Rádce pro identifikaci produkčních motokrosových motocyklů ČZ

Za svou téměř 40ti letou éru výroby motokrosových motocyklů strakonická zbrokovka uvedla na světlo světa téměř 35 000 kusů 125tek, více jak 40 000 kusů 250tek a skoro 25000 kusů pullitů, tedy alespoň tak hovoří bílý almanach autorské dvojice Šebek & Vošáhlík. Dovolte mě tedy, udělat zde takový malý průřez do historie výroby strakonických motokrosů, aby až půjdete kupovat nějaký další motocykl do Vaší sbírky a pod okapem tam bude ležet nějaká zetka, aby jste vy, co nemáte tu historii tak úplně zmáklou věděli na první kuk, co to asi tak je a že za to pánovi klidně můžete nabídnout víc, než 4 kč / kg co by mu dali ve výkupu.

Začlo to dvoulaufem 250  1963 - 1968

Tak toho si asi nespletete. Malý motor, kulatý válec, hlava větší než válec, dva výfuky. Laminátová, později plechová nádrž, rám rozdvojený pod motorem, zadní oblouk od kyvky plynule ohnutý pod nádrž. Nízký krk, jednoduché brýle, přední vidlice dole bez osazení kolem reakce, dlouhý kužel na kluzácích, zdvih 180. Zadní partie kyvky zploštělá, podkova na kyvce hodně u motoru, Rozeta součástí zadního náboje. Ocelové ráfky. A samozřejmě háky místo stupaček.

Dvoulauf 360 1965 – 1968

Chassis hodně podobné jako u 250, jen uchycení motoru uzpůsobeno pro větší karter. Hranatý válec s velikou hlavou, žebra se drobně sbíhají směrem ke karburátoru. Spojka pochopitelně v oleji a na klice.

Montreál 250 & 360 1968 – 1970

Přední partie rámu I přední vidlice zůstává stejná, jen od čepu kyvné vidlice se rámové trubky sbíhájí šípovitě pod nádrž k sobě (špatně se může ke karburátoru) Plechové blatníky, zadní lamionátový podběh součástí sací komory, ten nejkrásnější výfuk na ČZ po pravé straně motocyklu s černou mřížkou proti popálení hnáty závodníka. Motor vzhledově notoricky známý až do posledních typů 250tek I pullitrů, jen 80 mm široký vzadu na podkově a zespodu má 4 žebra. Hlava na 5 šteftů s podélným žebrováním.

Žluťáci 125, 250 & 380 1970-1972

Přichází první malorážky od ČŽ, sice s identickým karterem jako pullitr, ale zato s 5ti kvaltovou převodovkou. Motory vzhledově identické s přechozím typem. zadní rozeta 62 zubů, už né napevno nanýtovaná na náboji jako součást zadní brzdy. A už zde máme první sklopné stupačky. Přední vidlice už má osazení kolem záchytu reakce, přední štít je větší po obvodu kvůli utěsnění přední brzdy. Rám se dočkal vyššího krku řízení a rozdvojený je už před motorem. Plechová komora sání, laminátový podběh, plechové blatníky. Výfuk pod motorem bez tlumivky, stále plechové ráfky.

73 ky 1973

Identické chassis jako žluťáci, jen úžasný hluboký úzký přední blatník z laminátu. Poprvé se zde setkáváme s tzv.rakvičkou. Jen je plechová, má uzávěr v prostřed a přes sebe hliníkový krycí plech. 250 a pullitry mají už 6ti šteftové vějířové hlavy. Motor 125 zůstává téměř beze změny. 125 byly bílé, 250 červené a pullitry modré.

74ky 1974

Červený rám, ovšem už podobně jako dvoulauf obloukem spojený pod koncem nádrže, kyvná vidlice je už kulatého průřezu celá. Identické motory jako 73ky, jen výfuky už nejsou do válce přišroubovány přes přírubu ale na pružinky. Nádrž byla nejprve plechová s uzávěrem vpravo, později už hliníková s řemenem, stříbrná. Stále zde máme zadní MP22 léty osvědčené už od doulaufů, přední vidlice má v pravém kluzáku závit na osu a díky absenci bronového pouzdra v horní části má tzv.krátký kužel rozšíření. Přední plechový blatník ze žluťáka byl bez můstku na brýlích přišroubován napevno. Výfuk je delší s pokusem o jakousi tlumivku. Stále jedeme s plechovými chromovanými ráfky. Objevil se zde už pedál brzdy jako plechový výlisek, místo výkovku.

Faltovka 1975 – 1977

Červený rám, hliníková rakev s řemenem, bílé plechové blatníky, to zůstalo. Ale zbytek motocyklu se nám razantně mění. Přední vidlice má poprvé dole dvojité brýle, horní brýle prohnuté s jinýma klemama pro řídítka. Vidlice má vyšší zdvih a 3 polohy předepínače pružin !!! Zadní kolo drží při zemi “Krňávky”, výfuk je periskop vedený pod motorem a vzadu vytažený až pod sedlo. Motory 125 a 250 mají poprvé “malé zapalování” a 250 a pullitry už mají řídce žebrovaný válec. Ráfky byly poprvé z hliníku. Poprvé zde použit notoricky známý karburátor Jikov CD. Všechny motory už byly jednosvíčkové.

Kamzík 125 1977-78

Modrá dváca se stříbrným rámem, výfuk s “buřtíkem” na konci stále vedeným pod motorem, vajíčko nádrž, šikmo položené vzduchy a poprvé se zde setkáváme s malým předním bubínkem s axiálním žebrováním. Zmizelo předepínání pružiny, zato se objevila rolna s pružinou na vodítku řetězu.

 997 & 998 1977-1982

Vajíčko nádrž bez prolisů na vidlici, černě nastříkané kluzáky dubů, malý buben vpředu ale fenomenálně smotané výfuky už vedené horem nad motorem a pod sedlem, u 250 doleva, u pullitru doprava. Šikmo položené zadní vzduchové tlumiče. Naposledy zde se nám zde vyskytuje fenomén pevně navařených páček na řídítkách.

511 ka 1979-82

Plastové blatníky I bočnice, malá nádrž, kompletně nový motocykl podle vzoru továrních speciálů. Malý kompaktní motůrek, 6 kvaltů, bezkontaktní zapalování Motoplat, přední vidlice o průměru 32mm, malé bubny na obou kolech s axiálním žebrováním, položené krňávky na elipsovitém svařenci zadní kyvné vidlice, hliníková komora sání, skrz kterou je přimontovaná sedačka. Takže sundat sedlo znamená odmontovat bočnici, vyjmout vzduchový filtr a pak  sundáte sedačku. Ale už zde máme nastavitelné hliníkové objímky páček na řídítkách. Jo a nádherný jsou ty číselníky na zadním blatníku.

516 ka 1983 – 1991

Střed motocyklu zůstal stejný, jako u předchozího typu, jen motor má jiný válec a vějířovou hlavu. Předek zdobí už březnická pýcha, vidlice 36mm se zdvihem 270mm, zadní kolo zas krotí plynokapalinové tlumiče s pružinami, nejdříve s nádobkou na hadici, později na pevno. Sací komora je z plastu. Náboje kol už nejsou snýtovány ze dvou polovin, ale jedná se o odlitek s radiálním žebrováním.

513 & 514 1983 – 1991

Identické odpružení jako u 516tek, rám je vpředu rozdvojen kvůli výstupu výfuku středem z válce, protože tohle je totiž ten “střeďák” , tedy válec se 4 kanály a výfukem vyvedeným rovně z válce.  Kapkovitá nádrž jako u předchozích modelů musela být kvůli vidlici vpředu z obou stran sploštělá. Přední kolo je stejné jako u 516, ale vzadu stále vozíme osvědčený hořčíkový “půlbuben” Vzhledem k tomu, jak dlouho se tyto stroje vyráběly, jsou logicky dominantou na současném trhu.

519ka 1991-92

Labutí písení strakonických motocyklů je ČZ 125 typ 519. Motocykl, který s předchozími stroji nemá společného naprosto nic. Tedy kromě spojkové páčky a předního blatníku. Tady šel vývoj naprosto svojí cestou, Od kotoučových brzd, přes rám, odpružení I samotný vodou chlazený motor. Jo a vlastně ještě zapalování je stejné s 511 nebo 16kou… Uvádí se, že vzniklo někde kolem 200 kusů tohoto aparátu.

Mnoho motocyklů se k nám reexportovalo z různých konců světa, kam byly v době své slávy hojně vyváženy a často dovozce ty stroje před prodejem různě upravoval, ať už zapalováním Femsa, nebo ráfky Akront, či karburátory Mikuni. Rovněž u nás byly motocykly často pro závody upravovány ať už v Duklách, nebo Svazarmech či podomácku odvážnými konstruktéry. Proto je velmi těžké pro sběratele objevit opravdu původní motocykl.

Takže až někde v zapadlé vísce ve stodole najdete nějaký motocykl s logem české zbrojovky a špuntama na pneumatikách, vzpomeňte si na tento velice skromný a krátký průvodce historií produkčních motocyklů ČZ. O továrních speciálech si povíme někdy příště, ale nepředpokládám, že by jste nějaký z nich náhodou někde nalezli, protože ty prostě už nikde k nalezení nejsou…

Radek Novák