S pátečním soumrakem se depo začalo plnit nedočkavými účastníky již tradičního 1. závodu seriálu Classic Motocross. A bylo moc příjemné sledovat, jak se všichni vzájemně vítají, protože se od loňského famozního vyhlášení neviděli. A tak mnozí vyrazili na obhlídku vzorně připravené trati, hledat si tu svou ideální stopu. A přestože se setměním přišel od potůčku chlad, někteří si měli co říct i jemu navzdory.

A už tu máme sobotní ráno, které nikoho nenechalo na pochybách, že dnešní účast bude opravdu pestrá a bohatá. I přes předsezoní komplikace některých našich pravidelných účastníků, jako jsou kolenní vazy, zlomený metakarp, bolesti pohybového ústrojí, či rýmička z klimatizace vozidla, byly všechny kategorie opravdu hojně zastoupeny. Inu, show jak se patří. A tak, když se ustálil řád sledu závodů, tak aby bylo vyhověno nárokům všech jsme se pustili do seznamováků a kvalifikací. A hned zde bylo patrno, že se nám sjeli někteří skutečně svižní jezdci. Ale asi největším překvapením byla účast Jany Antošové, která na zetce po tátovi jela nejen velmi pohledně ale setsakra rychle. Ríša Švaral dělal mechanika svému synovi, jedoucímu na nablýskané KX250 a ten to chtěl mít asi rychle za sebou, protože nedbal respektu vúči starším jezdcům a bezostyšně jim vždy ujel. Líté boje se odehrávali v každé kategorii, všichni účastníci i diváci si rozhodně přišli na své. Bitvy na každé úrovni, v každé kategorii. Velmi milá byla účast zahraničních jezdců, kdy lze konstatovat, že z okolních zemí už k nám nejezdí zatím jen z Rakouska... A všichni jsou vždy milí hosté a rádi je uvidíme kdykoli. Protože láska ke starým motocyklům a lidem kolem nich tak nějak neregistruje hranice. A zase jsme měli tu čest, že nás svou účastí obohatil i náš patron, Mirek Halm. Mikrofonem vládl v pauzách mezi svými jízdami Zděnek "Pecháček" Házdra. A i přes "pirelli" na zádech vše stylově dovedl až do samého závěru. A kdo vyhrál a kdo ne, to vlastně není tak podstatné. Zde bych ale především chtěl zmínit dva citově silné okamžiky. Jedním byla podpisovka a společná fotka pro Martina Kubíka, aby se nám brzy uzdravil a přijel zase závodit a druhým gratulace pro matadora a neodmyslitelného účastníka všech našich akcí, nepřeslechnutelného Jirku Boubala, kterému by těch jeho 70 fakt hádal málokdo. No a s těmi co se nepotkáme v Kramolíně, se již teď nemužu dočkat na červenou hlínu v Trutnově.