Zábřeh 2020 - konečně na ostro...

Letošní sezona našeho závodění a vlastně i životů nás všech je tak nějak jiná, zvláštní. V únoru jsme se všichni těšili, jak zima poleví, jak začneme s přibývajícím teplem trénovat, užijeme si jarních motokrosů, fotek s rozkvetlými květinami na pozadí Komeníkových fantastických fotografií. A ono nic, příšla nečekána nezvána fóbie z vírusu a všechno včetně našeho závodění bylo v háji. A tak už jsem trošku podléhal skepsi a lehké depresi, že už si letos asi žádný závod, žádné naše skvělé setkání neužiju. Ale po každé bouřce nakonec mraky odtáhnou, někdy to pravda trvá déle. A tak jsme si prubli, lehce ilegálně kontrolák v Benátkách. A já si uvědomil, že mě do té doby něco chybělo víc, než jsem si vlastně myslel. A v zápětí, pár dnů po Benátkách mě zavolal Pavel Janhuba ze Zábřehu a velmi stroze, jak to asi kluci od Mohelnice maji ve zvyku mě oznámil, že 20.června jedem. Prostě jedem… No tak jo, jedem !!! 

Přišla středa před závody a svatý Petr se asi rozhodl utnout teorie o pětisetletém suchu v našich zeměpisných šířkách. A rosničkáři se předháněli v katastrofických scénářích. Ty vole, to už fakt ne ! Do toho sem tam nenápadná sms některých kolegů typu : “viděl jsi předpověď ?” nebo “fakt to chceš jet?” … To člověku na sebevědomí fakt nepřidá. A tak jsem v pátek ráno podlehl nátlaku mnohých z Vás a Pavla Janhubu, sice pevně rozhodnut, že jedeme zavolal. A opět velmi stroze mě bylo sděleno, že je všechno nachystané, trať vymlíkovaná, příjezdovka vyštěrkovaná. Šmytec. Bez šance na jakékoli pochybnosti. A své skálopevné přesvědčení v zápětí vyfutroval dávkou aktuálních fotografií. No tak jo, jedem !!!

Od Poděbrad v pátek odpoledne pršelo, kolem České Třebové jsem měl pocit, že jsem vjel do temné mlhy, před mohelnickým průsmykem lilo jako z konve. Do toho jsem se sem tam míjel s obytňákem Ády Straky, který vzal na výlet Marka Krause, nebo to bylo naopak ? Ale klesaje k Mohelnici jsem si povšiml, že je silnice suchá a támhle za hřebenem vykukuje z oblaků slunce. A při příjezdu do motokrosového areálu jsem naprostou sebejistotu místních chlapíků pochopil. Tady nepršelo !! V epicentru oblasti s vysokým stupněm výstrahy před povodněmi bylo skoro sucho. No tak jo, jedem :-) 

Ráno proběhlo zcela standardně, jak je na našich podnicích zvykem, Jsme přeci jen sehraná partička. Jen to všechno bylo takové trošku nějaké jiné. Každého, koho jsem totiž cestou na přejímku potkal, pozdravil, zahlédl, z každého z účastníků byla vidět nepopsatelná nálada. Nebo to byla radost ? Radost, že už se zase vidíme ? Radost, že jsme překonali, přežili všechna ta příkoří ? A tak jsme to rozstrkali do kategorií, jak je naším zvykem a v 9:15 šli zakousnout naše gumy se špuntama do místního terénu. A už to všechno šlo dokola. Trénink, kvalda, přestávka, kulturní vložka, a po dvou rozjížďkách ve všech kategoriích. Odpolední program okořenil mírný deštík, ale nic katastrofického. Šlo to ! No tak jo, tak jsme jeli ! 

Vyhlášení, vtípky, Zděndovo brilantní umění konferanciéra (kam se hrabe Marek Eben) radost, úsměv, úklid, balení, loučení. A to nejcennější, to nejsou poháry pro nejrychlejší jezdce. To nejcennější je, že vzniklo úžasné přátelství. Svazek Classic Motocrossu a lokálních borců ze Zábřehu. Do té památné soboty 20.6.2020 mělo pro mě slovo Zábřeh jen pramalý význam, jakési malé městečko kdesi na Moravě... Ale od tohoto data vím, že tu máme přátele, spojence, kamarády. Chlapy, co nemluví moc, ale umí parádní závody připravit, zorganizovat, užít si… Přátelé, bylo nám všem velikou ctí se s Vámi setkat. A za rok ? No tak jo, pojedem !!! A moc rádi…