ nějaký klasik motokrosový pán bůh existuje. Proč? Protože se nad námi smiloval. Ono totiž v týdnu zapršelo, dostatečně pro to, aby zem ve Smrku trochu natáhla vláhu a nachytalo se dostatek vody ze střechy objektu u trati do velké nádrže pro kropení. Do toho naším organizačním výborem cloumala nervozita, kolik  přijede do Smrku závoduchtivých jezdců vzhledem k počtům účastníku v Trutnově a v Netolicích. Ale teď mne dobře „poslouchejte“!......Vy,co jste nebyli a mohli jste….Trutnov byl dokonalý,možná nejlepší povrch, co kdy tam byl a k tomu špičková organizace. Netolice? no prostě bomba,perfektní,dokonalé! A Smrk? Grand Prix se vším všudy! Nemám dostatečnou zásobu superlativů pro to, abych vyjádřil, jak se nám všem ten Smrk vyvedl.

Trať i zázemí, perfektně nachystané,počasí,teplota vzduchu dokonalá,organizace …špičková.Počet účastníku byl i vzhledem k výše uvedenému nakonec optimistický.Takže jsme klasicky úderem půl deváté ráno začali ukazovat přibývajícím divákům nahoře u bufetu/odkud mimochodem máte celou trať,jako na dlani/ to naše klasik motokrosové představení.  A věřte,že tohle sobotní představení obsahovalo úplně všechno.Divák mohl na trati vidět v akci nádherné Eso,Libeňáka,Zetky,první motokrosové japonské pratvory až po špičkové stroje kategorie Evo 04.Dále mohli sledovat závodní premiéru  na našem závodě Přemka Havelku,nejmladšího z klanu Havelků a i to,jak se u nás ostřílení matadoři chovají k takovému nováčkovi ohleduplně. Odehrála se ne neobvyklá zápletka v  klasickém motokrosu s technickou poruchou a následným nezjištným zapůjčení stroje soupeřem. Proběhla nějaká ta rozborka zborka,také  se v zákulisí odehrálo zapůjčení velmi vzácného a drahého stroje Eso Standovi Horském, který mu řádně vymetl pavouky z výfuku, což bylo pro všechny jak pastva pro oči,tak i pro uši. Svoje umění předvedl profesorskou jízdou na Hondě CR 500 Jirka Pach a nádherné placky nejen pro mladší diváky ukazoval Ondra Brendl. Dva naši stálí účastníci Helge Muhlig a John Haxton dodali divákům punc mezinárodního závodu a pokud ani to nestačilo, mohli sejít dolů do depa nasávat tu bezprostřední ,pohodovou a přátelskou atmosféru, která je u nás standartem a obdivovat všechny ty krásné stroje. Ke všemu ještě exceloval nejen na trati se svou Suzuki,ale i jako perfekní moderátor už světoznámý a hlavně náš , Zděnda Hazdra-Rinaldi. Při vyhlašování výsledků se museli bavit úplně všichni. K tomu bylo velmi důležité, že zdravotníci celý den zívali nudou, za což jsme neskonale vděční a tak by to mělo být. Věřím, že odtud odjížděli všichni s úsměvem na tváři. Bohatou fotogalerii z této Velké ceny Vysočiny najdete na webu našeho dvorního fotografa Míry Jirečka,výsledky včetně časů na kolo jsou už na našem webu classicmotocross.cz a kdo jde s dobou,jako my,mohl nasávat atmosféru ze Smrku na našich sociálních sítích. No uznejte sami, Grand Prix se vším všudy! Kdo tohle má? Pokud jste z nějakého důvodu tady v sobotu nebyli, měli by jste to napravit, příležitost bude!

Snad už mohu tady prozradit, že bezprostředně po nezapomenutelném vyhlášení jsme si se Sváťou Manem plácli na další spolupráci, takže jsme snad ve Smrku s naším představením nebyli naposled :).Ale teď už běžte všichni chystat stroje, půjčit ,nebo si rychle nějaký koupit,zkrátka připravit se na vyvrcholení celé naší sezóny a to na závod družstev VMXDN v Benátkách nad Jizerou, kde díky své celosvětové popularitě již zmíněného Zděndy Hazdry můžeme čekat skutečně mezinárodní obsazení tohoto nejdůležitějšího závodu z celého roku.

P.S. Pamatujte…ty pravé družstva nebudou ty příští sobotu v Erneé ve Francii,ale  až za 14dní v Benátkách nad Jizerou!

Tak na viděnou v Benátkách nad Jizerou!

Petr Čech

Netolický klasický motokros 2026

Za 13 let historie našeho spolku, kdy jsme uspořádali více jak stovku závodů (věřili by jste tomu, že už tolik ?) jsme toho společně zažili už opravdu hodně. Někteří opustili naše řady z různých důvodů, někteří přibyli, prostě náš klub tak nějak žije svým vlastním organickým způsobem. Nicméně to naše zdravé jádro si tak nějak trošku nabubřele myslelo, že už ho nic nemůže překvapit. Omyl, přátelé... Veliký omyl ! 

Léta jsme cítili potřebu se tak nějak vrátit do jižních Čech, nejen protože se nám ten kraj moc líbí, ale protože sem ty starý motorky neodmyslitelně patří. Ale tak nějak nám chyběl partner, trať, areál, kde bychom tu naší show mohli naplno rozjet v celé své kráse. A nyní můžeme směle říci  -  máme ho ! Moto Sport Klub Netolice je pod vedením Tomáše Reindla náš ostrov v jihočeském oceánu ! Už prvotní vzájemné oťukávání rodící se spolupráce proběhlo vždy v absolutním pořádku a pohodě. Znáte ten pocit, že potkáte někoho někde a máte pocit že ho znáte strašně dlouho a na tom místě je Vám prostě dobře ? No a tohle přesně jsme současně prožili tuhle sobotu v Netolicích, areálu závodiště Inglinika. To jméno je zajímavý, zkusíme zjistit co to znamená :-) Areál nás přivítal dokonale posečen, trať načechraná, lehce zvlhlá ale né moc, naoraná a zvláčená tak akorát. Startovací zařízení promazané, šutry posbírané. Líp připravit závodiště pro ty naše historický wehikly prostě nejde. Tak jsme si odbyli přejímací formality, usadili našeho časosběrného dodavatele Tomáše Nováčka s jeho wowtimingem tam co má být a vesele se oddávali seznamovacím tréningům. Ty postupně přešli do tréningů kvalifikačních. A já schválně stál tam, co se jezdci vrací z trati a pozoroval jejich rozzářené tváře. Přes oběd se trošku porovnalo, nakropilo, ani nebylo potřeba dělat rozpravu a šlo se závodit. Podle našeho ustáleného harmonogramu začly 85ky s evolučníma 125kama a pak všichni ostatní. Je nádherné ve většině kategorií sledovat souboje malorážek s většími objemy, kterak jezdci malých kubatůr svým hrdinstvím a osobní statečností dohání výkonové rozdíly. Vyprávět by o tom mohl Jarda Strnad, Martin Kubík, Ríša Švaral a i ostatní hrdinové. Klucí, vydržte, hezky se na to kouká ! 

Následně jsme naprosto přesně podle harmonogramu odkrosili i druhé rozjížďky. Na trati která byla celý den v naprosto luxusní kondici ! Prostě idoš, kostka a já nevím jak ještě tyhle podmínky ti echt krosaři definují. Zajímavé zpestření nám připravil vrtulník záchranné služby, který se bezdůvodně snesl z nebe a po nějaké době se zas vznesl a uletěl. Doteď nevíme nikdo, kdo ho volal, proč přiletěl... Jediné zranění utrpěl Jindra Musil, který ten den ve své smůle nejen rozbil svou Yamahu, ale i svoje rameno. No snad bude do Smrku minimálně on v pořádku, což mu ze srdce přejeme. No a najednou bylo po závodech. Vše stichlo, svezly se odpadky, smotali bannery... Zděnda rozzářený jak polední slunce v červnu exceloval během předání pohárů a my trošku smutně sbalili svoje saky i paky a odjeli z Netolic. Proč smutně ? Protože se uvidíme bohužel až za rok ... Ale už teď se nemůžeme dočkat ! 

Tak si ty svoje strojky, vy účastnící, koukejte umýt a namazat ať jste do Smrku za dva týdny ve skvělé kondici ! 

Radek Novák

president spolku Classic Motocross

Benátecké trápení, ale dali jsme to...

Trať a areál Benáteckého závodiště je pro nás jak stvořená. Žádný kaskadérský prvky, nic záludného, prostě závodiště, jaké máme moc rádi. Včetně jeho personálu v čele s Jirkou Netolickým. Nicméně letos nám to někdo tam nahoře prostě nepřeje. Původní termín nám promočili katastrofickým způsobem, kdy při inspekci závodiště v něm náš špion málem zanechal kecky... No a když se nám teda asi hojnost vody nelíbila, tak zařídili pravý opak. Sucho a vedro, že byl problém doplivnout až na zem. Neboť se ale léto už překulilo za půlku, tak není termínů nazbyt a proto jsme museli zvolit právě sobotu 15.8, protože jinak bychom se tu letos asi už nesvezli. "Rien ne va plus" jdeme na to, snad to dopadne dobře. 

             Během pátečního kropení bylo do trati nalito více jak 100 cbm vody a v sobotu ráno to nebylo znát. Trať sála, jak houba, bodejť by ne... Vždyť nepršelo snad déle jak měsíc. A tak jsme museli narychlo svolat organizační radu a dát hlavy dohromady, jak to nějak zachránit. Situace byla s mnohými jezdci diskutována, diskuse často emočně složitá. Nakonec jsme se po dohodě s provozovatelem domluvili, že vynecháme kvalifikace a budeme lít, lít a lít vodu a ve 12h odjedeme sérii prvních rozjížděk se zaváděcím kolem a vynecháme lesní pasáž, kde prach prostě držel svoje pozice a nehodlal ustoupit. A tak jsme se zatajeným dechem pustili první rozjížďky závodit. A ono to šlo. Bylo to samozřejmě náročnější, obzvlášť pro vzduchové filtry motocyklů a plíce jejich řidičů, ale dalo se v tom závodit. A tak jsme to s půlhodinovou přestávkou mezi rozjížďkami odjeli celý. Jen poslední kategorii Evo 97 a Milenia 04 jsme na druhou rozjížďku roztrhli, protože jich jednak bylo hodně, jednak jedou děsně rychle a došla voda. A pak, když kluci dojeli zpět do depa, byla slyšet ukrutná rána, jak nám spadl obrovský balvan ze srdcí. A jediné zranění celého podniku je klíční kost Tomáše Říhy, kterému všichni přejeme co nejrychlejší rekonvalescenci. Inu není to balet ... 

              No a odpoledne vyvrcholilo předáním cen, kdy naši nejrychlejší si kromě váziček mohli i formou "švédského stolu" vybrat cokoli ze široké škály cen od místních sponzorů. Od nemrznoucí směsi, přes kleště, biče, olejovky, až k pytli krmení pro domácí drůbež. To se Vám, přátelé, jinde nepoštěstí. No a večer vyvrcholil lokální bigbeatovou kapelou, kdy ti, co zde zůstali do neděle mohli hodnotit své výkony, nebo si hodili křápem do rytmu. 

             Závod to byl nejen fyzicky ale i emočně pro všechny hodně složitý. Proto děkuju všem, co se podíleli na organizaci. Ať v přepychovém bufetu s rozmanitou škálou dobrůtek, ať s hadicí u trati, ať s cedulí 15/5 a šachovnicí na konci, ať ve vestičce usušený na troud u prašné trati ... Prostě všem. Jak na straně pořadatele, tak na straně účastníků. Nebylo to jednoduchý, ale my jsme to nakonec zvládli. 

            Teď už prší, porostou houby a v Trutnově to bude jako každoročně naprosto dokonalé. Tak koukejte, holomci a holomky přijet, ať jemnostpán Krakonoš má co poslouchat. 

Radek Novák

Březolupy 2026

Letošní sezóna pro nás začínala v mírných obavách. Staly jsme se "licencovaným" podnikem. Né, že by to na kvalitě a sytému cokoli měnilo, nicméně pro účastníky to většinově znamenalo obštrukci s lékařskou prohlídkou a procesem vyplnění formuláře a tak dále. Ale počet získaných kartiček a zaregistrovaných jezdců dával tušit, že opravdu dost lidí to myslí s naším urputným zápolením vážně a že náš věhlas tak stoupá do nebeských výšin.  

           No blížící se sobotou stoupala obvyklá nervozita a rozechvění mezi realizačním teamem našeho spolku. Abychom na nic nezapomněli, abychom nikoho zas tak moc nerozčílili, aby byli jezdci, diváci, pořadatelé spokojení... A já vás nebudu vážení čtenáři napínat - naše nervozita byla zbytečná. Všechno se podařilo skvěle. Jezdecká  účast více jak 140 starých a ještě starších motocyklů byla dostatečná, diváci vždy viděli plné rošty ve všech kategoriích, nicméně žádná nebyla nijak přecpaná a tudíž nebezpečná. Ano, po startu druhých rozjížděk se drobet prášilo, ale to snad každý chápe, vždyť nepršelo od února. A před tím taky moc ne. Přestávku mezi rozjížďkami jsme museli oželet kvůli ošetření zranění jednoho našeho pravidelného účastníka. A tímto tedy všichni Rosťovi držíme palce, ať se mu zas brzy dobře dýchá a už teď se těšíme na další shledanou. 

              Musím zde ale vyzdvihnout 4 účastníky naší nové kategorie "68 vintage" že nezklamali naše očekávání a že tím dali všem jasně najevo, že taková třída má smysl a budoucnost. 

             Závěrem tedy děkujeme Březolupským pořadatelům a těšíme se na další kooperaci, bez níž si neumíme další ročníky představit. Děkujeme všem jezdcům i jejich doprovodu za účast a nadšení pro naší společnou myšlenku. A všem divákům i čtenářům našeho webu, protože pro Vás všechny to stále děláme. 

Uvidíme se ve Smrku, těšte se. My se už těšíme ...  

Za Classic Motocross sepsal Radek Novák  

Neuvěřitelná smůla - i takový je motokros

Níže Vám přinášíme daší článek od Petra Čecha:

Ahojte všichni vespolek…….po docela dlouhé době jsem se dostal k tomu něco málo :-) napsat, ať nám to čekání na jaro rychleji uteče.. Když  jsem před nedávnem  revidoval svůj starší článek DVOJKY,  dostal jsem u toho nápad na malé ohlédnutí do minulosti-tentokrát tedy mimo jiné i do vzdálenější historie,  do doby, kdy motory chladil vzduch, přední brzda se ovládala lankem a třeba o speciálních pneumatikách na bláto, písek atd.,nebo nastavitelných tlumičích si tehdejší hrdinové mohli nechat jen zdát. V podstatě…o čem jiném classic motocross obecně je, než ohlídnutím za historií……

Připomeňme si tady spolu 10+1 události, které jsou patřičně zdokumentované o tom, jak krutý umí někdy osud být. Berte to jen, jako malou sondu do minulosti událostí známých závodníků let minulých...je mi jasné, že každý z vás možná  ví o dalších X jiných příhodách, či událostech, o kterých se tady já nezmíním, níže uvedené bude jen připomenutí náhodně vybraných situací, abychom si všichni připomněli, že ne vždy se daří, zkrátka, štěstěna umí být někdy hodně  vrtkavá.

Zastavení první:  Zapalovací svíčka Akeho Jonssona

Do posledního závodu mistrovství světa královské třídy 500cc v roce 1971 ve St.Anthonis v Holandsku přijeli The man,tedy Roger DeCoster a Ake Jonsson rozhodnutí se utkat o titul mistra světa. Ake Jonsson vyhrál předposlední závod ,Lucemburskou GP a měl na Rogera JEDNOBODOVÝ náskok. Bohužel se v první jízdě Akemu vyšroubovala na jeho Maicu svíčka, musel zastavit a rukou ji zpět našroubovat. Stihl dojet ještě na 10. místě a druhou jízdu s přehledem vyhrál. Bohužel výpadek v první jízdě znamenal,  že královskou korunu v kategorii 500cc za rok 1971 vyhrál DeCoster.  Ake Jonsson bohužel ale nikdy světovou korunu šampióna nezískal.

Zastavení druhé: Oční smůla Tonyho DiStefana

Trojnásobný AMA 250cc šampion Tony DiStefano utrpěl zranění kolene na Houston Supercross 1978. Díky tomuto zranění a výpadku po něm nezískal smlouvu u tovární Suzuki pro rok 1979. Po krátké epizodě u teamu Can-am přešel na začátku roku 1979 na Husqvarnu a měl skvělý první závod superkrosové série 1979 v Anaheimu. Bohužel týden po tohle závodě Tony pracoval na motocyklu ve své dílně, kdy mu sjel při práci na něm šroubovák a vážně si jím poškodil zrak. Tony absolvoval několik operací očí, ale už neviděl tak dobře, jak před úrazem. V roce 1981 se vrátil k závodům, jako soukromý jezdec, podařilo se mu umístit v celkovém pořadí v TOP10, ale přetrvávající potíže s viděním ho donutili ukončit kariéru. Následovalo několik dalších operací očí, které stav stabilizovaly. Tony založil velmi úspěšnou a populární motokrosovou školu. Kdo by si myslel, že to je konec příběhu, ten se plete. Bohužel při jedné tréninkové jízdě najel na kraji trati na kořen stromu, následovala havárie, po které zůstal Tony ochrnutý od pasu dolů. Úžasné je, že rok po tohle úrazu se Tony vrátil a trénoval dál své svěřence ze sedla ATV.

Zastavení třetí: Bob Hannah a vodní lyžování

Bob Hannah je americká motokrosová  ikona, která kdysi začínala na motocyklu ČZ. Dominoval v 70tých letech. Ve třídě 125cc získal titul v roce 1976, na 250cc v letech 78,79 motokros a 77,79 Superkros  a ve třídě 500cc v roce 1978. Týden poté , co získal titul ve třídě 500cc tehdejší série Trans-Ama , si při vodním lyžování těžce zlomil pravou nohu na 12ti místech. V té době byl Bob Hurikán Hannah nejlepším motokrosařem na světě. Ironií osudu bylo, že motorový člun řídil jeho kamarád a velký soupeř z motokrosu, další legenda amerických tratí Marty Tripes. Tohle zranění Boba na rok vyřadilo se závodění. Během uzdravování se mu nakazila noha infekcí a musel podstoupit složitou operaci. K závodění se vrátil v roce 1980, nadále dokazoval svou rychlost a vyjímečnost, ale už nikdy nezískal titul. Je zajímavé, že se závoděním té nejvyšší úrovně se rozloučil na US GP 250cc v roce 1989!

Zastavení čtvrté: Donnie Hansen byl na vrcholu a…?

 Sezóna roku 1982 byla pro Donnieho Hansena perfektní  i katastrofální zároveň. Perfektní vzhledem k tomu, že teprve v roce 1980 podepsal svoji první profesionální smlouvu, tak už v tomhle roce/1982/,jako tovární jezdec Hondy získal jak  titul AMA Supercross, tak i AMA motocross  v kategorii 250cc. Na základě těchto výsledků byl Donnie vybrán do národního teamu pro Motocross des Nations /MXDN/ ,které se mělo jet v NSR. Jako přípravu na tento závod v Evropě americký team pro Donnieho naplánoval start na poslední GP 250cc  toho roku , která se jela týden před konáním MXDN a to ve Švédsku. Donnie Velkou cenu Švédska třídy 250cc v pohodě vyhrál a s týmem se přesunuli do Německa. Tam, na tréninkové trati tenkrát špičkového německého jezdce Rolfa Dieffenbacha bohužel při pádu utrpěl těžké zranění hlavy. Je nutné zmínit, že tenkrát se hodně závodilo ještě s otevřenou helmou, kterou požíval i Donnie a je skutečností, že kdyby měl Donnie hlavu lépe chráněnou jiným typem helmy/integrálního typu/ vše by asi dopadlo jinak. Bohužel z tohoto zranění hlavy se Donnie už nikdy nezotavil natolik, aby mohl pokračovat dál v kariéře na té nejvyšší úrovni. Donnie si vše vynahradil, jako velmi úspěšný trenér, založil známou motokrosovou školu a hlavně jako otec známého profesionálního špičkového jezdce doby nedávno minulé Joshe Hansena.

Zastavení páté: André Vromans a jeho osudová chyba

V roce 1982 byl  velmi talentovaný mladý belgický závodník André Vromans týmovým kolegou Brada Lackeyeho v týmu Suzuki GP v královské třídě 500cc. Před závěrečným závodem roku 1982, který se konal v Lucemburském Ettelbrucku oba jezdce dělilo na prvním a druhém místě celkového pořadí jen 6 bodů. Když byla odstartována první jízda, tak celé pole závodních jezdců po startovní rovince a výjezdu do kopce vedl právě perfektně startující André. BOHUŽEL….pořadatelé po tréninkových jízdách změnili směr zatáčení po startu a výjezdu do kopce. Při  trénincích se kvůli podmínkám na trati zatáčelo doleva, ale pro první  jízdu už byli podmínky lepší , tak pořadatelé vrátili původní podobu trati a zatáčelo se doprava. Jak jste si už jistě domysleli, André, jako vedoucí jezdec zatočil, jak byl zvyklý, doleva…..ostatní doprava. Byla to největší chyba mého života, řekl později Vromans….. titul mistra světa získal, jako vůbec první Američan v historii, Brad Lackey.  André Vromansovi se už nikdy v kariéře taková příležitost na zisk titul mistra světa nenaskytla.

Zastavení šesté: poslední rodeo whip Dannyho“Magoo“ Chandlera

Donny „Magoo“ Chandler byl jednou z nejdivočejších hvězd motokrosové historie. Co všechno tenhle týpek dokázal za svou krátkou motokrosovou kariéru je neskutečné. Do historie se zapsal například tím, že v roce 1982 vyhrál tenkrát vrcholově prestižní závod ABC-TV Superbikers 1982/dnešní supermoto/,US GP 1982 500cc v ikonickém Carlsbadu i poté, co ho bodla včela, ačkoli byl na tohle silně alergický, byl nominován za tým USA do poháru národů 250cc,který se jel ve Švýcarském Wohlenu a na MXDN 1982 v Německém Gaildorfu, kdy na těchto prestižních akcích vyhrál všechny čtyři jízdy, ve kterých startoval. Tím se stal jediným v historii, kterému se tohle v jednom roce podařilo. V dalších pár letech Danny i díky své divoké povaze zažíval turbulentní skoky v kariéře, až přišel rok 1985 a s ním start v prestižním Pařížském superkrosu v Bercy. Tady se mu ale navždy změnil život. Při cílovém skoku, kdy jel na prvním místě , chtěl divákům předvést svůj patentovaný skok „Rodeo Whip“,Danny špatně odhadl vzdálenost, havaroval a po tomhle pádu ochrnul. Danny po tomhle bezprecedentním úrazu dále působil, jako propagátor závodů na horských kolech, motokrosový trenér, motivační a bezpečnostní řečník a koordinátor DARE. Miloval myšlenku pomáhat lidem méně šťastným, než byl on sám/je faktem, že v té době bylo jen málo lidí více nešťastných, než byl Danny/.A dále také provozováním organizace Riders Helping People/IRHP/.V roce 1999 byl Danny“Maggo“ Chandler uveden do síně slávy AMA. Danny zemřel 4.května 2010 na následky nemocí spojených z jeho paralýzou.

Zastavení sedmé: Mike Craig a hotelový incident

 Těsně před začátkem sezóny 1994 se vyvázal ze své stávající smlouvy největší hvězda Yamahy a jednička teamu Damon Bradshaw. Yamaha byla šokována,  ale  podepsala smlouvu s Mikem Craigem, který nahradil Damona. Mike měl solidní výsledky, ale Yamaha s ním nebyla úplně spokojená. Vrcholem sezóny bylo, když vyhrál prestižní Tampa supercross 1994, ale o dva týdny později zakopl ve svém hotelovém pokoji o boty a zranil si koleno. Yamaha nevěřila, že se Mike zranil a před koncem sezóny 1994 ho z teamu vyhodili. Mika nahradil v teamu Johny Dowd. Mike je otcem současné US hvězdy Christiana Craiga a dědečkem možné budoucí hvězdy Jaggera Craiga. Bohužel se Mike po skončení své kariéry zapletl s drogami , jeho syn Christian/tovarní jezdec Yamahy a Husqvarny/ s ním dlouho nekomunikoval, ale vše se v dobré obrátilo, Mike je dávno „čistý“, účastní se různých Evo vintage akcí, a se svým synem i vnukem k sobě zase nalezli cestu.

Zastavení osmé:  Ricky Johnson a osudový skok Dannyho Storbecka

Ricky Johnson měl úžasnou kariéru, byl jednou z největších hvězd světového motokrosu/superkrosu  v době, kdy jezdci USA ve světě absolutně dominovali. Ricky měl vše, co má motokrosová hvězda mít. Byl pohledný, komunikativní, sympatický, inteligentní a na motocyklu geniální. Tohle všechno skončilo v okamžiku, když ho jedna bláznivá nehoda odstavila na vedlejší kolej. V roce 1989 vyhrál pět superkrosů, ale při tréninku na Gainesville 250 National mu po skoku na pravém zápěstí přistál Danny Storbeck. Ricky utrpěl devastující zranění pravého zápěstí. Z toho úrazu se zotavil a stále závodil. Ačkoli už nikdy nevyhrál žádný supercross , zvládl ještě vyhrát titul v AMA motocross 250cc a AMA motocross 500cc v roce 1990. Ricky navštívil každého doktora v USA, který by mu mohl s přetrvávajícími potížemi jeho zápěstí pomoct, ale jeho zápěstí se už nikdy nezlepšilo. Ricky ještě v sezóně 1991 odjel prvních pět závodů, ale po závodě v San Diegu 1991 ukončil svou hvězdnou kariéru. Ricky  Johnson byl v roce 1999 uveden do AMA síně slávy a v roce 2012 do síně slávy amerického motoristického sportu.

Zastavení deváté: Mickael Pichon a důvod konce v USA

Mickael Pichon se zapsal do historie, jako jeden z nejvíce talentovaných jezdců s brutálně hladkým stylem..prostě klasický Francouz-J. Je známo, že po slibném začátku v mistroství světa třídy 125cc dostal nabídku od Mitche Paytona zavodit v USA…..V roce 1999 byl členem továrního teamu Honda factory USA a v tomto roce se stal incident, který stál za návratem Mickaela zpět do Evropy. Na parkovišti při AMA National ve Mt. Morris měl otec Mickaela strkanici s činovníkem trati údajně za to, že parkoval na nevhodném místě. Prostě a jednoduše činovník dostal od taty Mickaela po hubě. Za tento incident dostal Mickael pokutu od AMA 3000 dolarů a byl vyhozen s teamu Honda. Mickael později tvrdil, že incident vyprovokoval pořadatel/vědělo se, že tento konkrétní člověk byl zaplacený Hondou/. AMA a Honda tvrdili, že za vše mohl Pichon starší. Pravdou je, že Mickael už dříve ohlásil, že v teamu Honda po sezóně skončí a bylo veřejným tajemstvím, že v tomto teamu není dobrá atmosféra a necítí se v něm dobře/z podobných důvodů skončili u Hondy i absolutní legendy McGrath a Carmicael/. Kdo se v tomto případě smál naposledy? The Man/Roger Decoster/ domluvil Mickaelovi angažmá u svého dlouholetého přítele Sylvaina Geboerse v Suzuki factory GP teamu a jak to dopadlo, všichni víme. Totální dominancí a zisku dvou titulů mistra světa v letech 2001 a 2002.

Zastavení desáte: Jeff „Jefro“ Emig a konec kariéry

Do roku 1999  si žil Jeff Emig svůj sen. Jezdil za tovární teamy, vyhrával tituly a vydělával spoustu peněz. Jefro byl také m.j. odvěkým rivalem Jeremyho McGratha. 22.srpna 1999 byl u jezera Havas zatčen za držení mariuhany. To byl konec jeho dnů, jako továrního jezdce. Kawasaki s ním rozvázala smlouvu. Později se Jeff přiznal k držení drogového příslušenství/věci pro přípravu mariuhany/  a obvinění z držení mariuhany byla stažena. Za tohle si Emig vysloužil respekt svého okolí a závodníků, protože převzal plnou odpovědnost za své činy a vinil pouze sebe. Jeff se vrátil, jako soukromý jezdec podporován svými sponzory na Yamaze YZ 250. Své poslední velké vítězství získal pár týdnů  poté, co ho Kawasaki vyhodila, na supercoss v Las Vegas. 30.prosince 1999 na trati svého kolegy s teamu, souseda a kamaráda Stéphana Roncady v Kalifornii Jefro nedoskočil troják a zlomil si obě ruky v předloktí nad zápěstím. Z tohoto úrazu se Jeff ještě zotavil, ale definitní konec jeho kariéry nastal 4.května 2000, kdy při přípravě na venkovní motokrosovou sérii  na trati v Glen Helen se mu zaseklo šoupátko, přišel brutální pád, při kterém si zlomil na dvakrát nohu a rozdrtil obratle. To byl definitivní konec . Po zranění se Jeff soustředil na vedení svého soukromého teamu Edge sport a také se prosadil , jako vynikající televizní komentátor. Pokud by jste se ho chtěli někdy zeptat, jak to bylo s tou marihuanou, nebo, jak je možné, že se mu v Glen Helen zasekl plyn, můžete ho potkat na četných Evo vintage akcích pořádaných po Evropě, například ve Farleight Castle,nebo v Maggioře. V roce 2004 byl uveden do síně slávy AMA a od roku 2016 se stal ambasadorem značky Husqvarna v USA.Na závěr bych uvedl, že Emigovy startovní schopnosti byly legendární, jeho ovládání spojky a nebojácnost v první zatáčce mu pomohly vyhrát mnoho závodů. Byl proslulý tím, že se s ním těžko závodilo  i proto, že měl svůj charakteristický agresivní styl s lokty vysoko vystrčenými do stran.

Epilog na závěr: Připomenu tady ještě jeden závodnický osud hodný za připomenutí. Kromě toho, že jsme , jako národ měli i v těžké době totality špičkové závodníky, dokonce nejlepší na světě……..Jaroslav Falta bude pro mne navždy v mém srdci  mistr světa ve třídě 250cc za rok 1974-věřím,že pro Vás také………, nebylo to až tak nepochopitelné vzhledem k tomu, že jsme kdysi i díky naší průmyslové a strojírenské historii vyráběli ty nejlepší terénní motocykly na světě. Jako země jsme byli jedni z průkopníků motokrosu vůbec a terénní závody se u nás v jednu dobu jezdili snad v každé vsi stejně, jako se všude hrál fotbal. Ale v zaostalém a zemědělsky orientovaném Bulharsku v 70sátých letech, v době studené války a totality vyrůstal jeden klenot a mimořádný talent...Dimitar Rangelov. Dimitar to dotáhl až do  špičky mistrovství světa třídy 250cc a v roce 1980, jako jezdec s tovární podporou švédské Husqvarny vedl celý šampionát, kdy o titul bojoval s mladým Georgesem Jobém a Kees Van der Venem. Bohužel před GP Holandska na tréninku přišel velký pád, následkem toho úraz hlavy a těžký otřes mozku. Zbytek sezóny už Rangelov nedokončil a i tak Dimitar  skončil celkově v mistroství světa třetí. V dalších letech ještě Dimitar závodil, vidět jste ho mohli i při závodech Míru a přátelství u nás, nebo na mistrovství světa 250cc  v roce 1986  ve Sverepci.

Já ale osobně za největší sportovní tragédii v historii motokrosu vzhledem k okolnostem považuji událost, která se stala na posledním závodě třídy 125cc v roce 1985  Corradu Maddimu a také je dostatečně známé neštěstí, které postihlo při oslavě mistrovského titulu prvnímu Francouzkému mistru světa Jackymu Vimodovi, ale o těch si můžete přečíst v mém starším příspěvku nazvaným DVOJKY.

 Pokud jste dočetli až sem, velmi si toho vážím, já s tímto dám  zase na chvíli „pokoj“, protože najít čas a energii na tuhle tvorbu není úplně jednoduché :-)

Všechny vás zdravím,

Petr Čech.

ECMX Maďarsko 2025

Trutnov 2025

Reportáž psaná na červené hlíně….

aneb druhý závod našeho seriálu Grand Prix Trutnov 2025.

V podstatě po měsíci od prvního letošního závodu v Březolupech jsme měli uplynulou sobotu naše druhé  závodní zastavení tohoto roku a to už na tradiční červené hlíně pro nás všechny už v ikonickém Švaralově, tedy Trutnově.  Ano, duší tohoto závodu není nikdo jiný, než „náš“ Ríša Švaral, který i se svým kolektivem KAMK Trutnov pro nás nachystal jedno velké překvapení a to v podobě obrácení směru jízdy na jejich trati. Za mne osobně zajímavá změna a soudě i podle ohlasů z depa se tahle podoba tratě líbila. Rychlejší úseky se plynule střídaly s pomalejšími a věřím, že každý si tuhle podobu trati užil.  Další vylepšení jste mohli najít ve formě zvětšení depa, které tedy zůstalo ne úplně využito, ale k tomu se ještě vrátím později a HLAVNĚ se mne a určitě i dalším už při cestě do podkrkonošského Trutnova sbíhaly sliny v ústech při vybavení slova BUFET…  Protože sympatické dámy, které v Trutnově na trati tenhle bufet provozují, pro mne slovo BUFET povýšili někam k mišelínským hvězdám. Asi už tušíte, na co narážím. Ano, mohli jste si koupit fantastický gulášek, klobásky, hranolky se smažákem, atd… K tomu dobré pivo natočily, ALE, ALE co je úplně nejvíc, tak to je jejich maxi porce jablečného štrúdlu! Prostě pan Štrůdl s velkým Š…. Navíc se pan Krakonoš po loňském extempore s vydatným deštěm umoudřil a poslal nám tam na sobotu ideální motokrosové počasí-co víc si přát?

V pátek večer a v sobotu ráno proběhly přejímky a od 8:30 jsme šli podle pevného harmonogramu  a  s novými čipy od časomíry pro letošní rok na to… Každý si trať užíval a než by jsi řekl švec, bylo po trénincích i kvalifikacích a po krátké rozpravě a přestávce třeba zase na Štrúdl šlo už do tuhého, tzn.závodního…první na start šla podle letošního rozpisu kategorie EVO 90 a Evo 50+. Z důvodu zamezení prašnosti bylo potřeba trať o přestávce nakropit a i když byla dostatečná pauza, zůstalo na trati ještě hodně vlhko a bohužel i kluzko. A bohužel tyhle okolnosti zapříčinily jediný zásah zdravotní služby toho dne. Těsně po startu v esíčku za první lavicí přímo přede mnou na kluzkém povrchu spadl Jindra Musil a přes něho „náš“ Angličan John Haxton/možná to bylo naopak, měl jsem tak zaházené brýle, že jsem byl rád, že jsem se vyhnul/. Bohužel John potřeboval lékařské ošetření a tahle rozjetá jízda se musela zastavit z důvodu výjezdu sanitky. Druhý start už dopadl dobře a pak se už krásně závodilo a závodilo podle harmonogramu bez jakýchkoli problémů a také paradoxně i díky tomu, že díky kropení před první jízdou se už celý den téměř neprášilo. Inu tak to na motokrosu zkrátka chodí.  Ještě se ale musím vrátit k Johnovi. To že jsou angláni tvrdí chlapi, se všeobecně ví, že je John sympaticky a skromný kluk, se také ví…takže milý John zkrátka a dobře zatnul zuby, když už jednou v tom Trutnově je, přece toho využije… a nastoupil do druhých jízd..jízd proto,že kromě třídy EVO 90 startoval se svou YZ 125 i v kategorii EVO 97….prostě tvrdý chlap.

Nakonec  tyhle závody  dopadly parádně, po závodech následovalo vyhlášení těch nejlepších, kdo se chce pokochat pěknými obrázky, už více než tradičně najdete bohatou fotogalerii u našeho dvorního fotografa na webu Míry Jirečka, anebo, koho zajímají výsledky ,odkazy najdete také zde na webu.

Někde výše jsem položil řečnickou otázku….co víc si přát?.....Ano, přáli jsme si a upřímně věřili ve větší účast. Snažíme se dělat maximum pro to, aby se Vám závody líbily,m.j. vybíráme tratě sjízdné pro všechny s dobrým zázemím, kde nás vidí rádi, což je speciálně případ Trutnova..dokonce i diváci se na naše snažení přišli podívat…ano, různě po republice docela vydatně pršelo, ale v Trutnově ne, o čemž bylo dostatek informací….na sobotu bylo dlouhodobě hlášeno ideální motokrosové počasí, což se vyplnilo..že se kdesi jel nějaký jiný závod, který upřímně našemu seriálu s mezinárodní účastí nesahá ani po kotníky, navíc VÁS VŠECHNY vždy rádi uvidíme, kde tohle jinde najdete?….zkrátka se nás ten den sešlo 85 jezdců….Vy, co jste nepřijeli a mohli jste, můžete jen litovat, protože tahle sobota v Trutnově se opravdu vydařila a mohli jste si ji užít s námi….

No nic, za bezmála další měsíc nás čeká první novinka letošního roku a to nádherná trať v Jiráskově údolí v Benátkách u Litomyšle, jak už název napovídá, tahle trať pamatuje samotného mistra Aloise Jiráska, takže nepřijet si zazávodit na takovou trať by bylo v podstatě rouhání….navíc se nám provozovatel téhle trati sám v loňském roce ozval, že velmi stojí o závod našeho seriálu, tak prosím přijeďte si to užít nejlépe úplně všichni, než Vám začnou letní dovolené a věřte, že to bude parádní!

Za Classic Motocross

Petr Čech

ECMX Stříbro 2025

           Našemu spolku se dostalo té nebývalé cti, že jsme byli pověřeni promotérem uspořádat zahajovací závod sezóny tohoto šampionátu. A po mnoha diskusích padlo rozhodnutí, že to uspořádáme ve Stříbře. A vlastně taky kde jinde ? Nově vznikající nástupnická organizace, která hodlá pořádat závody evropského významu pro kategorie motocyklů Classic, Twinshock, Pre 85, Evo a Superevo potřebuje trať a areál, který bude vyhovovat všem. Hlavně těm co se narodili těsně po té velké válce. Teda 88ti letý dánský jezdec Jimmy Smed ještě před ní. A protože už trošku zkušeností s pořádáním závodů máme, tak jsme nic neponechali náhodě. S pořadatelem z AMK Stříbro v AČR se známe už nějaký ten pátek a víme, že si můžeme věřit a spolehnout se jeden na druhého. A přesně v tom duchu se ten památný den 10.5.2025 nesl. Se všemi drobnými provozními komplikacemi jsme si vzájemně poradili bravurně, včetně přetrženého Maica Zděnka Hazdry. 

           Stoupající popularita těchto závodů je patrná nejen z počtu účastníků, který ovšem podle mého názoru narostl právě proto, že to bylo zde. Ale také z plejády národností přihlášených účastníků. Počet jezdců kategorií Classic byl vyřešen brilatním rozhodnutím jury, kdy sloučené kategorie -50,+50,+60 a +66 byly ve dvou rozjížďkách odstartovány s minutovým rozestupem. A tak téměř nejpočetnější skupina jezdců, tedy těch starších 72 let, mohla nerušeně závodit osamocena. Protože bezpečnost je naší vrcholnou prioritou.  Zde bych chtěl vzdát úctu především Rudolfovi Bártlovi z Plané u Mariánských Lázní, který se tímto závodem oficiálně rozloučil se svojí závodnickou kariérou, která trvala úctyhodných 68 sezón !

          Trénovalo se i závodilo podle časového harmonogramu, o výsledcích si přečtete na webu časoměřiče Radka Navrátila. Kdo na čem zápolil, to si prohlédnete na webu našeho dvorního fotografa, pana Jirečka. Souběžně se závodem poháru ECMX se odehrálo vzpomínkové setkání na Josefa Hřebečka, které do terénu Sv.Petra přilákalo nejednu ikonu naší motocyklové historie. Zvlášť bych chtěl vyzdvihnout návštěvu pana Churavého, jenž právě zde v roce 1976 zvítězil v MS 125 na strakonickém motocyklu ČZ. Bohužel definitivně naposledy. A samozřejmě nelze opomenout největší lokální hvězdu, pana Miloslava Součka, jenž se uvolil k tomu, že dekoroval vítěze dvou nejstarších skupin kategorie Classic. A pro tuhle příležitost odložil svou hůlku a vyskočil na podium, jako by mu bylo o 50 roků méně. Pane Součku, máte náš hluboký obdiv ! 

         A tak tedy na závěr nezbývá než poděkovat všem, co více či méně přispěli k uspořádání tak epochálního motoristického svátku. Děkujeme děvčatům, co uspořádali přejímku, děkujeme všem co celý den mávali vlajkami na trati, děkujeme lékařské službě, snad pro ně nebyl ten příliš nudný, když nemuseli nic dělat. Ano, čtete dobře - lékaři a zdravotníci při počtu více jak 260 jezdců a okolo 3 tisíc návštěvníků a doprovodů a hostů neměli celý den žádnou práci. A to je to největší vyznamenání nejen pořadateli, ale i účastníkům, kteří se nejen na trati, ale i mimo ní chovali slušně a s respektem k ostatním.  Prožili jsme krásný den plný krásných motocyklů a krásných setkání, na které budeme všichni ještě dlouho vzpomínat. 

Za realizační team Classic Motocross 

Radek Novák

Březolupy 2025 , první letošní závod

S prvním závodem sezóny je to vždy z pohledu pořadatele trošku složitější než všechny ostatní. A do Březolup jet na první závod to je snad ještě složitější. Ne proto, že by na místní pořadatele nebyl spoleh, to naopak, ale je to tu hodně napínavé s počasím. A když čtvrtek zahalil meteopředpověď hnusnou barvou a z Moravy chodily zprávy o vyplavených sklepích, bylo mě do breku. Navíc jsou super dotazy mnoha z účastníků, co budeme dělat... Já vím, že to myslíte dobře, ale věřte, že to na klidu pro správné rozhodnutí moc nepřidává. A pak když už po cestě na závodiště chodí informace o velmi bídné účasti v pátek večer. No, do zpěvu nám nebylo ani po něžné degustaci lokálních ovocných destilátů. Jaké však bylo mé ranní překvapení, když u přejímky striktně otevřené v 7h ráno se udělala fronta, že slabozrací na dálku neviděli konce a místní chodili od trati se slovy že odpoledne sa bude aj prášiť ... OK, tak jo , hele ono to asi fakt bude dneska dobrý. A taky že bylo !!! Jasně, seznamováky byly jen pro hrdiny, však taky to Míra Jireček zdokumentoval, ale z kvalifikace se už jezdci i motocykly vraceli čistí a moc se mě líbilo zvolání Jirky Husáka po tréningu : "tohle je jak z reklamy na motokros" ! Dámy a pánové, jediní smutní z té památné soboty mohou být ti, kdo nepřijeli. Všichni, kdož se navraceli z trati měli hubu od ucha k uchu, závodilo se tvrdě, leč férově, sem tam pravda někdo motocykl z trati přitlačil s poruchou, ale to se u těch starejch wehementů občas stává, proto je máme vlastně rádi. Harmonogram jsme drželi až nezvykle odporně přesně a tak v bylo v 5 odpoledne hotovo, ticho , klid, jen vzrušené rozhovory těch co ještě dojížděli svůj závod. Krásnej den, takovej, na kterej se bude dlouho vzpomínat. Díky za něj !  A největší radost mám z toho když přítomní zdravotníci celý den seděli ve stínu a nevytáhli pro nikoho ani náplast. To je vyjímka, kdy mám radost , že někdo dostal zaplaceno za to, že nic nedělal.  A tak teď opravit co se pokazilo, umýt co se umazalo, namazat co se vysušilo a těšit se na ECMX do Stříbra, kdož nebudete závodit, přijďte si zafandit, bude čemu ! A nebo se na Vás všechny ve stejně čí ještě hojnějším počtu těším do Trutnova. Ten bude podle Richarda obzvlášť vypečený, protože se jede obráceně ! 

Díky za Vaší podporu a že tu hru hrajete s námi. 

Radek Novák