Classic Steel: 1986 Honda CR500R

Pro tento týden se podíváme na silnou 1986 Hondu CR500R.

Rok 1986 byl pro Hondu skvělým rokem, v Americe získala všechny tituly od 125 přes 250 až po 500. V superkrose Honda obsadila kompletní pódium s Rickem Johnsonem, Davidem Baileym a Johnnym O´Marou.  Rovněž v novinářských testech se červené stroje umístily na nejvyšších příčkách, jednoduše řečeno, pokud jste v roce 1986 sedlali jinou značku než Hondu, byli jste v nevýhodě už před startem.

Motocykly jako je tento nejsou nic pro slabochy, všechno, včetně startování nebo nakládání do dodávky vyžaduje dostatek síly.

Model 86 CR500 byl po čtyřech letech prvním modelem, kdy Honda nepředstavila kompletně nový motocykl, ale pouze upravila předchozí model. 83 CR480R byla povedeným strojem, který chválili jak jezdci, tak odborný tisk. 84 CR500 byla přesným opakem, nikomu se nezamlouval prudký nástup výkonu a potíže se zadíráním. 85 CR500 poprvé přinesla do půllitrové třídy vodní chlazení a rovněž průběh výkonu byl proti předchozímu modelu polidštěn, stejně tak se podařilo vyřešit problémy s karburátorem, takže správné otryskávání již nebylo černou magií. Je tedy zřejmé, že tento model byl pro Hondu přelomový, pro následující rok Hodna změnila několik detailů, čímž se posunula daleko před konkurenci.

Legendární motor, který měl v celém rozsahu dostatek výkonu, pro nováčky až příliš. První svezení odradilo mnoho jezdců od přestupu do půllitrové třídy. Základ motoru byl tak podařený, že vydržel s drobnými změnami ve výrobě téměř dvacet let.

Mistrovské dílo, konkurence se nedokázala ani přiblížit kvalitám těchto vidlic. Honda v roce 1986 použila vidlice Showa s uzavřenou komorou, které byly značným pokrokem. Rovněž přední brzda Nissin byla tím nejlepším, co bylo možné pořídit.

Od modelu 84 byly půllitrové Hondy známé silným zátahem ve středních otáčkách, průběh výkonu modelu 84 byl tak brutální, že pro většinu lidí byl téměř neřiditelný. Následující model 85 měl vyřešené problémy s karburátorem a lidštější průběh výkonu. Pro rok 86 bylo cílem Hondy nepřijít o výkonovou výhodu oproti konkurenci a zároveň udělat CR500 ještě řiditelnější, což bylo cílem pro každý další model velké Hondy. Model 1992 byl proti divokým strojům z poloviny osmdesátých let hodným koťátkem. Výrobci brzy zjistili, kolik výkonu dokáže průměrný jezdec ještě zvládnout i když tyto velké dvoutakty se snažily limit tlačit až na úplnou hranici. Slovo řiditelnost se stalo postupem času velmi skloňovaným v souvislosti s dvoutaktními pětistovkami.

Bylo třeba jezdce jako David Bailey, aby dokázal zatlačit CR500R až na limit.

Vždycky jsem měl rád čistý design CR s křídlem, jsou dle mého názoru mnohem hezčí než komiksové polepy používané začátkem devadesátých let.

S cílem zmírnit prudký nástup výkonu Honda změnila píst, tvar spalovacího prostoru a časování zapalování, proti modelu 85. Výsledkem byl pozvolnější nástup výkonu ve středních otáčkách a slušná možnost přetočení. CR však bylo stále hůř řiditelné než 86 KX500 s výfukovou přívěrou KIPS, na druhou stranu už bylo ovladatelné dostatečně na to, aby se mohl dobře svézt normální smrtelník. Pětistupňová převodovka s přesným řazením a dostatečně dimenzovaná spojka dokázaly přenášet výkon na zadní kolo ve všech situacích. Hondě nejvíc vyhovovalo, pokud byla ježděna na vyšší rychlostní stupně. Mohli jste tak tratí doslova proletět.

Další vychytávkou Hondy v osmdesátých letech byly barevné podklady čísel. Motocykl byl prodáván s barvou odpovídající třídě, v níž měl startovat. 125 měla černý podklad, 250 bílý a 500 žlutý. Je to sice malá věc, ale potěší.

Celá modelová řada Hondy CR dostala pro rok 86 nové vidlice Showa s uzavřenou komorou (cartridge fork). Systém s uzavřenou komorou se již několik let používal na továrních strojích, ale až v roce 86 byl dostupný široké veřejnosti. Systém s uzavřenou komorou umožňoval daleko přesnější tlumení a širší rozsah nastavení než do té doby používané systémy s otevřenou olejovou lázní. Tím Hodna získala před konkurencí náskok, protože ostatní značky zůstaly u tradiční konstrukce. Zadní tlumič bohužel nebyl tak dobrý v kombinaci s přepákováním Pro-Link, byl stále necitlivý na malé nerovnosti.

Řízená střela, dobrý titulek vystihující dvoudobý půllitr. Dnešní čtyřdobé čtyřistapadesátky poskytují srovnatelný výkon, ale v podstatně řiditelnějším balení. Právě prudký nárůst výkonu mohl za všechny legendy o dvoudobých půllitrech.

Podvozkově byla CR500 typickou Hondou poloviny osmdesátých let, velmi ochotně zatáčející, ale nestabilní ve velké rychlosti. Není moc věcí, které Vás vyvedou více z míry, než když se Vás 60ti koňová 230liber (105 kilogramů) vážící motorka snaží setřást v plné rychlosti. Kmitání řídítek bylo dost děsivé, z ničeho nic Vám začaly létat řídítka od dorazu k dorazu a jediné co Vám zbylo, bylo držet se a doufat, že to přestane. Často to byla divoká jízda.

86 byl poslední rok, kdy CR používaly bubnové zadní brzdy. V 87 byl kotouč standardním vybavením na obou kolech. Na fotkách je pár věcí jinak než z továrny, někdo vyměnil zlaté ráfky za stříbrné a ani potah sedla není originál, má sice správnou barvu, ale logo CR odpovídá ročníku 89.

Dílenské zpracování CR500 bylo skvělé a daleko lepší, než nabízela konkurence. Všechny díly perfektně pasovaly a nic z motocyklu neopadávalo ani se nelámalo. Některé věci, jako plně odnímatelnou podsedlovku, měla konkurence až za pět let. Jedinou výtkou je, že CR je dost široké přes palivovou nádrž, takže byste hádali vyšší hmotnost než je tomu ve skutečnosti.

První dvoudobé pětistovky měly neustálé problémy s detonacemi a volbou správného otryskávání. Vodní chlazení a lepší karburátory, jako tento Keihin s plochým šoupátkem, oba problémy řešily.

Nádobka zadního tlumiče na hadici je další z věcí, které končily s modelovou řadou 86. 87 CR měly nádobku umístěnou nahoře za tlumičem, tato konstrukce měla problém s přehříváním, proto model 88 měl nádobku vedle tlumiče v podobě, jakou známe dnes.

Vodní chlazení mělo jednu chybu, bylo potřeba získat prostor pro poměrně velké chladiče, takže se nádrž posunula směrem dozadu a do šířky, takže víc překážela jezdci hlavně v zatáčkách a dávala pocit ještě většího motocyklu, než CR500R bylo.

Silný motor a jistá těžkopádnost dávaly jasně najevo, že se nejedná o motocykl pro začátečníka. Šlo o opravdovou zbraň, která byla schopná trestat kohokoli, kdo neprojevil dostatek respektu. Pokud jste typ, který nesnese, aby ho někdo předjel ve výjezdu, je CR500R připravena pro Vás. V roce 86 byla jasnou volbou pro všechny, co stavěli výkon nadevše.

Publikováno s laskavým svolením www.pulpmx.com