6.12.2016 17:10 |
Michal Janoušek
Tentokrát se v našem seriálu Classic Steel podíváme na tovární Kawasaki SR125, na které získal v roce 1985 Jeff Ward titul v AMA Pro.
Na první pohled Wardova SR 125 vypadá na tovární motorku poměrně sériově, zvlášť v porovnání s továrnimi Hondami. Druhý pohled prozradí, že pod sériovým kabátkem se ukrývá mnoho změn.
Většina lidí si myslí, že Jeff Ward a Kawasaki byly nerozlučně spojeni po celou Wardovu kariéru. Málokdo však ví, že Ward zahájil svoji profesionální kariéru v roce 1978 na FMF Suzuki RM 125, ale hned v dalšim roce přestoupil ke Kawasaki, na níž závodil až to konce kariéry v roce 1992.
Na válci můžete vidět první verzi výfukové přívěry KIPS. Než v roce 1986 vstoupilo v platnost „produkční pravidlo“ (pravidlo stanovující, že motocykl používaný pro závody musí být z velké části sériový) výrobci používali tovární stroje pro testování nových konstrukčních řešení pro sériové modely. Výfuková přívěra KIPS byla použita na sériových Kawasaki v roce 85.
Kawasaki na začátku osmdesátých let použivala systém přepákování s „ojnicí“, změnou délky ojnice bylo možné nastavovat jízdní výšku. Nevýhodou tohoto řešení bylo v porovnáni s klasickým systémem přepákováni, vyšší těžiště. Proto Kawasaki později od tohoto řešení upustila.
Vždycky se mi líbil tento zadní blatník, je o moc hezčí než na novějších modelech, kde připomíná obří hrablo na sníh. Samolepka Oakley je pak detail připomínající, že Ward byl jedním z prvních jezdců sponzorovaných touto, dnes již ikonickou značkou.
Rok 1984 se ukázal být velmi důležitým rokem ve Wardově kariéře, po šesti letech v profesionálním motokrose nezískal žádný titul. V prvních letech jeho kariéry trvala nadvláda Marka Barnetta a poté těsně prohrál bitvu o titul s Johnny O’Marou v roce 1983. Rok 84 byl pro Warda rokem "teď nebo nikdy", protože všichni očekávali, že by měl konečně získat titul.
Ručně vyráběné hliníkové kyvné vidlice byly na začátku osmdesátých let poznávacím znamením továrních speciálů, stejně jako ostaní nákladně vyráběné díly, které dodávaly těmto motocyklům punc vyjímečnosti.
Wardy na SR125 byl v roce 84 nedostižný, na cestě za titulem vyhrál 80% závodů.
Přední část motocyklu vypadá na první pohled sériově, ale ve skutečnosti jsou kluzáky přední vidlice frézované, stejně jako brýle, které se sériovým dílem nemají nic společného. Přední brzdový kotouč je větší než u sériového modelu a vidlice samotná je čistě tovární záležitost. Od roku 84 týmy experimentovaly s uzavřenou komorou vidlice, pro dosažení lepšího tlumení. Konstrukce s uzavřenou komorou představovala obrovský pokrok proti tehdejším vidlicím s otevřenou olejovou lázní.
Rok 84 byl pro Warda přelomový, vyhrál 8 z 10-ti závodů a získal svůj první motokrosový titul. Byl to pro něj začátek nové éry, v roce 85 získal titul nejen v motokrose, ale i titul superkrosový a do konce svojí kariéry v roce 92 vyhrál celkem 7 titulů a stal se tak prvním a jediným jezdcem, který získal motokrosový titul ve třídách 125, 250 a 500.
Výztuha předního blatníku vypadá velmi evropsky a byla jen potvrzením, že plasty používané Kawasaki v osmdesátých letech byly velmi křehké. Kawasaki dlouho používala chladič jen na jedné straně.
Tovární motocykly na začátku osmdesátých let byly ukázkou toho nejlepšího co lze vyrobit, éra exotických továrních speciálů skončila zavedením produkčního pravidla po sezóně 85. Na jednu stranu smutný zákaz továrních speciálů přinesl vyrovnání startovního pole a pravděpodobně nejzajímavější závody v historii motokrosu.
Článek byl publikován s laskavým svolením PulpMX.com
29.11.2016 09:35 |
Michal Janoušek
Přinášíme Vám první ze série článku Classic Steel. Jedná se o sérii článků původně publikovaných na webu PulpMX.com. První článek je věnován motocyklu Cagiva 125 WMX 1986 tovární replika.
Cagiva WMX 125 nebyla v roce 1986 rovnocennou konkurecní japonským strojům.
Značka Cagiva není příliš známá ve Spojených státech, ale v Evropě během osmdesátých let slavila značné úspěchy. V roce 1985 vyhrál na stopětadvacítce Cagiva Fin Pekka Vehkonen titul mistra světa. V polovině osmdesátých let se Cagiva snažila dostat do povědomí ve Spojených státech, kde najímala mladé a nadějné jezdce jako byl Mike Healy. Největšího úspěchu dosáhnul Mike Healy v roce 1987, kdy získal titul mistra Kalifornie i když se nejednalo o nejvyšší šampionát, podařilo se Cagivě tento titul dobře medializovat.
Mike Healey získal na Cagivě titul mistra Kalifornie.
Navzdory tomu, Cagiva se nikdy nestala příliš populární a bylo vyjímečné ji vidět ve startovním poli. Evropské stopětadvacítky neměly v osmdesátých letech příliš dobrou pověst a to oprávněně. KTM, Husqvarna ani Cagiva se nemohly měrit s japonskou konkurencí.
Motor Cagivy byl na svoji dobu velmi moderní, používal výfukovou přívěru vlastní konstrukce, která bohužel příliš nezlepšovala průběh motoru.
Motor měl výkon jen ve středním pásmu otáček, které bylo velmi úzké. Mimo něj ať už směrem nahoru nebo dolu nebyl motor přiliš použitelný. WMX125 používala na tu dobu moderní konstrukci motoru s vodním chlazením a výfukovou přívěrou, která měla zvýšit rozsah použitelných otáček. Zastaralý karburátor Dell ´Orto s válcovým šoupátkem, byl pravděpodobně hlavním viníkem úzkého spektra použitelných otáček. Časopis Dirt Rider naměřil výkon „strhujících“ 21,5 koně, což bylo o „pouhých“ pět koní méně než Honda CR125R ´86.
Nálepka World Champion Replica, okazovala na titul Mistra světa, který na Cagivě získal v roce 1985 Pekka Vehkonen.
V Itálii během osmdesátých let platily kvóty na množství dovážených motocyklových komponent, což vedlo občas k zajímavým volbám. Místo toho, aby použili špičkové Holandské vidlice White Power nebo Švédský Ohlins, byli nuceni použít italské vidlice Marzocchi, aby splnili kvótu. Zadní tlumič už byl Švédský Ohlins. O co lépe tato kombinace splňovala dovozové kvóty o to horší byla na trati.
Přední vidlice byla velkým problémem Cagivy, nejen, že byla příliš měkká, ale ani tlumení nebylo vhodně zvolené. Ani přední brzda nepatřila k nejúčinnějším jednopístkové Brembo bylo spíš na ozdobu, než k zastavení stroje.
Zadní Ohlins byl o hodně lepší než přední vidlice. V osmdesátých letech byl o tyto tlumiče velký zájem a jejich cena byla kolem 400 USD.
Jízdní vlastnosti Cagivy, byly průměrné, nezatáčela s takovou lehkostí jako Honda, ani nebyla tak stabilní na rychlých úsecích jako KTM. Mizerné přední vidlice tomu přiliš nepomáhaly, ale při dobrém nastavení, byla Cagiva konkurenceschopná a celkově byla spíše jiná než, že by byla vyloženě špatná. Bohužel odlišnost od ostatních motocyklů na trhu stačila k tomu, že se Cagiva nikdy nedosáhla prodejních úspěchů.
Karburátor Dell Orto nebyl běžný ani v 80tých letech a rozhodně ne bezdůvodně.
Cagiva jako spousta italských strojů vypadala rychejší než ve skutečnosti byla.
Na závěr si dovolím poznámku, v osmdesátých letech jsem měl možnost se na Cagivě svézt. Kamarád, se kterým jsem závodil, prodával neobvyklé motorky jako Cagiva nebo ATK, takže jsem měl možnost se svézt. Pamatuji si několik věcí, první z nich byla, že jsem seděl spíš nad motorkou než na ní, což budilo dojem, že sedlo výš než u ostatnich motorek té doby. Další vzpomínka se váže opeť k sedlu, bylo snad vyrobené z kamene jak bylo tvrdé, těžko říct jestli to tak bylo v Evropě normální. Motor nebyl špatný, s přijemným středním pásmem mi připomínal Yamahu 88. Nejhorší pro mě byl celkový dojem, všechno bylo divné od posezu po pérování a vůbec se to chovalo jinak než Japonské motorky. Na druhou stranu design byl moc pěkný.
25.11.2016 11:32 |
Ivana Roučková
Nejlepsi z vas si zaslouzi originalni ceny. Letos je pro vas vyrobil pan Bursik a nebude chybet ani neco na zub od pana Svacka. 10. prosince se sejdeme v Chrasti u Chrudimi na vyhlaseni letosniho serialu...
11.11.2016 10:56 |
Ivana Roučková
9.11.2016 15:34 |
Michal Janoušek
Chceme příští rok udělat pro Vás závody ještě lepší. Napište nám co byste chtěli zlepšit, co se Vám letos líbilo, nelíbilo, kolik závodů do roka byste chtěli pořádat? Máte tip na nějakou dobrou trať pro naše motocykly? Vyhovuje Vám bodovací systém? Jak byste chtěli upravit kategorie závodění?
9.11.2016 13:29 |
Ivana Roučková
V sobotu 10.12.2016 od 14:00 si Vás dovolujeme pozvat do Chrasti u Chrudimě (tak nějak v prostřed naší krásné země) kde proběhne vyhlášení letošního klání v našich disciplínách. Rádi bychom dále v co nejhojnějším počtu probrali budoucnost našeho spolku, kalendář závodů na rok 2017, úpravy kategorií, nábor nových členů našeho spolku. A protože se toho letos událo poměrně dosti a neméně nás příští rok čeká, byli bychom rádi za hojnou účast. Proto pozvěte i ty, na koho zapomeneme.
Pro nás, co to máme trošku z ruky, lze v místě objednat samozřejmě nocleh.
Díky a těšíme se ...
Za realizační skupinu
Radek Novák
6.11.2016 13:57 |
Ivana Roučková
V sobotu 05.11.2016 proběhlo slavnostní vyhlášení závodů Šumavského veterán motocross clubu. V úvodu večera Leader tohoto seriálu pan M. Slíva poděkoval všem za účast, seznámil přítomné se změnou v propozicích na další sezónu a popřál všem krásný večer... následovalo společné focení všech přítomných jezdců, ku příležitosti 20.výročí založení klubu a poté vyhlášení vítězů jednotlivých kategorií a předávání cen.
A že večer to byl vydařený, můžou potvrdit všichni přítomní, kdy k pohoštění se podával výborný guláš a k poslechu a tanci zahrála kapela.
Info k propozicím 2017 :
- byla zrušena třída 25-40let
- třída nejstarších byla rozdělena ještě dle kubatur 250 ccm a 500 ccm
2.11.2016 14:10 |
Ivana Roučková
_DědaT._
24.10.2016 08:34 |
Ivana Roučková
Propozice k závodu : 2016/10/propozice-Bakov-5-11-16.pdf
Info : šampionát Classic motocrossu 2016 je již uzavřený a tento závod na získání bodů už nebude mít vliv.
20.10.2016 10:35 |
Ivana Roučková
Šumavský Amatér Cup : Závěrečný závod Šumavského Amatér Cupu 2016 finishuje motocrossovým kláním na Habeši. Za obcí Droužetice (směr na Černíkov,ve Strakonicích okolo nemocnice).
